Dopisy z Iwo Jimy

Pohled na válku trochu jinak, místo sugestivních pohledů zblízka na naturalistickou akci zaujímá divák polohu vzdáleného pozorovatele a tichého soudce. Nesoudí však dobro a zlo, nezvrací z odpadlých končetin (i když ani ty nejsou opomenuty - hrají až druhé housle), nýbrž nahlíží na válku z hlediska humanistického s podkladem odvěké samurajské cti. Výsledek však mohl vyznít i silněji, pointu "vyprávění z dopisů" až tak tak zachraňuje jedna z posledních scén a symboliku stejných zájmů obou bojujících stran (dostáváme stejné dopisy / jde nám o rodiny) je také třeba hledat. Snímek je to trošku náročnější, než válečné obvykle bývají, ale jak se říká, kdo hledá najde. Rozvolněné tempo se sice k filmu hodí, ovšem místy už opravdu naráží na krajní mez únosnosti, za to však vizuální forma nemá chybu - barvám je ubráno na intenzitě, takže obraz je "rozmanitě šedý", jen krev a oheň zůstávají v zájmu konstrastu přirozené. 8/10 (26.12.2008)

Clinte, Clinte, tohle se ti teda povedlo. K filmu jsem se dostal až teď (ano pro válečného filmového fandu je to skoro ostuda). Knížku dopisů mám. Smekám před Kurybajashim, to co se pod jeho taktovkou vybudovalo na sopečném ostrově je až neuvěřitelné. Mít Japíci v provozu letiště a více munice a potravin, pro Amíky by bylo dobytí ostrova problém. Sice měli technologickou a početní převahu, ale vysoké ztráty v Tichomoří doma hustě srážely morálku a politikům i generálům dělaly těžkou hlavu. A to byl první úder na Japonsko, první vylodění na Japonské půdě. Vše předtím byly ostrovy a atoly, které byly okupovány. Film je zpracován velmi věrohodně, vymyšlené dějové linie mi nevadí. Eastwood se snažil podat obraz tak jak to asi viděl japonský voják. Osobně si myslím, že i tento japonský (rádoby) pohled je ještě pořád hodně americký. Myslím, že ani Amíci, ani Evropané, dokonce Australáci a Novozélaďáci mentalitu Japonců Nechápali a nepochopili ani za války, natož dnes. Myslím, že těch co nějak pochybovala či měla strach byla jen hrstka. Zbytek byl drilem tvrdě vycvičená armáda, která prostě nepřemýšlela. Jednotlivec v japonské armádě nemyslel a ani nesměl. Co mě nakrklo byl přílet generála Kuribajashiho na Iwo Jimu americkým letounem Beechcraft 18 (sice v japonské kamufláži) a jeho pojíždění po ostrově v ruském gazíku... To si Clint mohl odpustit, nevěřím, že se někde v Japonsku nenechází nějaký letuschopný japonský dvoumorák z války a o terénním autě už ani nemluvě... Poslední zteč byla ve filmu ztvárněna jako holá sebevražda všech proti dobře zakopanému nepříteli, ve skutečnosti Amíci protiúder nečekali a velmi je překvapil. Japonci se dostali až na letiště, kde Amíkům udělali velké zráty zejména na pilotech a letištním personálu. Jsem zvědavý na Vlajky našich otců. Bojím se však toho amerického patriotismu, někdy cáká z obrazovky až je z toho divákovi špatně. Ale uvidíme. Za Iwo Jimu dávám plnou sazbu. * * * * * (15.09.2013)

Dopisy z Iwo Jimy sú pekný film. Japonský pohľad na incident je temnejší, vyzretejší a meditatívnejší než americké Zástavy našich otcov. A hlavne na rozdieľ od nich vnútorne funguje. Veľkolepé akčné scény sú o to pôsobivejšie, že ich je minimum a väčšinou ich sledujeme iba z diaľky, vďaka čomu si film udržiava silne komorný charakter. Sentiment a polopatickosť sú vkusne vyvážené s krásnym vizuálom a minimalizmom hudby Clinta Eastwooda, ktorej dominuje krehký klavírny motív. Poteší tiež náklonnosť tvorcov k Japoncom a v kontraste k tomu v niektorých scénach naopak opovrhovanie americkými vojakmi. Škoda, že rozorvané Zástavy sú natoľko nedôstojným súrodencom Dopisov a toto ambicíozne filmové duo zrážajú na úroveň narýchlo vykvaseného front runnera oscarového ceremoniálu. Dať si s dielom viac práce, mohlo sa zapísať do dejín. (13.03.2007)

Scénář: Iris Yamashita .. Dle mého názoru neměl Eastwood točit dva samostatné filmy, protože každý z nich trpí příšerným natahováním a slovní a dějovou vatou, které je nadbytečně moc. Místo toho měl s pomocí zručných scénáristů (které k dispozici měl - vždyť Paul Haggis i William Broyles jsou machři) vytvořit jen jeden pospolitý, po všech stránkách plně funkční válečný film, který by zabránil výše zmíněným neduhům a byl následně ku prospěchu projektu. Anebo celý druhý film přenechat jinému režisérovi, nejlépe Japonskému. ANEBO měl nechat celý projekt natočit Spielberga!! Nemohu popřít, že se Dopisy povedly o chloupek více než Vlajky, ale žádný výrazný zážitek to není. Kromě zvuků, leteckého náletu a postupného potupného sebevraždění ve skličující beznadějné situaci nemá moc co nabídnout. Zvláště jsem si nějak nevšimnul těch dvaceti tisíc (20 000 !) Japonských vojáků, kteří statečně bránili ostrov celý měsíc - podle Eastwoodova vyobrazení poměru sil to byla hrstka chudáků proti stonásobné přesile (a tak trochu tím odporuje masakru mariňáků, který je vidět ve Vlajkách), celá bitva trvala jen pár dnů a přitom se ještě spousta císařských vojáků sama oddělala dle kodexu cti. Ubohé je pak třeba i archaické provedení flashbacků, hudba měla být mnohem pestřejší a bitevních emocí mohlo být mnohem více, resp. mohly být daleko intenzivnější. Takhle mě určité pokusy o ně nechaly výhradně chladným, takřka nezúčastněným pozorovatelem. 55%. (11.03.2007)

Nevýhodou Dopisů je, že je trochu vidět, že z hlediska natáčení byly vedle Vlajek přece jen až druhé do počtu. Nejvíce je to patrné na vkomponování a střihu větších bojových scén, které byly točeny z americké strany a pak prostříhány tak, aby se daly vložit do japonské části. Druhým nedostatkem je relativně slabá dějová linka. Děj sice není prost dobrých silných scén, ale jsou to spíš jednotlivosti. Třetím pak zbytečně dlouhá stopáž. Ale dost kritiky, stále se jedná o dobrý film s jasným protiválečným poselstvím se skvělou atmosférou beznaděje, které pomáhají uzavřené klaustrofobní jeskynní prostory. Oskar za zvukové efekty je zasloužený. A přecejen půjdu na Vlajky. (03.03.2007)