Pravidla lži

Co je to lež? Když jsme byli malé děti, rodiče nám dokola omílali, že lhaní je špatné. Říkali, že s pravdou dojdeme v životě nejdál. Určitě. Když ale zalhali oni, na otázku proč to udělali, jejich odpověď zněla, že malá lež nikdy neuškodí a může být v některé situaci i prospěšná. Jenže kdy poznáme, že zrovinka tohle je ta situace, kdy bychom měli mluvit pravdu? Když se cítíme provinile nebo když spácháme něco co by se nemělo? Ne. Mozek si tak jako tak přepracuje informace po svém a vy aniž si to uvědomujete sypete z rukávu lži o kterých se později řeknete "Sakra, vždyť to není vůbec pravda!". A na něco takového se snaží odpovědět film s tím nejupřímnějším názvem, Pravidla lži. Při sledování filmu jsem si představoval jak bych se v podobné situaci zachoval já. Sedíte v "kruhu pravdy" a měli byste odpovídat pravdivě, jenže je tam to slovíčko měli, můžete ale ani nemusíte. Právě ten pocit nejistoty, pocit toho jestli ten druhý mluví pravdu, je neskutečně tísnivý. Když nastala scéna přiznání vraždy, v duchu jsem si říkal, že já bych to na sebe prásknul. Proč je ten chlap tak pitomej, přiznej se a uleví se ti, chtěl jsem křičet přes celý sál. Jenže ve vyhrocené situaci bych se asi zachoval stejně jako on. Tohle není jen film o drogách, tohle je film o návratu do normálního života a naději, že se po vyléčení budeme chovat "normálně" a to slovo LEŽ budeme zkracovat na minimum. Teď ale lžu sám sobě... (24.11.2007)

Film jsem viděl v předpremiéře na Festivalu dokumentárních filmů v říjnu 2006. Herce jsem postupně přestal vnímat, bral jsem je jako civilisty, myslel jsem, že na mě tak zapůsobila atmosféra festivalu. Ale 21.9.2008 jsem znovu žasl nad scénářem Roberta Sedláčka (Český lev). Herecká komunita výborně vybraná, pestří týpci, kteří své role zvládli. Dobře domyšlené vzpomínkové medailonky ze života před příchodem do léčebny. Hudba: Tomáš Kympl http://www.tomaskympl.cz/. (08.07.2008)

Veliké překvapení, které se ke mně dostalo až na obrazovce ČT1 (přestože kolem mě stále kroužilo:). Robertu Sedláčkovi se podařilo z reálných příběhů feťáků poskládat mozaiku, která svou stylizací, kompaktností i surovostí odráží život skupiny feťáků, kteří se rozhodli pro detox v rámci terapeutické skupiny. Někteří méně, někteří více dobrovolně, ale ne všichni tady hrají tu samou hru.. (23.09.2008)

Precizně natočené těžko, neboť tajemná kriminální zápletka je poněkud nedotažená, jakož i sama skutečnost, kdo všechno se to tak pěkně sejde v jedné zapadlé léčebně. Rozhodně je to však natočené efektně. Slovo precizní by se dalo použít pro herecké výkony, i když třeba u Igora Chmely ta preciznost ve velké míře spočívá ve strnulosti a pohledu upřeném kamsi do dáli;) To ale nic nemění na faktu, že jako těžce vyjetá smažka je libovější než stehenní sval Martiny Sáblíkové. Herecká sešlost a souhra je to opravdu povedená, škoda se o ní rozepisovat - nakonec obsazení si každý přečte sám a osobní sympatie či antipatie dokážou leccos, pročež výpovědní hodnota tohoto kritéria padá jako současné sebevědomí (vrahů z) Wall Streetu. Rozhodně dobrým tahem bylo postupné přetváření příběhu podle toho, co dalšího na sebe kdo práskne a hlavně toho, jestli to byla či nebyla pravda, a i když je vám jasné, že ten Langmajer nebude jenom další kus v zátiší s troskami, nekazí to výsledný dojem víc, než by bylo omluvitelné. Já osobně dávám té pestré mozaice osudů a dobrých či zlých snah zbavit se duchů minulosti 80%. Mimochodem poslední flashback s Langmajerem je lahoda sama. (25.09.2008)

Vzhledem k tomu, že se jedná o smyšlený příběh, nebo nemám minimálně informace, že by tomu bylo jinak, Tak poněkud nechápu režisérovo rozhodnutí nás seznámit v rámci závěrečných titulků se smyšleným osudem smyšlených postav. Jinak se nelze nepřipojit ke hlasu většiny. Jako režijní debut to bylo prostě skvělé. Tuto informaci jsem v době sledování neměl a přesto jsem se bavil. Minimálně po většinu stopáže. Několik postav bylo opravdu skvěle napsaných a přesvědčivě zahraných. Až z toho tu a tam šel mráz po zádech. I navzdory dlouhé stopáže jsem byl vtáhnut do děje a dostával patřičnou dávku deprese rovnou do žíly. Jedinou velkou výtku bych nasměroval zřejmě k tomu gangsterskému nepravděpodobnému finále, které se mi zde zdálo být tak trochu navíc. [77 %] (02.06.2021)