Pravidla lži

TV/// Obsazení 6/10 Děj 3/10 Hudba 4/10 Prostředí 3/10/// +kvalitní herecké výkony a lákavé obsazení -slabý scénář, málo dramatické/// Původně jsem si myslel podle obalu, že půjde o nějakou gangsterku. Dlouho jsem rozdýchával že se jedná o psychologický film o komunitě, která je mi velice vzdálená. Dokonce až tak vzdálená, že osudy postav mi byli lhostejné a celkově na mě film nepůsobil moc příjemně. Závěr to mírně napravuje./// Celkem 37%/// (30.07.2011)

Debutující režisér Robert Sedláček jakoby sváděl vnitřní boj, který střídavě vyhrává „Sedláček - dokumentarista“ a „Sedláček - vypravěč fiktivního příběhu“. Dojem z maximálně věrohodného vykreslení jedné podobné komunity a vztahů v ní fungujících, ruší nejasné problesky z minulosti a nakonec nepřinášející uspokojivou pointu. Laciné odhalení z poslední minuty, přidané snad aby se neřeklo, budete nejspíš tušit dlouho dopředu. Není to nijak extrémně rušivý element, samotného mě nepodbízivý styl vyprávění po pár minutách zcela vtáhl a některé typické scénáristické kličky a vedlejší dějové linie jsem bral jako možnost blíže poznat jednotlivé postavy, ne vždy sympatické, avšak hodné zvýšené pozornosti. Podobné snímky obvykle stojí na hereckých výkonech, ač Pravidla lži disponují pár vizuálně pěkně řešenými scénami (hlasování), není tomu v jejich případě jinak. David Švehlík si jako nově příchozí právem nárokuje nejvíce pozornosti, společně s nim jsme zasvěcováni do pravidel fungování skupiny, společně s nim poznáváme ostatní postavy, které postupně přebírají – když ne hlavní, tak určitě – hlasitější slovo. Skvělí herci, které muselo nalákat něco jiného než symbolický honorář, nepříliš okoukané tváře, atypické role. Nevím, kolik scén bylo improvizovaných, ale syrovost jejich projevu v určitých momentech osciluje na hraně zmíněného dokumentu. Dojem „based on a true story“ umocňují také titulky o osudech hrdinů po skončení filmu. Jistě, ne všichni hrají s přehledem Budaře nebo Issové a některé dialogy, nepřekvapivě ty „filmovější“, malinko skřípají. Pravidlům lží lze vytýkat mnoho věcí – od absence souvislého vyprávění, přes délku až k nešikovné práci se symboly (házení sněhových koulí na sošku Ježíše) –, i s nimi před sebou však máme jeden z nejpozoruhodnějších předloňských počinů české kinematografie a hlavně opět český film, který není třeba hodnotit s přimhouřenýma očima jenom a právě proto, že je český. Apendix: Františkův moment, na který chce zapomenout, byl nezapomenutelný. 80% Zajímavé komentáře: Tosim, kiddo, choze, genetique, Mahalik, Fr (03.09.2008)

Filmová tvorba Roberta Sedláčka mi osobně moc nesedí. Ani u tohoto, vesměs chváleného snímku, jsem neskákala nadšením. Na druhou stranu počiny seriálové, zejména České století nebo Bohéma se mi líbily moc. A zase třeba Palach nikoli. Srovnání s Hořícím keřem Agnieszky Holland se nabízelo a Palach mi vyšel podstatně hůř. Sedláčkovo filmy, které nemají scénář postavený na historických základech či osobnostech mi připadají slabé. Palach tam spadl taky, ale to jen proto, že natočit film člověku, o který byl tichý, příliš se neprojevoval, nikdo pořádně nevěděl co se mu honí v hlavě, bylo bezesporu náročné. Navíc se to muselo udělat vkusně, pietně, důstojně. Vše jasné, úkol nelehký. Ale tady jsme u Pravidel lži. Takže: jako prvotina ucházející a tím to uzavřu. (05.02.2019)

“Pravda je to, čemu věříš, nic jiného.“ Každý má svou pravdu a většinou se jí bojí pohlédnout zpříma do očí. Strach. Strach ze sebe sama, ze svého slabého, zranitelného já. Zoufalství, beznaděj. Terapeutická komunita jako místo poslední záchrany, poslední naděje. Možnost schovat se sám před sebou nebo před vnějším světem. Ale utíkat a schovávat se nedá donekonečna, nakonec jsi lapen, svou vlastní slabostí, vnějšími okolnostmi. Záleží na Tobě, jestli se dokážeš vymanit, jestli máš dostatek důvodu začít znovu nebo jestli přijdeš definitivně o všechno. Některé věci se ale změnit nedají, někdy je na veškerý boj už pozdě… Jeden z velmi povedených počinů porevoluční české kinematografie, s citlivou režií, dobře stupňovaným příběhem, výbornými hereckými výkony a v neposlední řadě také s atmosféru potrhující hudbou. (25.11.2015)

,,.....zavřete oči a pokuste si vybavit nějakej okamžik ze života, který by jste nechtěli vrátit". ,,Ty vole, zdá se ti, že jsme málo rozhozený?"..... Za ten úvod by se nemuseli stydět ani Američani. Feťáci, prostitutky, dealeři, pasáci. Ti všichni utíkají do K O M U N I T Y, protože už jinam sami před sebou utéct nemůžou. Režisér J.Sedláček je dokumentarista a ze snímku je to cítit. Za ,,mrzký" peníz nám předvádí v některých okamžicích perfektní psychologii postav. Scénář postavený na dialozích, při kterých mě napadá, že snad ani nemohli bejt vymyšlený, protože z nich je cítit ,,život" tedy autentično. Kromě dialogů napínavost děje dotvářejí emotivní ,,hnusné" příběhy formou krátkých flashbacků z mysli přítomných lidí. Je třeba podotknout, že ne vždy vše vyšlo. A je důležité, jak přijmete konec. Buď převládne spokojenost nad výtečným scénářem, místy až neskutečnou hudbou a perfektními hereckými výkony (vyzdvihuji J.Langmajera a J.Budaře), nebo prázdnota z nedokonalého filmového zpracování. Já říkám ,,na českej film DOST DOBRÝ !" (29.06.2007)