Pravidla lži

Musím se přiznat, že jsem od tohohle filmu čekal mnohem míň, než se v něm nakonec objevilo. Celkem milé překvapení, čekal jsem, že na případnou otázku, "o čem se v tom filmu hovořilo", odpovím jako pan Louka v Koljovi, že "celkem o hovnu, soudruhu Bláho". Velmi mile se ukázalo také angažování některých pro mě do té doby spíše neznámých (a musím dodat, že veřejně zatím "neprofláknutých" herců) jako Trnavského atd. (22.09.2007)

Tolik (životních) pravd jsem dlouho v (českém) filmu neviděl. Na rozdíl od druhého Sedláčkova snímku je tenhle napínavý, upřímný a skvělý. Tohle si dám minimálně ještě jednou, abych se trochu vzpamatoval a napsal nějaký pořádný komentář, který by byl hoden k tomuto filmu. P. S. A Jiří Langmajer… klobouk dolů. Proč se takový skvělý herec zahazuje v (pod)průměrných komediích, proč? (28.04.2011)

Veliké překvapení, které se ke mně dostalo až na obrazovce ČT1 (přestože kolem mě stále kroužilo:). Robertu Sedláčkovi se podařilo z reálných příběhů feťáků poskládat mozaiku, která svou stylizací, kompaktností i surovostí odráží život skupiny feťáků, kteří se rozhodli pro detox v rámci terapeutické skupiny. Někteří méně, někteří více dobrovolně, ale ne všichni tady hrají tu samou hru.. (23.09.2008)

Co je to lež? Když jsme byli malé děti, rodiče nám dokola omílali, že lhaní je špatné. Říkali, že s pravdou dojdeme v životě nejdál. Určitě. Když ale zalhali oni, na otázku proč to udělali, jejich odpověď zněla, že malá lež nikdy neuškodí a může být v některé situaci i prospěšná. Jenže kdy poznáme, že zrovinka tohle je ta situace, kdy bychom měli mluvit pravdu? Když se cítíme provinile nebo když spácháme něco co by se nemělo? Ne. Mozek si tak jako tak přepracuje informace po svém a vy aniž si to uvědomujete sypete z rukávu lži o kterých se později řeknete "Sakra, vždyť to není vůbec pravda!". A na něco takového se snaží odpovědět film s tím nejupřímnějším názvem, Pravidla lži. Při sledování filmu jsem si představoval jak bych se v podobné situaci zachoval já. Sedíte v "kruhu pravdy" a měli byste odpovídat pravdivě, jenže je tam to slovíčko měli, můžete ale ani nemusíte. Právě ten pocit nejistoty, pocit toho jestli ten druhý mluví pravdu, je neskutečně tísnivý. Když nastala scéna přiznání vraždy, v duchu jsem si říkal, že já bych to na sebe prásknul. Proč je ten chlap tak pitomej, přiznej se a uleví se ti, chtěl jsem křičet přes celý sál. Jenže ve vyhrocené situaci bych se asi zachoval stejně jako on. Tohle není jen film o drogách, tohle je film o návratu do normálního života a naději, že se po vyléčení budeme chovat "normálně" a to slovo LEŽ budeme zkracovat na minimum. Teď ale lžu sám sobě... (24.11.2007)

Pravidla lži jsou mezi svými českými vrstevníky takové malé zjevení. Ztvárnění komunity i jejích obyvatel bylo perfektní, dialogy i herecké výkony až úžasně přesvědčivé, jen ten samotný obsah mohl být lepší. Kriminální linka je odhadnutelná, prakticky o ničem a pointa vyzněla absolutně do prázdna. Je ohromná škoda, že ta nádherná sada ztroskotaných postaviček zůstala z větší části nevyužitá, protože právě v neokoukaném prostředí téhle komunity a za podpory charakteristicky přesně vybraných, skvěle se činících herců mohl vzniknout opravdu dobrý film. Hercům, režisérovi a přesvědčivosti ztvárnění bych bez okolků udělil absolutorium, pofídérní krimi story a zadupaný potenciál bohužel u mě stahují hodnocení na slaboučkých 7/10. (28.12.2008)