2:37

My (EX)TOP10: Úžasný a postupem času čím dál více depresivnější psychodrama. Film popisující jeden den na střední škole z očí studentů, kteří to ve školním prostředí nemají vůbec jednoduché a své dosti vážné soukromé problémy emotivně prožívají na střední škole. Líbil se mi také ten dokumentární průsmyk výpovědí studentů, to dodávalo filmu, který je inspirován skutečným příběhem, na atraktivitě a závěrečná scéna, kde si mladá dívka pořeže žíly na ruce a následovně můžeme vidět ve velmi dlouhé scéně za doprovodu mé oblíbené skladby Pie Jesu, její poslední minuty života, to bylo hodně depresivní. Miluji filmy, kde příběh skončí tam kde začal! "Víte, někdy je člověk tak zahleděnej do svých problémů, že zapomíná na druhý." (06.06.2013)

Jeden den na typické (?) australské střední škole. Ač to na první pohled vypadá, že jde o další bezútěšný film o dysfunkčním školském systému, není tomu tak, tady je škola pouhá kulisa čistokrevnému dramatu o současných dospívajících. Musím uznat, že na problémy adolescentů je nahlíženo citlivě a asi i sofistikovaně, jen jsem se nemohl zbavit dojmu, že koncentrace nešťastných životních osudů byla na jednu školu a jeden den až příliš vysoká. Zajímavá je jistě forma - tvůrci skládají před divákem mozaiku z jednotlivých střípků kruhu života několika mladých hrdinů a je velmi pečlivě zdůrazněno, že každý střep má hned několik hran, skrze něž se nahlížená realita může jevit rozdílně. Navíc je tu rozděleno pásmo vypravěče a pásmo postav, prvé v pseudodokumentární černobílé formě stylizovaných interview, druhé pak v mírně časově posunutých kratších sekvencích. Naprosto mrazivá je závěrečná scéna, která pointuje rámcovou kompozici celého filmu - tvůrci velmi rafinovaně vedou diváka v průběhu děje k vědomému tipování, kdo může za dveřmi skončit, a může to být skutečně každý z hrdinů - o to víc je pak finále šokující a dává celému snímku nový, hlubší smysl... (28.09.2012)

Tohle je celkem síla. Moc se mi líbí jak je celý film poskládaný dohromady, jak do sebe všechno postupně zapadá, jak se postupně seznamujeme se všemi postavami....A postupně zjištujeme co se vlastně stalo. Všechny postavy vlastně poznáme celkem do hloubky, což je přesně to, co u hodně filmů postrádám a co mi přijde na tomhle filmu hodně dobrý. No ale ten konec ten mi nesedl. Je takový nic neříkající, jakože prostě tečka a tím to končí, už se nevracíme k ostatním postavám, nedovídáme se co bylo dál, prostě tam není závěr. Ale není to ani tak, že by si člověk řekl- tenhle film má otevřený konec- mě to prostě přišlo, jako by to někdo useknul a zbytek tam nedal....Ale nápad skvělý, postavy nádherně promyšlené a krásně zahrané. (14.05.2012)

2.37. ___ Srdcervoucí, v žalu topící dílko! K patnáctému červenci roku 2016 nejbolestnější zážitek mé - dovolím si tvrdit - dnes už mnohaleté, lecčím zkoušené divácké kariéry. O ptáčatech, kterým byla polámaná křídla. O neviditelné, kterou daleko ode všech trpasličích problémů i velkých tragédií spolkl nepodplatitelný čas. Nekorunovaný král všech filmů na téma "mladí a nešťastní: vždy může být hůř než je" a přímý antipod hollywoodských teenagerovských (romantických) komedií - namátkou Moderní Popelkou počínaje, Protivnými sprostými holkami konče! (28.09.2011)

Někdy je člověk tak zahleděnej do sebe a svejch problémů, že zapomíná na druhý. Další emotivní drama který se mnou tak trošku vyjebalo. Předem podotýkám, že o snímku jsem skoro nic nevěděl. Čekal jsem různý scénáře toho jak to dopadne. ale že to dopadne tak jak to dopadlo tak to jsem nečekal. Myslím si že ve filmu bylo mnohem víc adeptů s pošramoceným životním osudem u kterých bych to čekal víc. (30.04.2020)