Maharal - Tajemství talismanu

Temná strana Síly a důvod, proč se filmům od Pavla Jandourka vyhýbat. Ubohý scénář, děravý ve všech ohledech pomalu přebíjí svojí stupidností i takovou perlu jakou je Pánská jízda. Ale ne , tam je to horší. Tohle je jenom hodně hloupé. Kvalita dialogů by se dala přirovnat k tvorbě z mateřské školy, scénárista si zjevně v mnoha chvílích nevěděl rady a tak se některé postavy objevují, jak se to tvůrcům hodí. Některé z nich mají zjevně teleportační schopnosti.:) K tomu všemu naprosto šílené výkony snad naprosto všech z osazenstva (děti vynechám, jelikož od těch nic nečekám). Takový Bořivoj Navrátil by se měl skutečně stydět, že se podepsal pod něco takového. fuj, fuj, fuj. K naprostému peklu si stačí připočíst otřesné televizní zpracování, které bych se styděl vyslat i do ranního vysílání ČT. Pokud mě zrak neklamal, tak se na plátně objevily i pokusy o napodobování Tonyho Scotta (zoomy) či M. Baye (neuvěřitelný oblet při heroickém projevu). Maharal tedy skončil přesně tak, jak se dalo očekávat od filmu, jenž tvůrčí skupina přirovnává k Indiana Jonesovi či Lovcům pokladů. Ostudně. Jednu hvězdičku za moji důvěru v to, že Maharal není myšlen úplně vážně. Pokud ano, tak Pánbůh s námi a zlé pryč. (25.01.2007)

70 % - Konečně jsem viděl český film, který je jiný než ten už únavný tuzemský "hořkokomediální" proud. Konečně někdo chopil obrovský mystický potenciál, který Praha má, a udělal film, který mě s výjimkou zbytečného ocásku "O týden později" pobavil a rozesmál. Nečekal jsem od toho zhola nic, ale tahle "pražská Šifra rabiho Löwiho" se povedla rozhodně víc než plytká Howardova adaptace Brownova spisku. A Maharal je navíc film primárně pro děti a touto optikou je třeba jej posuzovat (už proto nelze srovnávat s Lovci pokladů, Indym atd.). Ano, z potenciálu mystické Prahy se mohlo určitě vytěžit víc, ale dle reakcí dětského publika si myslím, že u této věkové kategorie bude mít film úspěch. Jen jedinou drobnost - myslím, že dnešní pražské děti rozhodně nemluví tak spisovně :-) (25.01.2007)

Tajemná kniha Via Lucis má být objevena dětmi v našem století v Praze a pomoci zabránit jakési blíže nespecifikované katastrofě. Zajímavý pokus o rodinný dobrodružný film, který má vynikající kameru i hudbu, ale zcela mizerný a nedotažený scénář, včetně neuvěřitelně hloupých dialogů i často amatérských hereckých výkonů. (16.03.2012)

A budou to děti,které se utkají se zlem tohoto světa...Hezké slečny, zajímavý chlapi, trocha dobrodružství něco mystiky, fajn humor,,jeden zloun ,Praha...co víc si přát :-) Mystická kniha která je středobodem tajemného pátrání se jmenuje "Via Lucis", tedy stejně jako  kniha J.A. Komenského, v níž český myslitel a evropský reformátor nastínil koncepci své vševědy čili pansofie a s ní spojený program nápravy lidstva, spočívající na vytvoření jakési mezinárodní akademie věd a vzdělanosti (kolej světla) a dalších dvou celosvětových organizací k dosažení náboženského smíru i k odstranění válek. (12.05.2020)

Nápad vzkřísit zábavu pro všechny věkové kategorie v ryze českém balení na prázdninové cesty je opravdu dobrá myšlenka. Výsledná realizace mnohdy vysokých kvalit ale už tolik nedosahuje. Potenciál námětu byl nemalý. Pátrání s omladinou a se staršími a pokročilými jedinci po tajemném pokladu slavného rabína na tajemných místech staré Prahy mělo našlápnuto splnit cíl kvalitní rodinné zábavy. Jenže režijně se film držel dost zkrátka, nebyly potřebné finance na zapamatovatelné dobrodružné scény a nejvíce se tak spoléhalo na herce, co vtiskli příběhu nějakou osobitost i neokoukanost. Patřila k nim Barbora Seidlová v roli obrýlené historičky, zesnulý Bořivoj Navrátil se dobře vtěsnal do role amerického hledače pokladů a i Maroš Kramár si svého slovenského Indiana Jonese, jak mu je ve filmu přezdíváno, také herecky ohlídal. Omladina zastoupená Adrianou Neubauerovou, Tomášem Maternou a tehdy dětským Matyášem Valentou do příběhu také dobře zapadla. A i většina vedlejších rolí je solidně ztvárněna. K dobru lze také připočítat zajímavý zvrat, kdy se jedna z kladných postav ocitne v záporné roli. A pak jsou zde nemalé nedostatky v režijním vedení příběhu. Finální část vyhlíží v první fázi nadějně. Rázem ale následuje jakési nesmyslné vyústění, kdy přeživší postavy trousí glosy jak z nějaké nepovedené parodie. Ostatně takových nechtěně parodických momentů je povícero. Nepochopitelné jsou i postsynchrony. Na začátku filmu je rabín (nekvalitně) nadabován Radovanem Lukavským, ten se ale ve filmu také krátce objeví. Do bytu muže (Luboš Veselý), který přechovává vzácnou knihu Maharal, vtrhne jednoho večera gestapo. On uteče tajnou místností, ale dementně na sebe upozorní, respektive prozradí ho holub na římse, úprkem přes střechu budovy. Vnuk hledače pokladů tajně pronikne na zadní sedadlo auta slovenského muže, kterého považuje za krajně podezřelého. Tahle scéna je ale naprosto zbytečná. Ukáže se totiž, že sledovaný Maroš Kramár není zápornou postavou, věděl to i dědeček vnuka, jen se pozapomnělo na to mladíka včas upozornit, s kým má tu čest. Takových různorodých nedodělávek je film plný. Navíc režisérovi Pavlovi Jandourkovi chybí cit pro filmové uchopení příběhu. Celé to má dost blízko svým skromným pojetím k televiznímu filmu, který je ostatně režisérovou doménou. Nejpodstatnější ale i tak je, že se nějaký tvůrce pokusil zariskovat a zachránit mizející žánr z oblasti českého filmu. Pak je stále naděje, že ho někdo v budoucnu bude následovat a divákům bude dopřána česká dobrodružná zábava, které je jako šafránu. 6/10 (12.06.2023)