Maharal - Tajemství talismanu

Mohl to být konečně po dlouhé době nějaký slušný tuzemský dobrodružný film pro mládež. Námět byl zajímavý, obsazení víc než slušné, jediné, co chybělo, byl scénář. Ono je těžké nechat se filmem nějak strhnout, když příběh zmateně přeskakuje bez jakékoli logiky ze scény do nějaké další a pokud se děje něco souvislého, je to velice předvídatelné. (27.12.2008)

Bohužel, podle mě je česká produkce neprávem opovrhovaná. Na tomto filmu jsem byl v kině a musím přiznat, že jsem od něj také nic nečekal. Ale dočkal jsem se svižného mixu tajemného dobrodružství a fantasy. Na českou produkci je to velmi povedené, a také myslím, že se to může rovnat světové produkci. Děj filmu je svižný a napínavý a jsou tu i dobré herecké výkony. takže mě se to moc líbilo. (28.12.2011)

Tajemno pro dětského diváka, které kombinuje rudolfínskou židovskou mystiku s místopisem Prahy, přibližuje optické kouzlo dávné techniky a využívá atmosféru pražské tisícileté vody. To vše československou, urbánní indianajonesovskou formou ve filmu, který překvapivě drží dětští herci, mimo škatulku zajiskří Lukavský. Atmosféře přičinlivě pomáhá ♫ hudba, která často musí zastírat nedostatky scénáře, režie i střihu. (30.08.2014)

Česká splácanina, snažící se držet krok s Šifrou, Indym, Lovcema čehokoliv a moc se jí to nedaří. Jako pohádka pro děti možná, a musím říci že o několik chlupů lepší než o cosi podobného se pokoušející Santiniho jazyk, kde byla tuna nelogiky, téměř žádný herec, pouze prázdní recitátoři frází atd. Tady co se deklamování týče, musím se zaměřit zejména na ženské představitelky, Báru Seidlovou a Adrianu Neubauerovou, z nichž hlavně té první nevěřím ani ťuk. A málem bych vynechala zásahy vyšší moci.. (28.12.2011)

Tak, první film po třech letech, na kterým jsem byl v kině (lístky zadara z práce). Prvně se musím zmínit o tom, že je opravdu odporný !!! sedět ve druhé řadě na kraji, málem mi vypadly oči z důlků a proto to nezkoušejte, ani když vám dají lístky zadarmiko. K filmu musím říct, že i přes opravdu hloupou počáteční zápletku s rabi Loewem na smrtelné posteli a následující pomalej a občas příliš dětinskej rozjezd, se mi ve výsledku líbil. Po hodině rozjezdu přijde konečně to, proč jsou v kině i lidé starší desíti let, zábavná jízda. Dokonce i ta konečná humorná pointa mě zaujala. Ovšem nejvíc mě rozesmál jistý kanál. Víte, poklop kanálu váží nějakých 30-60 kg a dá se vytáhnout jenom speciální tyčí, určitě by to tři mladiství, i když jeden z nich navštěvuje o přestávkách posilovnu, nezvládli. A už vůbec holýma rukama. Film dojíždí na celkovou nedotaženost. Humor je většinou předvídatelný, děti (respektive jenom jedno dítě) jsou až příliš intelektuálně před dospělými, atmosféra vyšumí do stratosféry a náhod je opravdu moc i na film, kde má Bůh a Prozřetelnost napomoct vyřešení zápletky (nejlepší přítel scénáristy je DEUS EX MACHINA, ovšem Eurípides už umřel, tak by to neměli přehánět). Z hereckýho obsazení se mi nejvíc zamlouval Maroš Kramár, kterej skutečně občas vypadal jak tajemnější verze Indyho, což ho ale po nějaké době přešlo a stal se klasickým slušňákem. No a samozřejmě Bořivoj Navrátil, jehož herecký projev se, oproti mnoha jiným (Josef Abrhám, Jan Hrušínský), nezměnil k horšímu a je pořád stejně agilní a vitální, jako dřív. A za druhý nejlepší vtip považuji role Vladimíra Kratiny a Mileny Dvorské ani ne tak zahráním, jako spíš vůbec podstatou těch rolí (kdyby někdo nevěděl, tak: tajemný rybář a tajemná žena). Jen taková malá poznámečka nakonec, co to bylo za zlo, který se probudilo v naší době, když ani Nacisté nebyli pro rabiho odkaz důvodem k obnově? Tak radši plnou Parouback. Jindy Ovšem rozdělit to na pětidílnej seriál je podle mě pitomost. (31.03.2007)