Za mraky

Za mraky... Michelangelo Antonioni s Wimem Wendersem zpracovali literární námět italského filmaře. Jde o Michelangelovo velmi zdařilé rozloučení s dlouhometrážním filmem. Je osobní, více filozofuje a snaží se odhalit umělcovu duši v nahotě i v neustálé touze po nových rozměrech vědomostí i bytí. Jde o pocity, jde o nezachytitelné impulsy, jde o těžce uchopitelná zákoutí života. Půvab lidské existence je zachycena v tazích filmové kamery, Éros je nejsilnějším pudem lidského konání ve smyslnosti i mučednického sebetrýznění a absurdita žití se skládá do neposedně lehkonohých veršů životní laskavosti, moudrosti a porozumění. Rozverně tančí a zpívá, bezelstně přemýšlí, podléhá i odolává, poznává, odzbrojuje bezprostředností. Pocit osamělosti posunul svůj symbolický význam, Antonioni rozsvítil své nitro a ozářil duhu života. Pozorovatelem a konferenciérem poetické filozofie života je filmový režisér (příjemný John Malkovich). Je prostředníkem mezi slavným Italem a diváky, uvádí myšlenky v život, slyší vyprávět veselý letní vítr o mileneckých objetích. Chvilka štěstí a zahnání osamělosti a strachu. Mužské smutné i veselé hrdiny se sklony k slabosti zastupuje ozvěna touhy i zdrženlivosti Silvano (Kim Rossi Stuart), nerozhodný a pohodlný Roberto (Peter Weller), překvapený a vyléčený Carlo (Jean Reno), vytrvale zamilovaný mladík Niccolò (Vincent Perez) a malíř a duch života (Marcello Mastroianni). Křehkou a zranitelnější polovinu života zastupuje bezelstně otevřená Carmen (Inés Sastre), chvilkové bezpečné a očistné útočiště naleznoucí mladá prodavačka (Sophie Marceau), impulsivně přímá Olga (Chiara Caselli), Robertova trpící manželka Patricia (Fanny Ardant), z vášní života vystrašená cudná budoucí jeptiška (Irène Jacob) a závan elegance života (Jeanne Moreau). Za mraky je poeticky filozofující film, se kterým se italský intelektuál stylově rozloučil z dlouhometrážní hranou tvorbou. Umělcova pocta a vyznání životu. (20.06.2018)

Poetika až na hranici běžné srozumitelnosti. Film je poskládaný ze čtyř základních příběhů, které spojuje a do kterých vstupuje postava filmového režiséra, v každém příběhu je něco těžko pojmenovatelného a velmi křehkého.Ale všechny jsou o pocitech, které vzbuzuje láska. Mimořádně hvězdné herecké obsazení v rozhodně výjimečném filmu, který, ale asi nebude pro každého. (22.01.2006)

Čtyři banální historky, ačkoliv nebojte, stále se najde prostor pro několikaminutové scény, v nichž se nic neděje a nic z nich nejde vyvodit. Malkovichův Režisér je tu v podstatě jediná záchrana. Částečně beru argument, že je to banální záměrně, protože to odráží povrchní pohled na svět Režiséra, který, ač by rád, ho nedokáže zobrazit v plné složitosti, a jde tak o jistou Antonioniho sebereflexi. Jako automaticky sebespásné to ale nevnímám. Story of a Love Affair that Never Existed 2/5, The Girl, The Crime ... 1/5, Don't Try to Find Me 3/5, This Body of Filth 3/5 (01.12.2012)

Za mrakmi má určite veľa odporcov, ktorí ho označia za pseudo manieristický chladný art o ničom. Má určite aj veľa priaznivcov, ktorí ho považujú za emocionálne silné minimalistické dielo. Obe skupiny majú pravdu. Ja sa radím niekde medzi, niektoré poviedky ma oslovili viac, niektoré menej. Každopádne považujem chovanie niektorých postáv za nelogické a vytrhnuté z reality. No a keď hrá niekde Irene Jacob, tak k tomu nepotrebujem ani zmysluplný dej. (23.10.2012)

Tak za tohle by byl normálně vyhazov z filmové fakulty kdekoliv na světě. Teprve na konci se z titulků dovíme, že "film" (nebo něco mu podobného) je vlastně ilustrací pasáží z Antonioniho rádoby filosofické knihy (na začátku se objeví skrytý odkaz na Bergsona). A tak Malkovich mudruje a souloží, a vůbec všichni mudrují a souloží, protože je potřeba, aby herečky ukázaly své kočičky. Kdyby se z filmu vystříhaly příchody, odchody a soulože, nezbylo by už vůbec nic. Z filmu jde jen strach ze stáří, protože to vypadá, že jako stařec budu myslet jen na TO a nic jiného. (17.09.2008)