Lekce řízení

Vážně nevím. Zpočátku jsem to chtěla vypnout-nejsem přílišný fanda náboženství, a tak mě chvalozpěvy o bohu a na něj nijak nebraly. Ale nakonec musím uznat, že snímek vůbec není špatný. Přerod naivního básnícího děcka v ,,normálního" klejícího mladíka sice probíhá poněkud rychle, ale Grint se pro tu roli snad narodil. Postava starého pána, jehož hlavním účelem na našem světe je v ženských šatech přejíždět své či cizí manželky, byla ovšem hodně divná. Opravdu hodně. Naopak bych ocenila výkon Julie Walters. Od první scény s nůžkami na keře, až k té druhé scéně, s těmi samými nůžkami na keře, neměl její scénář chybu. Ještě bych dodala slova mého otce-,,On by mohl hrát profesionální prkno!"-tak komentoval Grintův pokus tančit-bůh ví, zda to byl opravdu výborný herecký výkon(snaha vystihnou někoho, kdo tančí poprvné v životě), nebo(s přihlédnutím k Harrymu Potterovi 4) skutečná vlastnost. Za obojí klobouk dolů:) (31.12.2010)

Na plné čáře zvoraný pokus navázat na úspěch černé komedie Harold a Maude. Pokus, ke kterému nemělo nikdy dojít, který je jenom zřídkakdy komedií a nikdy ne komedií černou. Stárnoucí britská herečka hraje stárnoucí britskou herečku, která je vedle svého výrazně mladšího a méně výrazného kolegy dostatečně „weird“, aby film bezprostředně po startu nezkolaboval na akutní nedostatek tvůrčí invence. Ben je z dobré křesťanské rodiny, Evie se slovníkem nějaké postavy od Tarantina má k dobré křesťance stejně daleko jako sója k dobře prorostlému bůčku. Julie Walters s přehledem uhraje jakoukoliv emoci. Scénář na tento fakt hodně spoléhá. Také spoléhá na komičnost scén, kde Waltersová exhibuje vedle Ruperta „ahoj, jsem na sedativech“ Grinta. Právě na náhlou, tím tuplem nevěrohodnou, proměnu hlavního hrdiny film nejvíce doplácí. Zamlklý flegmouš se přece nemůže během jedné noci změnit v cílevědomého rebela. Ani s vědomím, že v opačném případě dostane rakovinu spíš z matky, než z telefonování mobilem. Laura Linney hraje výborně karikaturu praktikující křesťanky, ovšem karikaturu přehnanou a budící dojem, že všichni pravidelní návštěvníci kostela jsou manipulovatelní debílci. Je pitomost zakládat realistický film na takových extrémech. A co ty problesky humoru pro podobný typ filmu naprosto nevhodného (pan Finchman v ženských šatech)? Na celém filmu není ani špetka pravdy. Všechny jeho složky jsou jenom prostředky sloužícími k vyřčení dávno známé pravdy. Chování postav lehko odhadnete několik minut dopředu a to, za čím se tvůrci celou dobu lopotí, co se vám snaží sdělit, jste už bezpochyby slyšely z úst zdatnějšího vypravěče. 50% (24.02.2008)

Celkem neobvyklý příběh o potrhlé postarší Evie, která mě skutečně chvílemi iritovala nebo fanatické mamce, která to sice myslela se sedmnáctiletým Benem dobře, ale jemu postupně docházelo, že ten kostelní směr mu moc nevyhovuje a tak se po svém (a právě díky Evie) postupně vzbouří a o panu Finchmanovi už raději vůbec pomlčím. Zkrátka celý ten scénář je dost zvláštní, takže sama přesně nevím, proč dám určitě vyšší hodnocení. Snad za ty nádherné anglické scenérie (jako bych tam znovu byla), za překrásný Edinburgh (kde zase pršelo, to se snad nezmění:D), za anglické cottages, kterých nemám nikdy dost a za plný kýbl překrásný muziky. Prostě přes všechny ty negativa o kterých zde píší ostatní, se mně na Driving Lessons moc hezky dívalo. (24.10.2014)

Hodně zvláštní film, zezačátku je takový nemastný, neslaný, pak je to chvilku komedie, až se z toho nakonec vyklube drama. Příběh o plachém chlapci, který neví kam patří, neví co dělat a nevidí před sebou žádnou budoucnost, dokud nepotká střelenou a stejně osamělou Julie Walters, která odvedla opravdu skvělý herecký výkon. Naopak jeho matka Laura Linney je naprosto šílená, ničí svému synovi život, snaží se ho zatáhnout do církevního života - sekty, která jí vymyla mozek. Zezačátku jsem nechtěla dát víc než tři hvězdičky, ale poslední půlhodinka mě přesvědčila o čtyřech. (26.04.2009)

Příjemný televizní komorní film s překrásnou hudbou Sufjana Stevense. A i když podobnost s dávnou americkou klasikou Harold a Maude je více než zjevná, je dobře patrné, že podobný model prostě funguje a má obecnější platnost. Tak proč ho po nějakých 35 letech nepoužít znovu. Stačí se jen rozhlédnout, kolik chodí po světě sedmnáctiletých sedmdesátníků a sedmdesátiletých dvacátnic... (29.12.2010)