Lekce řízení

Je vám 17, otec je ušlápnutý farář a matka se extrémně vyžívá v pobožných nesmyslech a pomoci druhým (každý by byl rád, kdyby mu domů přivedla důchodnce, kterého vykopla žena). nejhorší ovšem je, že synu Benovi organizuje život a neskutečně jej omezuje. Je vám ho líto kvůli útlaku, ale i kvůli jemu samém, protože se nedokáže vzepřít. Zlom nastane v okamžiku, kdy si Ben najde práci u staré prostořeké herečky, díky níž se dopracuje až ke vzdoru. (24.06.2008)

Taková malá komedie k zamyšlení ... Když potkáte Evie, ubezpečuji vás, že se kromě řízení motorového vozidla naučíte i leccos dalšího. Obzvláště když jste celý svůj dosavadní život strávili v jakémsi podivném panoptiku ... s matkou, která je víc pokrytec a vyděrač než náboženský fanatik - a s otcem, který se chová jako slaboch. Rupert Grint mě velice mile překvapil - ale zároveň musím říct, že je mi sympatický i v sérii filmů o Harry Potterovi (kterou jen tak mimochodem až tak nemusím) - zatímco o jejím hlavním hrdinovi to tvrdit nemůžu. (30.12.2010)

Na plné čáře zvoraný pokus navázat na úspěch černé komedie Harold a Maude. Pokus, ke kterému nemělo nikdy dojít, který je jenom zřídkakdy komedií a nikdy ne komedií černou. Stárnoucí britská herečka hraje stárnoucí britskou herečku, která je vedle svého výrazně mladšího a méně výrazného kolegy dostatečně „weird“, aby film bezprostředně po startu nezkolaboval na akutní nedostatek tvůrčí invence. Ben je z dobré křesťanské rodiny, Evie se slovníkem nějaké postavy od Tarantina má k dobré křesťance stejně daleko jako sója k dobře prorostlému bůčku. Julie Walters s přehledem uhraje jakoukoliv emoci. Scénář na tento fakt hodně spoléhá. Také spoléhá na komičnost scén, kde Waltersová exhibuje vedle Ruperta „ahoj, jsem na sedativech“ Grinta. Právě na náhlou, tím tuplem nevěrohodnou, proměnu hlavního hrdiny film nejvíce doplácí. Zamlklý flegmouš se přece nemůže během jedné noci změnit v cílevědomého rebela. Ani s vědomím, že v opačném případě dostane rakovinu spíš z matky, než z telefonování mobilem. Laura Linney hraje výborně karikaturu praktikující křesťanky, ovšem karikaturu přehnanou a budící dojem, že všichni pravidelní návštěvníci kostela jsou manipulovatelní debílci. Je pitomost zakládat realistický film na takových extrémech. A co ty problesky humoru pro podobný typ filmu naprosto nevhodného (pan Finchman v ženských šatech)? Na celém filmu není ani špetka pravdy. Všechny jeho složky jsou jenom prostředky sloužícími k vyřčení dávno známé pravdy. Chování postav lehko odhadnete několik minut dopředu a to, za čím se tvůrci celou dobu lopotí, co se vám snaží sdělit, jste už bezpochyby slyšely z úst zdatnějšího vypravěče. 50% (24.02.2008)

Poměrně příjemný malý britský film s Rupertem Grintem, který sice se škatulkou Rona Weasleyho delší dobu nic neudělá, ale snaží se, a Julií Waltersovou v roli postarší energické herečky o dospívání, přátelství a nebezpečném náboženském fanatismu. Film si na nic nehraje a zazní v něm i Salsa Celtica, takže potěší. (20.07.2007)

Vážně nevím. Zpočátku jsem to chtěla vypnout-nejsem přílišný fanda náboženství, a tak mě chvalozpěvy o bohu a na něj nijak nebraly. Ale nakonec musím uznat, že snímek vůbec není špatný. Přerod naivního básnícího děcka v ,,normálního" klejícího mladíka sice probíhá poněkud rychle, ale Grint se pro tu roli snad narodil. Postava starého pána, jehož hlavním účelem na našem světe je v ženských šatech přejíždět své či cizí manželky, byla ovšem hodně divná. Opravdu hodně. Naopak bych ocenila výkon Julie Walters. Od první scény s nůžkami na keře, až k té druhé scéně, s těmi samými nůžkami na keře, neměl její scénář chybu. Ještě bych dodala slova mého otce-,,On by mohl hrát profesionální prkno!"-tak komentoval Grintův pokus tančit-bůh ví, zda to byl opravdu výborný herecký výkon(snaha vystihnou někoho, kdo tančí poprvné v životě), nebo(s přihlédnutím k Harrymu Potterovi 4) skutečná vlastnost. Za obojí klobouk dolů:) (31.12.2010)