Harry Potter a Princ dvojí krve

Parta zevlujících a na stejném prostoru neustále se poflakujících a fňukajících teenagerů, pro které je největší orgáč pusa v přítmí půdního pokoje. Film selhává v těch nejzákladnějších aspektech, téměř žádná dramatická výstavba a totálně přepálená stopáž umocněná naprosto otřesným dabingem a patnáctiminutovou přestávkou v polovině projekce sráží moje hodnocení na 2*. Muckání a miliardám zdar! (23.07.2009)

Tak a mám za sebou další díl, už ani nevim kolikátej to je, ale pořád nic moc, nevim jestli jsem proti tomu fakt tak zaujatej nebo co, ale prostě mi to nepřijde vůbec dobrý. Sice to má pěknou vizuální stránku, to rozhodně, ale ten zbytek? 2 a půl hodiny nudnejch keců, nic víc, teda vlastně jo, ještě tam Harry Potter pobíhal a dělal, že řeší hrozně důležitý věci, sice furt nic neumí, ale stejně je to nejdůležitější postava na světě a vedle toho se odehrávaj nějaký prapodivný první lásky. Jinak Radcliffe tradiční prkno a čim je starší tim vypadá hůř, Rupert Grint už taky moc vtipnej neni a Emma Watson tam pomalu ale jistě začíná být na nic, když k tomu ještě připočtu několikero trapných scén, tak bych nejradši šel pod 3*, ale vzhledem k tomu, že minulej díl byl, co se týče stupidit, horší, tak přimhouřim oko. (16.10.2009)

Ako milovníka fantasy filmov ma aj tento diel nadchol vo veľkej miere a to kvôli veľmi presvedčivým vizuálnym efektom, temným aj keď miestami nudným dejom. Na môj vkus bolo použitej až príliš veľa romantickej tématiky. Ale film sa mi aj tak strašne páčil..................Soundtrack Nicholas Hooper: 1. Opening ,2. In Noctem ,3. The Story Begins ,4. Ginny ,5. Snape and the Unbreakable Vow ,6. Wizard Weezes ,7. Dumbledore's Speech ,8. Living Death ,9. Into the Pensieve ,10. The Book ,11. Ron's Victory ,12. Harry and Hermoine ,13. School! ,14. Malfoy's Mission ,15. The Slug Party ,16. Into the Rushes ,17. Farewell Aragog ,18. Dumbledore's Foreboding ,19. Of Love and War ,20. When Ginny Kissed Harry ,21. Slughorn's Confession ,22. Journey to the Cave ,23. The Drink of Despair ,24. Inferi in the Firestorm ,25. The Killing of Dumbledore ,26. Dumbledore's Farewell ,27. The Friends ,28. The Weasley Stomp , (31.12.2010)

Nejzbytečnější a nejhorší předloha = nejnudnější a nejhorší filmová adaptace. Akorát podle pravidel fair play. Už ve knize byla zápletka doslova vycucaná z prstu (Rowlingová ji v zásadě okopírovala podle Tajemné komnaty), ale teprve zde dostává ten pravý, magický kopanec do (dračích) koulí. Zcela nesmyslně je na sebe vrstvena jedna postradatelná scéna za druhou (milostné vrkání adolescentů), zcela nepochopitelně jsou protahovány na nejzazší mez únosnosti a trapnosti (totéž) a opravdové příběhové "háčky", zásadní momenty potterovské ságy a zajímavé motivy (nesoucí napětí) kompletně chybí nebo mají jen minimální operační prostor (např. Voldemortovo mládí a viteály, Smrtijedi na hradě, smrt jedné z hlavních postav, Princova identita etc.). Navíc jsem se musel škodolivě uchechtávat nad naivností a strojeností řady dialogů (ještě vyhroceno dabingem) a účelovostí v exploataci postav. Scénáristická bezradnost z toho čiší na sto honů. Naopak jsem si velmi užíval tendence evropského uměleckého filmu, které se Yatesovi povedlo propašovat do struktury jinak relativně čistého stylu, řemeslně-technickou preciznost (kamera, svícení, hudba) a ponurou atmosféru; ačkoli tentokrát nepramení z tušené přítomnosti abstraktního (a tím děsivějšího) Zla v pozadí, ale z prostředí. Pokud jde o akční scény, tak - vyjma dění v jeskyni - jsou zcela neopodstatněné vyprávěním a na efekt (famfrpál nezahrnuji). Místo skutečné injekce adrenalinu tak divák dostává jakési placebo, které má v ideálním případě (tj. u diváka nekritického) zapůsobit tak, že zamaskuje chabost a vycpávkovost předlohy, která postavy ani jádro příběhu nikam neposouvá. Ale třebaže všechna ta kritika vyznívá jako jedna z kleteb, které se nepromíjejí, zklamaný určitě nejsem. Ze zaslepeného fanouška knih, pro kterého je Jindra Hrnčíř nedotknutelný fetiš, jsem už dávno vyrostl, tudíž mi nedělá potíž s maximální objektivitou uznat, že na nekvalitní předloze, která nepřesahuje rámec vykonstruovaného překlenováku, intermezza, zatajeného dechu před "grandiózním" finále, se výrazně stavět nedá. Ani tak dobrý režisér, jakým Yates bezesporu je, nevykouzlí ze vzduchoprázdna korunovační klenot. Tím by koneckonců mohla a měla být sedmička... (18.07.2009)

Ne, ne, ne. Šestka Harryho je paradoxně oproti knížce nejnudnější, dokonce nudnější, než pětka, a ta byla hodně nudná (myslím knihu). Vyjma prvních pár minut s mostem a dalších pár v Křiklounově domě jsou první čtyři pětiny filmu plné nudy, zbytečného množství vtípků s dospívajícími postavami, zbytečného množství vtípků s ostatními postavami a další nudnou kaší. Film plyne pomaloučku, tak pomalu, že si pět minut před koncem najednou promnete oči se slovy: "To už je konec?" A konec ucházející, ale jako by přilepený k předcházející nezáživné hromadě plné tlachajících teenagerů a jejich zapalujících se lýtek. Alespoň to ale dává poznat, jak se u mladých herců rozvíjí jejich talent, počínaje výborným a čím dál lepším Tomem Feltonem, Emmou Watson nebo i komediantem Rupertem. Danielovi prospělo odhodit na chvíli svůj úděl "být harryovský" a ve scénách "tripu" po požití lektvaru štěstí viditelně pookřál. A nesmím zapomenout na vynikajícího Jima Broadbenta, který se postaral o tu třetí *. (19.08.2009)