Harry Potter a Princ dvojí krve

Nejzbytečnější a nejhorší předloha = nejnudnější a nejhorší filmová adaptace. Akorát podle pravidel fair play. Už ve knize byla zápletka doslova vycucaná z prstu (Rowlingová ji v zásadě okopírovala podle Tajemné komnaty), ale teprve zde dostává ten pravý, magický kopanec do (dračích) koulí. Zcela nesmyslně je na sebe vrstvena jedna postradatelná scéna za druhou (milostné vrkání adolescentů), zcela nepochopitelně jsou protahovány na nejzazší mez únosnosti a trapnosti (totéž) a opravdové příběhové "háčky", zásadní momenty potterovské ságy a zajímavé motivy (nesoucí napětí) kompletně chybí nebo mají jen minimální operační prostor (např. Voldemortovo mládí a viteály, Smrtijedi na hradě, smrt jedné z hlavních postav, Princova identita etc.). Navíc jsem se musel škodolivě uchechtávat nad naivností a strojeností řady dialogů (ještě vyhroceno dabingem) a účelovostí v exploataci postav. Scénáristická bezradnost z toho čiší na sto honů. Naopak jsem si velmi užíval tendence evropského uměleckého filmu, které se Yatesovi povedlo propašovat do struktury jinak relativně čistého stylu, řemeslně-technickou preciznost (kamera, svícení, hudba) a ponurou atmosféru; ačkoli tentokrát nepramení z tušené přítomnosti abstraktního (a tím děsivějšího) Zla v pozadí, ale z prostředí. Pokud jde o akční scény, tak - vyjma dění v jeskyni - jsou zcela neopodstatněné vyprávěním a na efekt (famfrpál nezahrnuji). Místo skutečné injekce adrenalinu tak divák dostává jakési placebo, které má v ideálním případě (tj. u diváka nekritického) zapůsobit tak, že zamaskuje chabost a vycpávkovost předlohy, která postavy ani jádro příběhu nikam neposouvá. Ale třebaže všechna ta kritika vyznívá jako jedna z kleteb, které se nepromíjejí, zklamaný určitě nejsem. Ze zaslepeného fanouška knih, pro kterého je Jindra Hrnčíř nedotknutelný fetiš, jsem už dávno vyrostl, tudíž mi nedělá potíž s maximální objektivitou uznat, že na nekvalitní předloze, která nepřesahuje rámec vykonstruovaného překlenováku, intermezza, zatajeného dechu před "grandiózním" finále, se výrazně stavět nedá. Ani tak dobrý režisér, jakým Yates bezesporu je, nevykouzlí ze vzduchoprázdna korunovační klenot. Tím by koneckonců mohla a měla být sedmička... (18.07.2009)

Hviezdna ,,potterománia" mnou mávala hodne dlhý čas a na potterovské príbehy sa aj teraz dívam okom pozorovateľky milujúcej všetky tie obsahové detaily, čary, podmanivé magické dobrodružstvá, súboje medzi dobrom a zlom, metaforické doplnky... David Yates sa pokúsil vsadiť na komornosť a pri inom type filmu by som to hravo ocenila. Chvíľami neskutočne mĺkve pasáže nemohli zachrániť ani poletujúce iskry romantiky medzi hlavnými hrdinami, film sa drží na depresívnej rovine - čo je plus, má krásny vizuál, ale často mnou lomcovala otázka: ,,Dívam sa naozaj na môjho milovaného Pottera?" A odpoveď bola akási neurčitá. Záver podfarbený emocionálnou hudbou ma dostal, ale toto nie je Potter, vďaka ktorému som hltala knižky aj filmy ako divá.... (28.11.2009)

Prince dvojí krve táhne dolů akorát fakt, že je už předloha pouhým přemostěním mezi pětkou a sedmičkou, a Klovesovo oblíbené "nacpu tam i tohle a tamto a je mi jedno, že to pochopí jen čtenáři knihy". Jinak si totiž Yates všechno pohlídal a je to pecka, přesně jak jsem čekal. Těším se na originální znění, dabing tentokrát zabil až moc hlášek a pár postav (hlavně Ginny). (10.07.2009)

Po druhém shlédnutí přikován k sedačce géniem Davida Yatese, jenž z knižního braku stvořil vynikající snímek. Harry Potter roste a já rostl s ním. Konečně správný film pro mou generaci! Edit: I po další projekci stále fascinující dílko, které mne pouze utvrzuje v přesvědčení, že režisér s takovýmto potenciálem by měl točit další Bondovku! (17.07.2009)

Zásadním hráčem knižní podoby Prince dvojí krve je logicky on sám. Konečně se také dotahuje přeměna Draca Malfoye z prominentního spratka v dalšího velkého hráče Voldemortových stoupenců. Zároveň celá kniha stojí na šokujícím finále, pro které jsou Snape i Malfoy velice důležití, takže film znovu doplácí na to, že hlavní postavy nedostaly tolik prostoru, kolik si zaslouží. Nutno však uznat, že jde teprve o druhý film série, který bez znalosti knihy obstojně funguje. Mnoho času je znovu vyhrazeno pro vztahy, což Yates splnil na výbornou. V těchto vodách je překvapivě silný. Jen škoda, že více nezapojil zase naprosto božskou Lenku. Velké finále sice není tak špatné jako u Fénixova řádu, ale najde se zde několik scén o dost silnějších, což hodně zamrzí, když si vezmeme, o koho Bradavice přišly. (01.08.2015)