Strange Circus: Kimjó na circus

Totální schíza, která vám doslova (dámy prominou) vyšuká mozek z hlavy! Bizarní, šílené, zvrhlé, ale na druhou stranu mistrovsky promyšlené, teatrální, poetické a hravé. Přišlo mi, jako bych seděl v Rudolfinu a poslouchal orchestr, který interpretuje klasickou skladbu se všemi dynamickými kudrlinkami a smyslem pro detail. Ano, zážitek hodný symfonii, ale filmové - obrazně řečeno. Samozřejmě, že ne každý Kimyō na sākasu zkousne, ale pro milovníky "mindfucků" je tohle povinnost vidět. (23.04.2014)

Další "divný" japonský film o jedné takové (ne)normální japonské rodince. Otci nestačí, že nutí svou nezletilou dcerušku, aby se dívala, jak klátí její maminku, ale začne ji klátit taky. Matka namísto toho, aby toho odporného úchyla v noci podřízla, nebo ho aspoň nabonzovala policajtům, začne na dcerku hystericky žárlit a mlátit ji hlava nehlava. No a tak dceruška matku srazí ze schodů, to dá rozum. Ovšem část duše mrtvé matky se vtělí do těla dcerky, takže ta má do budoucna zaděláno na celkem slušnou schízu. Tak, teď jsem to asi kapánek zjednodušil (i zamotal), ale kostra příběhu sedí. Ale tohle všechno je prosím teprve začátek filmu, následuje další přehlídka roztodivných bizarností, decentních i nechutných obscénností a šílených fantasmagorií. A závěr je hodně zajímavý a trochu i psychologizující. A k tomu všemu zní jako pěst na oko krásná hudba, kromě několika známých klavírních skladeb i něco málo z tvorby samotného režiséra. Vrcholně deviantní a estetický zážitek. (19.04.2014)

Film plný šílenosti, kde hrají hlavní roli různá traumata, přičemž incest je v konečném důsledku ta nejméně úchylná věc, co se tu objeví. Ovšem ujetý scénář by ani v nejmenším nefungoval tak dobře, kdyby ho nedoplňoval i výrazně podivnědivný vizuál, od některých záběrů, přes kostýmy až k scénografii je tu všechno na takové tematické vlně, která obsahuje značný základ normálnosti, ale detaily je činí dráždivě mimózními. Sice bych ocenil trošku svíravější tempo, kdy je tu několik částí filmu zbytečně natáhlých, ale to je jen relativně malá piha v téhle hře na realitu a diváka. A hra je tu výborná, nejasná narace se pro takový film velmi hodí a předně - kdykoliv od této chvíle uvidím futrál na violoncello, budu v něm nenápadně hledat kukátko. (04.04.2016)

Velmi dotažená stylizace tento řekněme ujetý film zvedá až na vrchol. Obrazy ladí se situací, respektive šíleným stavem mysli protagonistů. Opulentní ve stylu Greenawaye, nekompromisní, neošizené kulisy, halucinogenní masky, děj pulsující od snové nečinnosti do vyhroceného psychického a fyzického násilí, střízlivé dialogy podávané úmyslně hysterickým tónem. Hudební stránka funguje taky konzistentně -- když bojuje pomatená mysl herečky, bojují spolu dva hudební motivy přes sebe, banální hudební téma na banální děj atd. Eh, nechci tu mít intelektuální řeči, takovou hanbu bych nesnesl -- nicméně toto dílo o rozpadu osobností v rámci mírně řečeno dysfunkční rodiny, netriviální zejména po stránce formální, si zaslouží pochvalu. Režisér drží laťku. (19.08.2013)

Nemám moc s čím srovnávat, protože tenhle žánr (velmi těžko definovatelný) se mi doposud úspěšně vyhýbal, což se ale po výživné inhalaci tvorby Siona Sona nejspíše změní;) Suicide Club mi asi sednul trochu více, hlavně měl (v podstatě) ujasněný koncept a VCELKU jednoznačnou pointu. Strange Circus je bizardní, alegorická, vypsychovaná podívaná, která zaujme nejvíce asi nápaditou stylizací (prostředí cirkusu a ústřední interiér jsou zpracovány velmi působivě). Rozvětvený příběh, který v závěru graduje ostošest, mě zaujal jen v jednotlivostech. Třeba je to tím, že jsem ho úplně nepobral;) (05.05.2011)