Dexter

První série: Občas se mi stane, že po skončení nějakého filmu zůstanu ještě pár vteřin mlčky sedět, jak silně na mne zapůsobil. Po skončení poslední epizody první série Dextera netrvalo vteřiny, ani minuty, ale desítky minut, než jsem byl opět schopný soustředěné činnosti. S úsměvem teď vzpomínám na rozpačitý dojem z první epizody, představující dílko až příliš netradiční. Chladnokrevný vrah jako hlavní hrdina? A to k němu mám cítit něco jiného než odpor? Nebojte se, díky charismatickému Michaelu C. Hallovi vám po pár hodinách nepřijde divný on, ale svět kolem něj. Zprvu jsem sledoval jenom řemeslně dobře zvládnutý krimiseriál s neobvyklou titulní postavou a smyslem pro morbidnější humor, nechápaje přitom, co na něm všichni vidí, čím si vysloužil tak vysoké hodnocení. S každým dalším dílem, kdy se mi dostával hloub a hloub pod kůži, to bylo nad slunce jasnější. Jsou to především výborně napsané postavy. Dexter Morgan - citově vyprázdněný, stále tápající, váhající a připomínající dravou šelmu uvězněnou v kleci, ze které sem tam uprchne. Jeho nemesis, které dostane konkrétní podobu teprve v závěru seriálu, není jenom dalším tuctovým psychopatem, ale plnokrevnou postavou s vyjasněnými motivacemi. Svědčí o tom mimo jiné finální odhalení, jež potěší i když jej odhalíte dopředu. Vnitřnímu souboji dvou vrahů odlišných povah je věnována hlavní dějová linie, ty ostatní s ní povětšinou úzce souvisí a ve výsledku jde o mimořádně sevřené dílo, pro jehož plné vychutnání netřeba načínat druhou sérii (což stejně rád učiním). Dexter má tudíž víc než kterýkoliv jiný seriál blízko k (jednomu delšímu) filmu a jak už jsem naťuknul, pro dobu strávenou s ústředními hrdiny je výsledný zážitek mnohem silnější. Poslední tři epizody = takřka nepřetržité zatajování dechu. Atmosféru ne nepodobnou hodně temnému thrilleru typu Mlčení jehňátek naštěstí občas učinil snesitelnější nějaký ten drsnější vtípek. Smysl pro humor - celkem odvaha zakomponovat něco podobného do televizního produktu bohatého na rozřezávání lidských těl, nicméně seriál s ním funguje a těžko si představit, jak by fungoval bez něj. Bez Dexterových vnitřních monologů, vtipně glosujících třeba povahu ostatních postav, bez dvojsmyslných otázek a cynického řešení morálních dilemat. Možná jsem Dexterovi propadl až příliš, pravdou každopádně je, že na něm nedokážu najít jediný negativní prvek, což jej řadí i nad ty nejlepší z doposud viděných hraných seriálů (mj. nad Bratrstvo neohrožených, Pohotovost, Prison Break…). Nemohu vám tento skvost z produkční stáje čím dál nápadnější kabelové stanice Showtime (Californication, Huff, Weeds) nedoporučit. Počítejte však, že vás bude do svého nitra vtahovat pozvolna, někoho možná neosloví vůbec, za zkoušku ten potenciální zážitek každopádně stojí. Apendix: Jedním jednoduchým slovem geniální úvodní titulky mě pokaždé, opravdu pokaždé dokázaly překvapit nějakým detailem. 95% Druhá série: Dexter si udržuje vysoko nastavenou laťku kvality, jenom už mu schází údernost prvních epizod. Některé situace jsou příliš vykonstruované, chování některých postav příliš podřízené záměru scénáře a poslední epizoda byla v porovnání s poslední epizodou „jedničky“ dosti nevýrazná. Výrazně ubylo černého humoru a byl rozšířen rodinný aspekt, což je nemile svou korektností, která mi k Dexterovi vůbec nesedí. Na slušné čtyři hvězdičky to (velkou měrou díky samotné, neměně kvalitní postavě Dextera) ovšem stačí. Dojem stále výborný, také proto nemám odvahu jít do dalších sérií a riskovat, že dojde ke kvalitativnímu propadu. 85% Zajímavé komentáře: Isherwood, wipeout, Kalimero13, Zadri (03.01.2008) (méně) (více)