Dexter

První sezóna: Seriál, jehož hlavním (a kladným) hrdinou je sériový vrah? Už tento fascinující nápad si zaslouží tři hvězdičky. Uvidíme, jaké bude zpracování. Dexter je kladným hrdinou, protože i když vrah, zabíjí pouze jiné vrahy. Jelikož pracuje pro policii (díky tomu své "oběti" snadno vyhledává), je tu věnováno mnoho času také jeho policejním kolegům a různým vyšetřováním - a to může být velkou překážkou pro diváky, které různé ty Policie Las Vegas a Kriminálky Miami vůbec netankujou. Například pro mě. Ale téma sériového vraha, kterému fandíte, je příliš lákavé, takže se to dá přežít. Jenže to už je za námi pět částí, prvotní zvědavost vyprchala a ono jaksi furt nic. Ale pak to přijde. Šestá část! Dexterovi hrozí odhalení, nervy pracují, zdá se, že vše je ztraceno! Tohle na mě funguje - konečně nějaké napětí, konečně se pořádně bojíme o hlavního hrdinu. Paráda. Pak se k hlavnímu slovu dostane dějová linka se záhadným Dexterovým protivníkem Ice Truck Killerem, který toho o našem Dexíkovi ví až příliš. Z této zápletky (respektive z jejího rozuzlení) pak vyplývají poněkud vykonstruované věci a jisté osudové náhody, které mi osobně moc neseděly a dodnes jsem jim příliš neuvěřil. Ale ty tři, hned zpočátku nasazené hvězdičky, si Dexter uhájil. Druhá sezóna: Prý "něco úplně jiného", hlásili mnozí. Neřekl bych. Prvotní očekávání "jak tvůrci naloží se svým skvělým nápadem?" mám už dávno za sebou, teď jsem zvědav, co nového z toho vyždímají. Naštěstí se tu ždíme ve velkém právě z toho, co v mém případě zachránilo celou první sezónu (jen pro připomenutí: Šestá část! Dexterovi hrozí odhalení...). Ano, s tímhle se teď hraje ve velkém a funguje to parádně. Alespoň na mě. Protože to vypadá, že tentokrát už je opravdu VŠE ztraceno a z tohohle se Dexter prostě NEMŮŽE dostat. Napětí, přirozenost, žádné velké vykonstruovanosti naštěstí nezaznamenávám. Možná jen nemám čas vydechnout si a zaznamenat je. :-) Své tři hvězdičky si Dexter i v druhé sezóně v pohodě uhájí. A možná má i na víc. Ale tak vyčkejme další řady... Třetí sezóna: Ajajaj. Takový úpadek. Rutina. V podstatě nuda. A co to Dexter dělá za dětinské chyby? To snad ani není on. Opravdu tak přilnul k té nejnesympatičtější slizké kreatuře, jaká se kdy v seriálu objevila? Hm. Jasně, už v druhé řadě projevil jistou slabost k poněkud vyšinuté osobě, jež ho spolehlivě táhla do pekel, ale protože to byla sexy žena, dá se to celkem pochopit. Ale tenhle hnusec? No, mazec, alespoň že ten konec to trochu napravuje. Dvě hvězdičky - tahle řada opravdu nestála za můj čas. Čtvrtá sezóna: Po zklamání z třetí série jsem se musel do sledování té čtvrté opravdu nutit. Ještě že jsem byl v poslední době tak zničený z práce, že jsem se už k ničemu kloudnějšímu než právě k Dexterovi nedonutil. A to jsem se do toho musel zakousávat na několik pokusů, než jsem se chytl. ALE... Tentokrát nelituju ničeho. Trinity je nenebezpečnější protivník, jakého kdy Dexter měl a čtvrtá řada je asi vůbec nejlepší a nejpropracovanější ze všech. A ten závěr! ŠOK. Čtyři hvězdičky za celou tuhle čtvrtou, hodně podařenou (vražednou) zábavu. Resumé: Dvakrát po třech, jednou dvě a jednou čtyři hvězdičky dělají v průměru pořád ty tři, na kterých u mě Dexter začínal. A tři hvězdičky z mého pohledu znamenají, že to za jedno podívání určitě stojí. Poznámka: Kdysi jsem tu zaznamenal něčí názor, že zpracování úvodních titulků k Dexterovi je tak kvalitní, že je to jediná seriálová znělka, kterou onen divák (nebo divačka) neřeší rychloposuvem. Mě se ta srandička přejedla poměrně brzy, dávno se s ní nezdržuju. Ale takové úvodní titulky k Buffy, to je jiné kafe. :-) Pátá sezóna: Ale jo, myslím, že to na ty čtyři hvězdičky celkově nakonec zvednout můžu. Ne že by snad tahle řada přinesla něco zásadního, jako celku se však Dexterovi jakž takž daří udržet si jisté kvality, což je po pěti sezónách u jakéhokoliv seriálu hodno uznání. A to přesto, že se stále víc dostavuje pocit okoukanosti a zajetých kolejí. Šestá sezóna: Nemůžu se rozhodnout, zda nejhorší série byla třetí a nebo tahle. :-( Námět poměrně zajímavý, BUT zpracování chaotické, nedůvěryhodné, rozhárané (ha, teď vidím, že totéž slovo použil v komentu i DaViD´82, tak asi na tom něco bude), atakdále. Prostě zas to klesá a můj zájem ochabuje. Plus se tam začíná rýsovat něco, co mi vůbec nevoní. Otázky: Zvládnu ještě jednu sezónu? Udrží si Dexter ty čtyři hvězdičky, které jsem mu před časem věnoval? (Už teď mám nutkání mu je zase sebrat.) Začínám být skeptický. Sedmá a osmá sezóna: Mysleli jste si, že ještě nějaká série Dextera dosáhne úrovně čtvrté řady? Já jsem v to doufal. Ale jak šel čas, tahle možnost se ukazovala být stále nepravděpodobnější. Vezměme si sedmou sérii. Zprávy hovořily o tom, že Dexter bude mít tentokrát za protivníka ruskou mafii. Znělo to slibně, a co z toho bylo? Z nadějného hlavního záporáka se vyklubal citlivý homosexuál a na scénu vstoupila Dexterova nejméně sympatická přítelkyně. Nabízený potenciál byl scénáristy doslova zabit. Úpadek pak byl ještě potvrzen závěrečnou scénou. Doufali jste, že poslední sezóna vše napraví? Já už ani ne. A taky že nic nenapravila - naopak, bezpečně poslala do kytek vše, co tam tvůrci nestačili poslat už předtím. Sedmá řada je jedno velké zoufalství, kde blbost začíná zcela jistě vítězit nad lží a nenávistí, a scénáristé si ze všech nápadů bezpečně vyberou ty nejhorší. Sem tam ještě zasvítí paprsek naděje, který je ale rychle a nemilosrdně zlikvidován. Převládá otrávený pocit z vtírající se nudy. Abych citoval jeden internetový článek: Tento seriál skončil na dně.... Přesto s celkovým hodnocením pod ty tři hvězdičky nepůjdu. Abych Dextera až tak zatratil, na to mi ten seriál nabídl příliš mnoho zábavných a napínavých momentů. Svůj vrchol si ovšem odbyl čtvrtou řadou. Po ní už to bohužel šlo jenom z kopce. Prostě takový smutný příběh. (01.01.2010) (méně) (více)

První série: Občas se mi stane, že po skončení nějakého filmu zůstanu ještě pár vteřin mlčky sedět, jak silně na mne zapůsobil. Po skončení poslední epizody první série Dextera netrvalo vteřiny, ani minuty, ale desítky minut, než jsem byl opět schopný soustředěné činnosti. S úsměvem teď vzpomínám na rozpačitý dojem z první epizody, představující dílko až příliš netradiční. Chladnokrevný vrah jako hlavní hrdina? A to k němu mám cítit něco jiného než odpor? Nebojte se, díky charismatickému Michaelu C. Hallovi vám po pár hodinách nepřijde divný on, ale svět kolem něj. Zprvu jsem sledoval jenom řemeslně dobře zvládnutý krimiseriál s neobvyklou titulní postavou a smyslem pro morbidnější humor, nechápaje přitom, co na něm všichni vidí, čím si vysloužil tak vysoké hodnocení. S každým dalším dílem, kdy se mi dostával hloub a hloub pod kůži, to bylo nad slunce jasnější. Jsou to především výborně napsané postavy. Dexter Morgan - citově vyprázdněný, stále tápající, váhající a připomínající dravou šelmu uvězněnou v kleci, ze které sem tam uprchne. Jeho nemesis, které dostane konkrétní podobu teprve v závěru seriálu, není jenom dalším tuctovým psychopatem, ale plnokrevnou postavou s vyjasněnými motivacemi. Svědčí o tom mimo jiné finální odhalení, jež potěší i když jej odhalíte dopředu. Vnitřnímu souboji dvou vrahů odlišných povah je věnována hlavní dějová linie, ty ostatní s ní povětšinou úzce souvisí a ve výsledku jde o mimořádně sevřené dílo, pro jehož plné vychutnání netřeba načínat druhou sérii (což stejně rád učiním). Dexter má tudíž víc než kterýkoliv jiný seriál blízko k (jednomu delšímu) filmu a jak už jsem naťuknul, pro dobu strávenou s ústředními hrdiny je výsledný zážitek mnohem silnější. Poslední tři epizody = takřka nepřetržité zatajování dechu. Atmosféru ne nepodobnou hodně temnému thrilleru typu Mlčení jehňátek naštěstí občas učinil snesitelnější nějaký ten drsnější vtípek. Smysl pro humor - celkem odvaha zakomponovat něco podobného do televizního produktu bohatého na rozřezávání lidských těl, nicméně seriál s ním funguje a těžko si představit, jak by fungoval bez něj. Bez Dexterových vnitřních monologů, vtipně glosujících třeba povahu ostatních postav, bez dvojsmyslných otázek a cynického řešení morálních dilemat. Možná jsem Dexterovi propadl až příliš, pravdou každopádně je, že na něm nedokážu najít jediný negativní prvek, což jej řadí i nad ty nejlepší z doposud viděných hraných seriálů (mj. nad Bratrstvo neohrožených, Pohotovost, Prison Break…). Nemohu vám tento skvost z produkční stáje čím dál nápadnější kabelové stanice Showtime (Californication, Huff, Weeds) nedoporučit. Počítejte však, že vás bude do svého nitra vtahovat pozvolna, někoho možná neosloví vůbec, za zkoušku ten potenciální zážitek každopádně stojí. Apendix: Jedním jednoduchým slovem geniální úvodní titulky mě pokaždé, opravdu pokaždé dokázaly překvapit nějakým detailem. 95% Druhá série: Dexter si udržuje vysoko nastavenou laťku kvality, jenom už mu schází údernost prvních epizod. Některé situace jsou příliš vykonstruované, chování některých postav příliš podřízené záměru scénáře a poslední epizoda byla v porovnání s poslední epizodou „jedničky“ dosti nevýrazná. Výrazně ubylo černého humoru a byl rozšířen rodinný aspekt, což je nemile svou korektností, která mi k Dexterovi vůbec nesedí. Na slušné čtyři hvězdičky to (velkou měrou díky samotné, neměně kvalitní postavě Dextera) ovšem stačí. Dojem stále výborný, také proto nemám odvahu jít do dalších sérií a riskovat, že dojde ke kvalitativnímu propadu. 85% Zajímavé komentáře: Isherwood, wipeout, Kalimero13, Zadri (03.01.2008) (méně) (více)

1. série - 85% - V samém jádru jeden malý, příjemně gradující případ, ve kterém se kolem hlavního hrdiny děje nějak moc osobních náhod. A ve větším obrázku první krok sympaticky rafinovaného seriálu, který diváky opil sladkým pocitem, že ví víc než všichni kolem ústřední postavy, aby se zároveň nechali vést stopami neznámého vraha. Ve výsledku pak nenuceně pozvolná podívaná, která mě svého času zavedla do světa kabelových televizí a darovala mi divácky vděčného zločince s čistě logickým uvažováním a svým způsobem šlechetnými úmysly. Nic ale není černobílé a spousta zvratů teprve leží na cestě. 2. série - 90% - Chladná logika dostává trhliny kvůli živočišné síle v podobě lascivně působící cizinky, sympatie si každým dílem víc a víc krade nekompromisní Debra a v neposlední řadě si svoje místo na slunci zasluhuje i spanilá Julie Benz jako diváky zbytečně opovrhovaná Rita. Právě v této sezóně našli tvůrci onu ideální hranici, která jim na pěkných pár let dopředu zaručila pozici seriálu, který sleduje každý (a nebo se ho alespoň každou chvíli chystá sledovat začít). A nutno říct, že zaslouženě, protože dynamika vztahů Dexter-Doakes, Dexter-Lila nebo Debra-Lundy umí přikovat k obrazovce setsakra pevně. 3. série - 70% - Překvapivé klopýtnutí právě v době, kdy by měly všechny linky nabírat na síle. Laguerta i přes občas příliš okaté upřednostňování její důležitosti nezaujme a proti nezklamávající Debře nebo Ritě "tuším, ale víc raději vědět nechci" Bennett nemá šanci uspět. Sám Dexter pak bojuje s téměř anonymním nepřítelem a do dalšího snažení se pouští s poněkud problematickým sidekickem Miguelem. Právě tady, ve třetím roce miamských eskapád jsem dostal pocit, že scénář umí až nebezpečně zakolísat a v nesprávných rukou by mohl celý seriál skončit v nečekaně kalných vodách. Naštěstí se tak nestalo, Skinnerův případ byl ukončen se ctí a nezbývalo než čekat na trochu výživnější kořist. A nebylo třeba čekat dlouho. 4. série - 100% - Vrchol celé krvavé show, který co se týče nekompromisnosti, nervozity nebo lapání po dechu při nečekaných zvratech ani není možné překonat. Trinity Killer se stal pro Dextera symbolem, etalonem prvotřídního záporáka, kterému se každý následující jen bude snažit všemi silami přiblížit - a nikdy se mu to nepovede. Ve chvíli, kdy konečně fungují naplno i linky kolem Batisty nebo Joeyho Quinna, je rozhodnuto. Královská jízda s dech beroucím thrillerem v podobě finálového dílu jako pravděpodobně divácky nejoblíbenější trofej vítězné vitríny stanice Showtime. 5. série - 100% - Změna ústředního tvůrce poprvé a rovnou trefa do černého. Chip Johannessen si sice vyzkoušel roli vůdce na jediný rok, ale právě jím kormidlovaná sezóna je mou z celého seriálu nejoblíbenější. Půvabná Lumen, maniakální Jordan Chase a příjemně se proplétající vztahy jednotlivých hlavních i vedlejších postav mi zkrátka poskládali dohromady nerozbitný celek v čele se stále více polidštěným titulním hrdinou. Srdcové období, které bohužel nemohlo trvat navždy. 6. série - 80% - Změna ústředního tvůrce podruhé a začátek konce. Právě od příchodu Scotta Bucka na pozici showrunnera se některým slibným linkám přestaly dostávat pointy a v samotném Dexterovi se občas onen původní nečitelný hrdina rozpoznával jen velmi těžko. Naštěstí pořád dokonale funguje napětí i gradování jednotlivých zvratů a náboženský podtext také padl na nečekaně úrodnou půdu. Hodnocení tak níž neshazuje ani téměř již nesnesitelná Maria Laguerta (v žádném případě nic proti přesné Lauren Vélez), ani pocit, že některé látky by se neměly přepírat moc dlouho. 7. série - 80% - Nových klíčových postav jako na orloji a občas i spousta otazníků nad jednáním těch starých. Někdo vysloveně vadí (Louis, Nadia), někdo potěší (neselhávající Yvonne Strahovski jako Hannah) a někdo si trochu překvapivě krade každý díl pro sebe (Ray Stevenson a jeho nosorožčí sveřepost v kůži mafiána Sirka). Jako celek mě to i tentokrát baví natolik, že napětím poposedávám nejen na kraji křesla, ale občas už téměř na jeho opěradle, ale výsledné dojmy utíkají podobně jako loni snad i trochu do ztracena. Zatímco první série měly tempo rozvláčnější, ale v hlavě zůstávaly celé měsíce, sezóny novější - i přes srdceryvné nebo zcela klíčové události - nezvládají vyloženě ohromit. Zůstává tak jediná, ale o to zásadnější neznámá, tedy kvalita závěrečné várky krve, důkazů a monologů. Právě u Dextera totiž, snad více než u kteréhokoli jiného seriálu, závisí na kvalitě samotného finiše, aby podpořila či naopak shodila série předchozí. 8. série - 60% - Příjemné návraty, překvapující vysvětlovačky a pomalu se bortící domeček z karet. Co na začátku vypadá jako parafráze dřívějších námětů (Dexter jako mentor i žák) se ale posléze vlivem nefungujících vedlejších postav (Elway a maršál) zvrhne do poněkud tuctovější zápletky a co je nejhorší - do naháněčky s jednoznačně nejhorším záporákem. Že právě tento amatérsky jednající jedinec zatopí Dexovi, Deb i všem přítomným takovýmhle způsobem, považuji za regulérní scenáristický přehmat. Finální sezóna tak místo pocitu završení paradoxně působí jen jako řadová příhoda a je proto značným zklamáním. Vždyť i nijak neuzavřená série sedmá by jako finiš působila o něco osudověji, protože ke svým pointám alespoň nějakým způsobem postupně došla. Zato osmička jen pracuje kolem nových postav, v posledních dvou epizodách zkusí uzavřít vše, co se zavřít musí - a zbytek nechá ležet. Bez katarze vedlejších charakterů nebo odpovědí na palčivé otázky posledních let. Již nějakou dobu pozvolně mělněné nejvyšší hodnocení tak zákonitě mizí v nenávratnu a z konce diváckého kultu dělá zbytečně trpké sousto. Nechat nás po nejhorší epizodě vůbec čekat dlouhé roky na nápravu, bylo k zbláznění. V zimě 2021 ale vše odpuštěno. New Blood - 75% - Překvapivě samostatný projekt, který takhle odstřižený mnoha lety funguje o něco lépe než jako případná devátá sezóna. A na to, jak dlouho kolem jejího vzniku tvůrci našlapovali, jsou teď trochu jako sloni v porcelánu a ve chvíli, kdy mají přitvrdit, tak stojí na místě a když by se hodilo počkat, tak peláší honem kupředu, že se nestačím ani rozhlédnout a už je děj někde jinde. Nicméně co zůstává stejně, to je atmosféra, která i bez slunce a miamských pláží přináší zase tu paranoidní podívanou, ve které hlavní hrdina roztáčí napínavá kolečka do všech směrů. Vzývané i nenáviděné finále rozhodně není nejlepším dílem, naštěstí není ani tím nejhorším a s přehledem tak napravuje škody, které napáchala poslední epizoda o téměř dekádu dříve. Je jen škoda, že se právě tam spěchá zdaleka nejzběsileji, protože už v tu chvíli divák tuší, jak by mohl celý seriál skončit a jen váhá, kdo koho a s kým zabije, kdo a s kým kde zůstane a jen v takových rovnicích prohazuje figury. Protože ale tvůrci nechávají diváka tápat velmi dlouho, je ještě nějakých dvacet minut před koncem možné dosadit do takového hlavolamu takřka libovolné složení a když pak konečně dojde na lámání chleba, ztrácí v emocích tu tíhu, kterou se devět předchozích epizod snažilo nasávat. New Blood se tak nezařazuje mezi nejlepší sezóny, ale někam na úroveň třetí, šesté nebo sedmé, tedy těch dostatečně dobrých a tuze snadno sledovatelných, dosáhne až překvapivě snadno. Bez do očí bijících logických zkratek, kdy je hlavním postavám spousta věcí nevěrohodně usnadněna (viz velice příhodná konference nebo čím dál rychlejší dávání si dvou a dvou dohromady), bych byl ještě o třídu spokojenější, hlavní cíl se ale splnit podařilo. Seriál, který jsem ještě po páté sezóně považoval za jeden z nejlepších (minimálně z tehdy běžících), mi na svém prvním konci najednou byl úplně jedno, protože mi přišlo, že ze mě tvůrci dělají hlupáka. Teď mi jedno rozhodně není a vzpomínky na Dextera jako na celek se konečně zase patřičně rozjasnily. (30.01.2008) (méně) (více)