Dexter

Jak moje babička říkává, chlap potřebuje nějakého koníčka... a jak říká můj úplně nejvíc nejlepší přítel: "Máš problém? Tak si ho vyřeš!" Nelítostný ovčácký pes Dexter řeší problém a zabíjí nejen svůj volný čas střežením lidského stáda, protože kdo líp ochrání ovce před vlky než nejbližší příbuzný vlků? Do miamského tavicího kotle je vydatně přikládáno denním topným přídělem vražd a násilností a když ani kriminálka Miami nestačí, nastupuje noční šichtu jeden velmi specializovaný forenzní znalec. Jeden z mála případů, kdy se adaptace vyrovná předloze a místy ji i předčí, protože i když jsou Lindsayho knihy temnější a sarkastičtější, jsou ve své ich-formě i omezenější v možnostech zachycení Dexova okolí a jejich ostatní protagonisté o poznání jednorozměrnější než ve své viditelné podobě. Sice se z mého hlediska shodují v tom, že do třetice všeho dobrého i zlého ne vždy platí, protože třetí knihou i sérií počínaje celý projekt občas ztrácí dech rychleji než Dexovy nepolitováníhodné oběti a počet nelogičností kolikrát převyšuje počet zrůd v Miami (a že jich tam je), ale po zhlédnutí zatím poslední řady se zatím pořád nedá říct, že by nastal definitivní downfall drahouška dorasovaného Dextera.... Následuje shrnutí dosavadních šesti sérií, spoilers included. 1. Znamenitě se těží z hlubokého dolu faktu, že každý důvěrně známe každodenní přetvářku před okolím a obavu, že černý pasažér na zadním sedadle vozidla našeho vědomí se může kdykoli zmocnit volantu a pak to teprve bude ta pravá jízda. A úsloví, že v každé rodině je něco, jaksi nepočítá s variantou, že některá rodinná pouta nepřetnete sebeostřejším nožem a faktem, že nejděsivějším zjištěním vašeho života nemusí být to, že jste sériový vrah, ale že váš rodič nebyl vševědoucí božstvo, ale - ta hrůza - jen člověk 2. Dark Passenger může být pro druhé Dark Avenger aneb Dexter se emancipuje poněkud později a poněkud jinak než většina z nás. Z učedníka je mistr, který čím dál víc zapadá do nejednoznačnosti, ale přesto si neumí představit, že by kdy našel spřízněnou duši. Jak pravil jeden moudrý muž, Bůh nás trestá za to, co si neumíme představit 3. Ďábel nosí jméno Prado. Kdo najde přítele, najde poklad, a Miguel je opravdový poklad - jen ho zakopat 4. Chudáku Dexi. Kdysi byl můj život sex, chlast a rock, tvůj čepel, krev a lov, ale teď jsou naše vyhlídky zkrouhnuty na plínky a dudlíky. Drasticky domestikovanému Dexterovi Rita zdatně přitahuje otěže a zavádí dvě pravidla: 1/ za všechno může Dexter, 2/ pokud za to náhodou nemůže, platí pravidlo č.1. Bravo, Rito. Bejt ten nesympatičtější v páru, když je ten druhý sériový vrah, není nic lehkého, ale ty to zvládáš na jedničku a dcerunka ti zdatně sekunduje. Je vidět, že Dex fakt není normální. Normální chlap by na ty dvě dávno vzal sekeru. Americkou krvavou krásu stranou, tohle byla nejlepší série nejen proto, že finic coronat opus. A vedle Trinityho vypadá i Hannibal Lecter jako hodný strejda s malinko výstřední gastronomickou zálibou 5. Skutečného kamaráda poznáte podle toho, že když se rozhodnete někoho zabít, stráví s vámi romantický večer na místě činu. Dexter je dobrý kamarád... a možná by mohl být něčím víc. Ovšem žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán. Ve smečce se sice loví líp, ale na to, jak to zatím vždycky dopadlo, když si Dex myslel, že našel parťáka ve zločinu, se nedá zapomenout 6. This is the way the world ends - not with a bang, but with a whimper. V Miami se schyluje k bitvě andělů světla a tmy, svévolníkům nebude dopřáno pokoje a nočním lovcům zase ne rodinná idylka. Fightclubový twist nevadí, ve výsledku je i šokující, protože je natolik předvídatelný, že je neuvěřitelné, že ho opravdu použili. Ale Colin Hanks je z hereckého hlediska jablko, které se zakutálelo někam pod fíkovník, a deus ex machina švihá spolu s Dexterovým andělem strážným přesčasy tak očividně, že to bije do očí i v téhle nábožensky orientované sérii. Rozhodně to ale není důvod k povzdechnutí typu "seriály, seriály, kolik času už nás stály," protože na mnohé naše společné večery s Dexterem a jeho sbírkou budu vždy s láskou vzpomínat. I když chvíli trvalo, než mi to přešlo do krve. (22.12.2011) (méně) (více)

První řada: DEXTER není ten typ seriálu, který si vás získá hned od prvního okamžiku, ale čím více se do jeho světa propadáte, tím lepší to je. Hlavním kladem je prvotní myšlenka. Sériový vrah bez emocí co předstírá, že je "normální" a pracuje jako specialista na krev pro Miamskou policii. Geniální! Jak prosté a přesto je to něco, co tady ještě v seriálovém prostředí nebylo. Michael C. Hall má navíc talent a jeho DEXTER je sympaťák i když zrovna krájí na kusy třeba svého psychiatra. Problém je však s ostatními postavami. Některé jsou hodně otravné (hlavně Dextrova sestra mi občas pila krev), některé jsou fajn (Dexův táta, ujetý číňan nebo pohodový Angel), ale většina jich je nudných. S přibývajícími díly se to trochu zlepšuje, ale na Dextra a jeho Max Payneovské hlášky nemají. Ještě bych chtěl poděkovat Farsovi za to, že mi tenhle seriál doporučil. Jsem zvědavý co přenese druhá řada... Řada druhá: Jestli vydrží stupňující se tendence tak tady budeme mít nejlepší nebo spíš nejkvalitnější seriál všech dob. Několik zvratů za každý díl, čím dál lépe se rozvíjející zápletka. To je jako sen ze kterého se člověk nechce probudit. Životy jiných před vámi nabývají skutečných tvarů a vy zjišťujete, že nehodnotíte herecké výkony a nenimráte se v logice. Všechno je uvěřitelné a zapadá do sebe jako puzzle, které jste jako dítě skládali. Michael C. Hall je DEXTER a příběh, který se odehrál během druhé řady patří, nebo spíš je to nejlepší co jsem na seriálovém poli zatím viděl. Třetí sezóna byla nedávno potvrzena a já už se těším. A těším se opravdu moc... Řada třetí: Po druhou sérií vysoko nastavené laťce jsem nečekal, že by nové díly byly lepší, ale doufal jsem, že si přeci jen udrží svou kvalitu. To se tvůrcům povedlo. Díky bohu. Navíc se Dexter pouští neočekávanými zákoutími a téma "přátelství", které bylo pro tuhle řadu hlavní, získává novou, jinou perspektivu. Michael C. Hall je stejně vynikající jako vždy, ale jsem rád, že i ostatní postavy dostávají lepší příležitosti k tomu projevit se. Jindy otravná LaGuertová byla vcelku příjemná a Vincovi příhody jsou čím dál lepší. Navíc Dexův nový právnický kamarád (výborný Jimmy Smits) ukazuje kousek po kousku svou pravou tvář. Jediné co mě štve je , že musím zase rok čekat. Je to jako když dobrý kamarád odjede na nějakou dobu pryč a začne vám chybět. Čtvrtá řada získala ve finále jasný směr a já jsem vážně zvědavý jak se s tím Dexter popere. Tak za rok na viděnou...Čtvrtá řada: Rok se s rokem sešel a čerstvý ženáč Dexter má za sebou pěkně pekelné období. Rodina mu bere všechen čas a on zoufale nestíhá. Letos se v seriálu opravdu šlapalo na plyn. Každý díl je doslova nacpaný k prasknutí událostmi, překvapivými zvraty a atmosférou, která se doslova dá krájet. Třetí série jela oproti téhle na volnoběh, to mi věřte. Hodně pěkně je pečováno i o vedlejší postavy, Deb i Quinn mají skvělé příběhové linky a letošní zabiják John "Trinity" Lithgow patří k trumfům téhle sezóny. Poslední díl je emocionální smršť ze které se pomalu vzpamatovám těmito řádky a závěr je poetičnost sama. I přesto jsem se cítil tak nějak... smutný. Pátá řada: Člověk by řekl, že po těch sračkách, kterýma Dex prošel ho tvůrci nechají chvilku odpočinout (v pokoji), ale oni mu udělají takovou sviňárnu. Tentokrát se netlačí tak na pilu jako u čtverky a spíš se hraje na komornější nástroje. Deb nám pomalu dospívá, jsem zvědavý kdy nechají padnout ten Damoklův meč, který se nad sourozeneckým vstahem vznáší už od začátku série. Quinn vyrostl v parádní postavu, hodně jsem si ho v páté řadě oblíbil a docela by mě zajímalo jak se pro něj bude vyvíjet další řada. Nově příchozí Lumen, v podání mojí oblíbené Julie Stiles, je vítaným zpestřením v Dexterově životě a hnacím motorem celé série. Zajímalo by mě s čím příjdou příště. Připadá mi, že už Dexterovi můžou vzít jenom jednu věc a to se v televizi nikdy nestane. To by neprošlo. Nebo že by...? Šestá řada: Takhle zprasit potenciálně nejlepší námět na sezónu. Konec světa, Bůh, otcovství. Ingredience tu byly, ale někdo nedělal svoji práci tak jak měl. Scénáristi se v honbě za senzacemi v druhé půlce řady rozběhli nelogickými cestami. Dexter je neopatrný a až nepatřičně emocionální, postavy se chovají divně. První půlka má perfektní rozjezd. Nějákých pět dílů je ukázkových, o to větší pád na hubu jsou ty další. Deb se od té chvíle mění na ubrečenou kňochtu což jí nesedí, Quinn je super (ale má málo prostoru), nováček Mike je pak najednou do počtu. A teď k záporákům/záporákovi. Slibný plán dvojce vrahů, žáka a učedníka je zadupán klišoidním zvratem a nezvyklým prodlužováním existence Trevise. Starý Dexter by byl s tímhle párem hotový raz dva.Proč? Protože neměl emoce. Závěr pak konečně přinesl to na co všichni čekali, ale udělal to tak babrácky předvídatelně, že finále páte řady proti tomu vypadá jako geniální psaní. No doufám že si seriál sedmou řadou spraví reputaci, protože takovou nedbalost si Dex nezaslouží. To by se mu ani trochu nelíbilo. Sedmá řada: Konečně je Deb zatažena do víru Dexterova tajemného řádění a tvůrci znovu tnou do živého, hlavně v závěru téhle sezóny. Hlavní záporáci tu vlastně ani nejsou záporáci, Dexter je v porovnání s nimi nezměrně větší svině. Vždyť to uzná i hlavní zlé maestro téhle řady ukrajinský mytič Issac Sirko (výborný Ray Stevenson), jehož předčasný odchod jsem nesl s nezvyklým smutkem. Druhý záporák je tu slečna Hannah, jejíž osud jsem (pitomá, paličatá Deb!) sice nepředvídal, ale je dost zdařilý a doufám, že jsme ji neviděli naposled. Celá tahle série si drží hodně vysokou kvalitu a na to už je to sedm let co Dex krájí lidi je až nečekaně vynalézavá a svěží. V závěru se vrací hodně do mé "all time favourite" druhé řady, ale i celý ukrajinský úvod byl vydařený a nebál bych se říct knižní. Má to příběh, děj, napětí a určitou dávku reality, která se v šesté řadě ztratila. Napravená reputace, výborný a slibný závěr. Nemůžu se dočkat osmé řady. Tak o tomhle to bylo? Najít své lidství je nahouby? Docela depresivní. Osmá řada: Měla zajímavý nápad v návratu Dexterovy stvořitelky a do toho podle vzoru řady předchozí míchala různé ingredience z řad předcházejících. Situace okolo Deb vedla k docela zajímavých událostem a vrah co vydlabává mozek je poměrně originální. Všechno bylo fajn. Jen znovu poslední řada ukazovala Dextera chybujícího, ale teď alespoň schopného si to uvědomit, až se ve finále zachoval jako psychopat/člověk dohromady. Unikát. Dexter. Docela mě to i dojalo. (02.08.2007) (méně) (více)

První série: Občas se mi stane, že po skončení nějakého filmu zůstanu ještě pár vteřin mlčky sedět, jak silně na mne zapůsobil. Po skončení poslední epizody první série Dextera netrvalo vteřiny, ani minuty, ale desítky minut, než jsem byl opět schopný soustředěné činnosti. S úsměvem teď vzpomínám na rozpačitý dojem z první epizody, představující dílko až příliš netradiční. Chladnokrevný vrah jako hlavní hrdina? A to k němu mám cítit něco jiného než odpor? Nebojte se, díky charismatickému Michaelu C. Hallovi vám po pár hodinách nepřijde divný on, ale svět kolem něj. Zprvu jsem sledoval jenom řemeslně dobře zvládnutý krimiseriál s neobvyklou titulní postavou a smyslem pro morbidnější humor, nechápaje přitom, co na něm všichni vidí, čím si vysloužil tak vysoké hodnocení. S každým dalším dílem, kdy se mi dostával hloub a hloub pod kůži, to bylo nad slunce jasnější. Jsou to především výborně napsané postavy. Dexter Morgan - citově vyprázdněný, stále tápající, váhající a připomínající dravou šelmu uvězněnou v kleci, ze které sem tam uprchne. Jeho nemesis, které dostane konkrétní podobu teprve v závěru seriálu, není jenom dalším tuctovým psychopatem, ale plnokrevnou postavou s vyjasněnými motivacemi. Svědčí o tom mimo jiné finální odhalení, jež potěší i když jej odhalíte dopředu. Vnitřnímu souboji dvou vrahů odlišných povah je věnována hlavní dějová linie, ty ostatní s ní povětšinou úzce souvisí a ve výsledku jde o mimořádně sevřené dílo, pro jehož plné vychutnání netřeba načínat druhou sérii (což stejně rád učiním). Dexter má tudíž víc než kterýkoliv jiný seriál blízko k (jednomu delšímu) filmu a jak už jsem naťuknul, pro dobu strávenou s ústředními hrdiny je výsledný zážitek mnohem silnější. Poslední tři epizody = takřka nepřetržité zatajování dechu. Atmosféru ne nepodobnou hodně temnému thrilleru typu Mlčení jehňátek naštěstí občas učinil snesitelnější nějaký ten drsnější vtípek. Smysl pro humor - celkem odvaha zakomponovat něco podobného do televizního produktu bohatého na rozřezávání lidských těl, nicméně seriál s ním funguje a těžko si představit, jak by fungoval bez něj. Bez Dexterových vnitřních monologů, vtipně glosujících třeba povahu ostatních postav, bez dvojsmyslných otázek a cynického řešení morálních dilemat. Možná jsem Dexterovi propadl až příliš, pravdou každopádně je, že na něm nedokážu najít jediný negativní prvek, což jej řadí i nad ty nejlepší z doposud viděných hraných seriálů (mj. nad Bratrstvo neohrožených, Pohotovost, Prison Break…). Nemohu vám tento skvost z produkční stáje čím dál nápadnější kabelové stanice Showtime (Californication, Huff, Weeds) nedoporučit. Počítejte však, že vás bude do svého nitra vtahovat pozvolna, někoho možná neosloví vůbec, za zkoušku ten potenciální zážitek každopádně stojí. Apendix: Jedním jednoduchým slovem geniální úvodní titulky mě pokaždé, opravdu pokaždé dokázaly překvapit nějakým detailem. 95% Druhá série: Dexter si udržuje vysoko nastavenou laťku kvality, jenom už mu schází údernost prvních epizod. Některé situace jsou příliš vykonstruované, chování některých postav příliš podřízené záměru scénáře a poslední epizoda byla v porovnání s poslední epizodou „jedničky“ dosti nevýrazná. Výrazně ubylo černého humoru a byl rozšířen rodinný aspekt, což je nemile svou korektností, která mi k Dexterovi vůbec nesedí. Na slušné čtyři hvězdičky to (velkou měrou díky samotné, neměně kvalitní postavě Dextera) ovšem stačí. Dojem stále výborný, také proto nemám odvahu jít do dalších sérií a riskovat, že dojde ke kvalitativnímu propadu. 85% Zajímavé komentáře: Isherwood, wipeout, Kalimero13, Zadri (03.01.2008) (méně) (více)