Vzepřít se obrům

Ačkoli je tohle oblíbený film mého expřítele, nemůžu jinak než Odpad! Možná je to tím, že mám záporný vztah k Bohu (bohu jako takovému,ne božstvu obecně viz.Matka Příroda). Na začátku filmu stíhá hlavní mužskou postavu neštěstí za neštěstím. V práci ho chtějí kvůli neúspěch týmu vyhodit,s ženou nemůžou mít děti a zřejmě ještě prožívá krizi středního věku. Pak zde máme partu sportovců, která pořád prohrává a je naštvaná. Pak přijde Grandt Taylor a začne je povzbuzovat. A protože s mu pořád nedaří, obrátí se na Boha a ten mu samozřejmě pomůže. Pak začíná výmaz mozku...Neustále slyšíme věty typu: Bože i když prohrajeme, stále v tebe budeme věřit; Bože dej nám sílu; Dokážeme to, protože Bůh stojí při nás a bla bla. Nemám nic proti víře, at si každý věří v co chce,ale tohle je horší než komunistické propagandy typu Major Zeman nebo Žena za pultem. Film končí (samozřejmě) megalomanským hepijendem, kdy se všechno co si Grant přál splní. Samozřejmě díky Bohu. Jeslti měl být tohle film typu: Dokážeš všechno když si věříš, tak EE. To se radši podívám na Prince egyptského. Tam mi nikdo víru v Boha nevnucuje (27.01.2009)

Pokud to mělo být schválně zaměřené na křesťany tak se to dá pochopit, ale já do toho šel s nadějí užít si sportovní drama, ve scéně kdy celá škola seděla na hřišti a modlila se, mi přímo bylo trapně. Nejlepší co jsi udělal bylo že jsi našel krista.....Co je s bohem nemožné? Hrozný kecy. Přišel jsem na film když jsem viděl scénu jak Brock nese Jerremyho přes celé hřiště a to je perfektní a nejlepší scéna celýho filmu, jinak by to byl hroznej brak. Jacinda to popisuje asi nejlépe (19.01.2016)

Spracovaním sa približuje televíznemu spracovaniu, resp. ako keby to točila nejaká (sektárska) kresťanská organizácia. Napriek tomu, a napriek množstvu kliše, ktoré vo filme sú, napriek jednoduchému scénaru, má film silný príbeh, "rezonujúcu" drámu a miestami i vtip. Silnou stránkou je aj filmová hudba. Miestami však tvorcoavia až príliš tlačia na pílu. Hodnotenie: 70% (13.09.2013)

Když jsem si na tenhle film měla udělat názor, poprvé v životě jsem se rozdělila na tyhle dvě osobnosti: na křesťanku a filmovou divačku. Jako pro křesťanku pro mě tenhle film měl několik silných míst, které mě "postrčily" a povzbudily ve víře. Jako filmovou divačku mě znechutil, protože nebyl pečlivě vykreslený, ale jen načrtnutý, zato až obludně obrovskými tahy, jaké jsou možné jen v USA. A budil dojem, že abyste mu uvěřili, potřebujete IQ vařené mrkve. Obě osobnosti se shodnou na tom, že lepší americký křesťanský film je Dýka a kříž (The Cross and the Switchblade). (26.09.2012)

Nevěřim v Boha, ale prostě jenom věřim. Mám víru, i když mám pochyby. V životě sem si prošel dost věcma a bez víry bych to asi nedal. Neni to víra v nějakou vousatou postavičku houpací se na obláčku. Kdyby se v tomhle filmu nejelo ve stylu "Bůh, to mě poser sem a Bůh to mě poser tam", byl bych spokojenější. Každopádně na mě tyhle filmy prostě hrajou. Neřikám, že herecký výkony byly úchvatný, ale prostě to nějak je neřešim. V těhle filmech je nějaká motivace a poselství a když se xkrát za film peru se slzou v oku, tak to prostě nemůžu zahodit. Když si to celý převedu na to v co věřim, tak to musim vocenit. Lidi sou bezvěrci, v cokoli a tohle je jedna z možností jak do lidí tu víru nějak dostat. Já sem s tim spokojenej. (22.09.2013)