Vzepřít se obrům

Kdybych opovrhoval Bohem a sportovní filmy by mě nebavili, nejspíš bych taky dal odpad! nebo spíš bych si film ani nepustil. Ač jsem nevěřící, dokážu lecco pochopit a není mi cizí myšlenka, kterou film nesl. Za to si žádný odpad! nezaslouží, ale na druhou stranu toho patosu a předvídatelnosti tam bylo víc, než dost...Do nadprůměru se v mém případě film dostal ryze příčinou sportovního zápalu, který byl věrně zpracován a to je pro mě vždycky hvězda navíc. (09.01.2014)

Pro mě nečekáně silný film, je jedno že film má jediný úkol a to ztvárnit boha, jde o to že jim víra v boha pomohla věřit v sebe sama, věřit v sílu v sobě, věřit v šanci na nemožné. Kdyby byl film založen na skutečnosti, vše by bylo ještě lepší, je pěkný to že víra v boha změní mnohé, dobře natočený příběh, herci zahráli skvělý film, sport dokáže mít velmi silné zážitky. (04.11.2021)

Ačkoli je tohle oblíbený film mého expřítele, nemůžu jinak než Odpad! Možná je to tím, že mám záporný vztah k Bohu (bohu jako takovému,ne božstvu obecně viz.Matka Příroda). Na začátku filmu stíhá hlavní mužskou postavu neštěstí za neštěstím. V práci ho chtějí kvůli neúspěch týmu vyhodit,s ženou nemůžou mít děti a zřejmě ještě prožívá krizi středního věku. Pak zde máme partu sportovců, která pořád prohrává a je naštvaná. Pak přijde Grandt Taylor a začne je povzbuzovat. A protože s mu pořád nedaří, obrátí se na Boha a ten mu samozřejmě pomůže. Pak začíná výmaz mozku...Neustále slyšíme věty typu: Bože i když prohrajeme, stále v tebe budeme věřit; Bože dej nám sílu; Dokážeme to, protože Bůh stojí při nás a bla bla. Nemám nic proti víře, at si každý věří v co chce,ale tohle je horší než komunistické propagandy typu Major Zeman nebo Žena za pultem. Film končí (samozřejmě) megalomanským hepijendem, kdy se všechno co si Grant přál splní. Samozřejmě díky Bohu. Jeslti měl být tohle film typu: Dokážeš všechno když si věříš, tak EE. To se radši podívám na Prince egyptského. Tam mi nikdo víru v Boha nevnucuje (27.01.2009)

...With God, all things are possible. Vzepřít se Obrům (Obři je název nepřátelského sportovního týmu, takže název má být správně s velkým O) se zprvu zdá být klasickým sportovním filmem o outsiderech, kteří nakonec dosáhnou úspěchu a který je stejně tak předvídatelný, schématický a plný všech typických klišé a stereotypů (i na černochy dojde), jak se jen z nastínění zápletky může zdát. To bych byl ochoten ještě akceptovat, kdyby všichni herci nepřehrávali, chování postav nebylo jako z jiného vesmíru, s patosem by se to nepřehánělo za únosnou mez a hlavně by celý film nebyl neskonale nablblou a doslovnou, zaslepenou a plakátovou agitkou za víru v Boha, která nekřesťany donutí k smíchu a věřící k pláči nad zjednodušováním celé problematiky. Pokud milujete kýče, ve kterých postavy starých mužů na kolečkových křeslech hrdinně vstávají a ve kterém víra v Boha vyřeší úplně vše (Propadáš? Nevadí, uvěř v Boha a jsi jedničkář! - Jsi neplodná? Nevadí, přijmi Boha a budeš mít dvojčátka!), Vzepřít se Obrům je film pro vás. Já si raději pustím Vítěze a poražené Olivera Stonea, ten mě dokáže vtáhnout do víru dění, nebo Vzpomínku na Titány, kteří nejsou tak prostoduší, než tenhle verbal mindfuck. (10.02.2007)

Na úvod musím nejdříve složit producentům hlubokou poklonu, protože to co dokázali s tak titerným rozpočtem je opravdu malý zázrak. Největší slabinou pro mne nebylo tolikráte přetřásaný křesťanský agitační apel, ale spíše samotný výběr sportu, neboť americký fotbal je běžnému středoevropanovi značně vzdálený. PS.Kdyby všechno v životě fungovalo jako v tomto filmu byla by to nádhera. (16.01.2011)