Studio 60

Když jsem si Studio 60 našel, tak jsem o něm věděl jen to, že je to seriál ze zákulisí televizní show ve které hraje Matthew Perry. Trvalo mu jen malinkou chvíli než mě dostal na svou stranu. Příjemný humor, který popisuje život v zákulisí jedné show a který se nebojí využít dramatických chvil. Co se týče obsazení, tak kromě již zmíněného Perryho jsem je vlastně vůbec neznal. S výjimkou Amandy Peet. To však ani trochu nebránilo v tom abych si je rychle oblíbil a prožíval s nimi jejich trápení. Kromě toho jsem se však i skvěle bavil a několik scén určitě nezapomenu (např. zkušební dítě nebo hajlující Santa). Závěrečných pět dílů přináší neskutečně silné finále, ve kterém je několik emotivních situací, u kterých je třeba zamáčknout slzu v oku. Nečekal jsem moc, ale seriál si mě získal, vtáhnul mě a s chutí o něm řeknu, že je to vlastně "vytoužený" seriál. Jen málo z kterého se dozvídám spoustu zajímavých věcí (tady třeba ta práce na televizní show). Skvělá a inteligentní show, která přesně na tohle asi doplatila. Škoda, že nepokračovala dál, rád bych se díval. Pokud jsou všechny seriály pod kterými je podepsaný Aaron Sorkin takhle chytlavý, tak hurá na Newsroom. (05.08.2013)

Studio 60 se srovnává s konkurenčním a úspěšnějším 30 Rock, ale až na zápletku jsou oba seriály úplně odlišné. Sunset Strip je mnohem chytřejší, komplexnější a opravdovější. Danny Tripp má pravdu. Kdybych měl jeho práci, tak bych si za hodinu sedl do kouta a bezmocně brečel. Matt Albie je na tom ještě hůř. Život hlavního a v podstatě jediného scenáristy live show, je koloběh nekonečného stresu, euforie a deprese. Nálada seriálu se tomu přizpůsobuje a v minutě se přelévá z odpočinkové komedie do břitké satiry, občas si odskočí do thrilleru, nebo zabrousí do vztahového dramatu. Epizody jsou od první do poslední minuty našlapané filosofií, náboženstvím, popkulturními odkazy, propletencem mezilidských vztahů a tisícem dalších věcí. S postavami se děj nemazlí a pravidelně je nechává sáhnout až na dno. Seriál není lehký na sledování a protože občas až příliš tlačí na pilu, tak se nedivím, že byl po jedné sezóně zrušen. Těch dvaadvacet dílů je ovšem tak hutných, že za sledování určitě stojí. (15.07.2016)

Studio 60 je skvělý seriál určen pro všechny, kteří se zajímají o film a televizi trošku do podrobna. Díky skvělým scenáristům, kteří odvedli skvělou práci při psaní dialogů a skečů, se seriálem prokousáváte vteřinu po vteřině. Nenechá vás nikdy v klidu a musíte sedět v křesle až do závěrečných titulků. Seriál může být skvělou insiprací pro autory tvůrčího psaní a můžou se přesvědčit, že se dá z čehokoliv získat maximum a bude to pecka. Mínusem je, že po polovině se z toho stává love story mezi zaměstnanci zasazená v zákulisí televize. Přesto ji naštěstí není věnován celý díl a my přecházíme do různých prostředí a problémů, které se snaží vyřešit a přitom jejich řešením se dostávají do větších problémů. A konečně poslední trojice dílů je to nejlepší na konec. Je to jediný seriál, který mě dohnal k pláči díky vybudováním emocí a za to má u mě pátou hvězdičku. Matthew Perry nezklamal a vývojem jeho postavy jsme na každém kroku a pokaždé něčím překvapí. Přesto větší potlesk patří postavám, ktřeré hrajou D.L. Hughley a Nathan Corddry. Dvojice herců, jejichž přátelství a herectví naprosto patří ke špičce seriálu. (21.08.2007)

Comedy isn't all funny business. Nikdo to nezná. A když to někdo ze známých zná, tak se mu to nelíbí. Jakožto fanoušek Perryho jsem tomu dal šanci a hned po prvním díle sem se už nepustil. Takhle se asi dělá televize v Americe. Perry ownuje a hláškuje, Whitford je sympaťák, Amanda je taky příjemná, Tom se Simonem jsou přátelé doslova až za hrob a Jack je klasický šéf, kterého všichni serou. Díly s Johnem Goodmanem a chytaním hada ve studiu jsou nej. "Look, I hate Los Angeles just like everybody else, but I have to work here because in any other part of the country I'm unemployable." S01 - 100% (17.03.2008)

Jsem příliš malým masochistou na to, abych dokázal vymyslet či vyprodukovat show, která musí být každý týden stále lepší a vtipnější, přičemž nesmí rýpat do amerických národních hodnot, náboženství ani zájmů inzerentů. Zvídavost mi však nedala možnost, abych tento tvůrčí proces ignoroval. A musím se přiznat, že dokud se tvořila show, politikařilo se a propukaly vztahy na pracovišti, tak to bylo skvělé. Jakmile však nastoupil na scénu americký patriotismus, a přes mé úpěnlivé prosby stále odmítal odejít, tak jsem se statečně rozhodl pomstít odebráním hvězdy. Snad kvůli tomu nebudu zapsán na seznam teroristů, ale kdy jindy si člověk může užít trochu toho vlastenecky-demokratického waterboardingu. (20.03.2015)