Toxické děti

Při koupi dalšího hororového titulu, jenž k nám chrlí firma řiťka video, jsem očekával další tromáckou úchylnost, avšak byl jsem velmi překvapen, že tato excentrická společnost, s tímto filmem nemá co do činění, musím říct, příjemně. K některým filmům jejich svérázný humor sedne, osvěžuje je, některým ale naopak ubližuje, a právě tomuto titulu by nebyl možná dvakrát k užitku. Tvůrci přisli s jednoduchou myšlenkou, jak obzvláštnit zombie horory, které v té době byly velice populární, nebudeme si nic nalhávat, jejich rozpočty nedosahovaly žádných astronomických výšin, tento produkt nevýjimaje, ale není to na škodu, není ani potřeba. Lze si snad představit něco více mirumilovného, než sladoučká děťátka, z toho pramenící jejich zdánlivou neškodnost, kdo by v nich přece viděl vraždící stvůry. Ale všichni dobře víme, že malí smradi, jsou ty největší mrchy pod sluncem, nic než našít to nich brokovnicí si nezaslouží, jenže to na ně neplatí, což je jen dobře, aspoň to není tak jednoduchý fádní vyvražďovačka. Režírováno i zahráno solidně, kamera šikovně zabírá tak, aby záběry nebyly moc pracný, ani drahý, musím však pochválit hudbu, je znát, že se na ní podílel ostřílený hororový harcovník Harry Manfredini, hudební tvůrce takových klasik jako Pátek třináctého. (24.07.2008)

Nebudu předstírat, že jsem byl strašně zklamanej, když největší kočka ve filmu umřela dřív, než se stačila vyspat se svým přítelem, pomáhajícím šerifovi. Co taky čekat od filmu, kterej TROMA jen distribuovala, že? Zápletka je možná ještě stupidnější než je u TROMy zvykem a Toxické děti nejsou ani trochu úchylný. Typicky tromácká je snad jen úvodní scéna s opraváři elektrárny. Zbytek je hororovej a prakticky bez humoru. Má ale místy opravdu děsivou atmosféru s pár parádními lekačkami (pes, nemocné dítě…). Určitě tomu hodně pomohla i hitchcockovská hudba a inspirace Romerovými klátivými zombíky. Úsměvy dětí jsou naprosto ďábelské a konec příjemně překvapil. (07.09.2009)

"Alebo ju vylížeš sám?" - "Sám a s chuťou.“ Pravda je, že po pozretí TOXICKÉHO POMSTITEĽA 4: MASAKRU V MESTE som od TOXICKÝCH DETÍ, ďalšieho klenotu štúdia TROMA, čakal všetko. Všetko. Preto som bol vlastne relatívne milo prekvapený, keď sa z nich vykľul ďalší z tých skôr normálnejších a vážnejších TROMA-filmov (DEŇ MATIEK), než bizarná "humus fraška". Ale samozrejme „niečo normálnejšie od TROMY“ stále znamená len toľko, že herci nepozerajú do kamery a rozpočet bol namiesto desaťtisíc, dvadsať. Ožiarené deti zo školského autobusu kráčajú mestečkom a láskyplne objímajú mamu, otca, súrodencov... ale ak vás objímu, spália vás na uhol! Viac v mojej recenzii na Studna.net: http://www.studna.net/reviews/1078/ (25.06.2009)

Nemůžu si pomoct, ale i jako fanoušek všemožných hororů, můj první odpad patří právě tomuto. Pekelně jsem se nudila, dokonce tak moc, že jsem to ani nemohla dokoukat do konce. Jako laik ho tedy nemůžu ocenit jako nějakou 'klasiku', prostě mě to nudilo k smrti. A dítka, černými prstíky škvařící těla svých rodičů a ostatních, co se jim zrovna nachomýtli pod ruce, mi přišla k smíchu. (24.11.2009)

Toxické děti nejsou ničím převratným, ale jsou docela šikovným, sympatickým horrorovým počinem typickým pro TROMU. Ovšem s tou výjimkou, že humor zde není prvoplánovaný a téměř chybí. Dá se na to dívat, je to takové nenáročné dílko jakých TROMA vytvořila desítky. Herecké výkony obstojné, gore minimální, ale pěkné masky spálených obětí. "Šokující" závěr, který byl předem úplně jasný ... (26.06.2008)