Toxické děti

Nebudu předstírat, že jsem byl strašně zklamanej, když největší kočka ve filmu umřela dřív, než se stačila vyspat se svým přítelem, pomáhajícím šerifovi. Co taky čekat od filmu, kterej TROMA jen distribuovala, že? Zápletka je možná ještě stupidnější než je u TROMy zvykem a Toxické děti nejsou ani trochu úchylný. Typicky tromácká je snad jen úvodní scéna s opraváři elektrárny. Zbytek je hororovej a prakticky bez humoru. Má ale místy opravdu děsivou atmosféru s pár parádními lekačkami (pes, nemocné dítě…). Určitě tomu hodně pomohla i hitchcockovská hudba a inspirace Romerovými klátivými zombíky. Úsměvy dětí jsou naprosto ďábelské a konec příjemně překvapil. (07.09.2009)

Nevím, proč to vůbec točili. Byli to vůbec lidé? Sám nevím. Prachbídný scénář se zde mísí s mizernými výkony herců. Nudná atmosféra uspává a diváci musí "vydat" ze sebe mnoho sil, aby snímek dokoukali do konce. Mě se to podařilo. Už to nikdy vidět nechci. DVD jsem doufám ztratil. Ještě přemýšlím, jestli nedám odpad. Ale ne, budu milosrdný a ponechávám jednu hvězdu. (20.06.2010)

Režisér vsadil na ne moc rozšířené filmové téma, a to malé děti zombie( v té době). Zatímco dnešní režiséři se moc nepouštějí do scén, kdy jsou děti vraždící mašinou nebo dokonce sami zabíjeny, protože dnešní společnost to dost odsuzuje, tak v 80. a 90. letech to bylo oblíbeným tématem (Children of the Corn, The Omen). Sice tento snímek se nemůže s nimi rovnat, ale i zde byly děti dost přesvědčivé a chvílemi naháněly hrůzu. Jejich milé hlásky a následné vřelé objetí s rodiči bylo stejně působivé, jako když do nich stříleli brokovnicí nebo se sekali ruce. (12.11.2009)

Nemůžu si pomoct, ale i jako fanoušek všemožných hororů, můj první odpad patří právě tomuto. Pekelně jsem se nudila, dokonce tak moc, že jsem to ani nemohla dokoukat do konce. Jako laik ho tedy nemůžu ocenit jako nějakou 'klasiku', prostě mě to nudilo k smrti. A dítka, černými prstíky škvařící těla svých rodičů a ostatních, co se jim zrovna nachomýtli pod ruce, mi přišla k smíchu. (24.11.2009)

Mírně mě irituje, kolik lidí v souvislosti s tímto snímkem bezmyšlenkovitě skloňuje slovo Troma. Přitom Troma Entertainment se vznikem Toxických dětí nemá absolutně nic společného, pouze tenhle film po desítkách let „vyhrabali“ a vydali na DVD, za což jim v mých očích samozřejmě patří dík, ale srovnávat ho s originální produkcí této svébytné společnosti je naprostý nonsens. V každém případě jsou Toxické děti povedeným béčkem o ratolestech, které po vystavení toxické páře uniklé z jaderné elektrárny dostanou nutkání usmažit své rodiče na popel. Je to sice do jisté míry předvídatelná, ale kupodivu dost temná a depresivní noční můra pro všechny, jimž teror v podobě dětí s vykulenýma očima nebude připadat příliš směšný. Já si čas od času takovou béčkovou vykopávku dám rád, zvlášť když u toho hraje hororová hudba Harryho Manfrediniho. (01.09.2019)