Holka jako já - příběh Gwen Araujo

Hollandová mohla natočit krimi drama, v němž by lineárně odvyprávěla příběh Gwen. Bez přípravy staví diváka před hotovou věc, Gwen je mrtvá a s jejími vrahy probíhá soud. Díky tomu probouzí naši zvědavost, chceme zjistit, proč Gwen musela zemřít. Eddieho první nesmělé krůčky při hledání vlastní identity jsou poněkud oproštěny od emocí, ale Gwen už si získala zcela moji pozornost a udržela si ji až do samého konce. (25.11.2022)

S každým dalším filmem Agnieszky Holland se bojím, že Úplné zatmění bylo buď její režijní nebo moje divácké osvícení, což má za následek, že jsem na její věci pořád zvědavá, ale reprízu Total Eclipse oddaluju, co kdyby ... Holka jako já je, bohužel, jen stín. Na tohle téma si dejte spíš Transameriku - je odlehčenější, ale zavrtá se. (22.08.2008)

Když je kluk chlap a holka ženská od narození, je to terno, ale mezitím je bohužel spousta odchylek, na které si společnost a především rodina, těžko zvyká. U tohoto přesvědčivého televizního filmu (jak jinak, když ho natočila jedna z mých nejoblíbenějších režisérek) mě stejně pořád svádí srovnání s http://www.csfd.cz/film/29419-kluci-neplacou-boys-dont-cry/. Všichni máme v toleranci jakýchkoli odchylek proti normálu ještě velké rezervy.... Ale když přijde kluk první den do školy s namalovanou pusou, to je bez komentáře... (17.11.2009)

Příběh o odlišnosti, o ztrátě sexuální identity. O životě člověka, jenž se narodil jako chlapec a cítil se od dětství jako dívka. Společnost nikdy odlišnost nepřijme, stejně jako nikdy nepřijala úchvatnou a krásnou Gwen, jenž pohlavně nikdy nebyla stoprocentní žena. A našla se banda idiotů, kteří museli zjistit, jestli je skutečně žena a díky tomu ji následně utlučou k smrti. To jsou lidské zrůdy, né lidi jako Gwen! (Jejich právník to chtěl hodit na společnost, to byl vrchol!) „Život je takový, jaký si ho uděláme.“ JD Pardo byl neuvěřitelný.. (24.07.2012)

S tvorbou Agnieszky Holland mám problém. Udržuje si sice slušný standard, takže její filmografie neobsahuje vyložená zklamání, zároveň mě ale ještě nikdy nenadchla. Nikdy jsem ani na okamžik neuvažoval o nejvyšším hodnocení jakéhokoli jejího snímku. Holka jako já je natočena podle skutečné události a celá kauza, tedy brutální vražda transvestity s následným soudním procesem, představovala obrovský potenciál pro natočení napínavého dramatu s morálním apelem. Bohužel ve výsledku jde o film, který se za pár dní vytratí z paměti, narozdíl od tématicky zpřízněných kousků, jako je Vojákova dívka a Kluci nepláčou, které se mi spolehlivě vybaví i po letech. Poctivé 3* a víc ani ťuk. Celkový dojem: 60 %. (22.10.2013)