Hry bez hranic

Nejlepší televizní soutěž,alespoň co já kráčím po tomto světě.Žádné hlasování podle sms,kdo vypadne a kdo ne.Žádní tragičtí zoufalci ve vyvolených nebo ve velkém bratrovi,žádná úžasná elegance,či hlas jak zvon,ale normální lidské dovednosti a fyzická zdatnost.A proč?Kvůli 10 miliónům?Těžko.Už jen díky těmhle pár faktům,díky kterým se nedívám na "moderní" soutěže,bych nejradši dal hvězdiček 10 a každou další navíc za každý díl,ve kterém vyhráli Češi.. =o) (26.06.2007)

...Vzpomínka na staré zlaté časy dětství. :-) Má velice oblíbená (ehm, tedy hlavně tehdy :)) TV soutěž - teď už to nemá to pravé kouzlo, atmosféru počátku devadesátých let, kdy jsme ji jako rodinka u nás doma s nadšením sledovali. Ani jsem netušila, že vznikla už tak dávno - myslela jsem, že někdy kolem toho roku 1992 - to mě docela překvapilo. Ale pamatuju si, že Brno zvítězilo, heč!!! :-D Tedy, samozřejmě i jiná naše města, ale holt to "mé" Brno je Brno, no.. ;-) (15.07.2010)

Několik ryze sentimentálních vzpomínek na dobu porevoluční: Ty úplně první díly s českou účastí si moc nepamatuju (jsou teď reprízovány na ČT), ale hlas Martiny Adamcové ano ("jsme čtvrtí v Evropě, no to je skvělé"). Později české moderátorství převzala Marcela Augustová, a někdy v té době nastoupila také disciplína s moderátory (tehdy jsme Marcele nemohli přijít na jméno, protože většinu soutěží nám spíše pokazila), o něco později "žolíkové" disciplíny. Pak u toho byl i Petr Vichnar, pamatuju si i Čmaňu Zedníčka. Po dnešním zhlédnutí prvního reprízovaného dílu ze Santa Caterina Valfurva lze konstatovat ještě hodně slabou choreografii a výpravu disciplín, limitovanou televizní techniku, slabší zázemí, českou televizní účast omezenou na pouhý zpětný dabing převzatých záběrů, a hlavně vyjukané Čecháčky, kteří v životě neviděli skůtr, lyžovat umí jedině na dlouhých dřevěných ski z dob Krakonoše, s účesem a la vrať se do hrobu. Ale vydržte, ono se to zlepší. (04.07.2010)

Krásné to časy...takový první pokus o FearFactor:D Strašně rád vzpomínám na hry z Itálie, Portugalska a Švýcarska..tam byly překážky a úkoly krásné. Co ale z hlavy nemůžu vytěsnit jsou ty české verze...Kdy ve chmurném počasí před poloprázdnými tribunami závodí účastníci ve velice levných modelech úborů na překážkách z kulisárny Kavčích Hor vyrobených rukou Stanislava Holého, jenž mi vždycky připadaly víc než depresivní. To bere pořadu v mých očích jednu hvězdu dolů:/ (13.04.2011)

Miloval jsem tuto mezinárodní soutěž a svého času jsem si nenechal ujít žádný díl. Dokonce se jeden z dílů odehrál i v našem malém městečku na Valašsku ve skanzenu (rok 1992). Mělo tu správnou šťávu, rozmanitost soutěží i krásné medailonky z daných států (měst). Ani dnes nedám na Hry bez hranic dopustit a co šlo, mám doma „soslé“. Takže v tomto případě dávám jasný plný počet hvězd… (10.01.2019)