28 týdnů poté

Stejně jako jiný evropský tvůrce, který ovládá španělštinu a který svou sociálně břitkou (post)apokalyptickou vizi natočil ve Velké Británii, Alfonso Cuarón se svými Potomky lidí, i Juan Carlos Fresnadilo se snaži o něco víc než jen natočit žánrovou podívanou s velice jednoduchou fabulí. Jenže tvůrce velice ceněného, vypravěčsky nedotáhnutného a utahaného Intacta sedí zbytečně na dvou židlích, protože žánrové momenty působí buď rušivě (v lepším připadě) nebo dokonce jako nástavba pro pokračování (v horším připadě), sociální komentář z filmu až moc trčí a paralela s Irákem a americkými vojsky, které podělají, na co přijdou, je až moc laciná a hloupá. Vyšši rozpočet se podepsal (v dobrém slova smyslu) i na tom, že si tentokráte vychutnáme více působivých záběrů vylidněného Londýna, z nichž snímek hlavně čerpá atmosféru, a několika vynikajících, převážně akčních scén - shazování napalmu či akce s vrtulí. Bohužel ty nepřekonají úvodní scénu filmu, která nastaví laťku až moc vysoko a kterou nelze udržet po celou dobu, když následně představené postavy dětí a později i vojáků jsou veskrze nezajímavé a s letmo nahozenými typy nejde jenom tak sympatizovat. Kinetická kamera a frenetický střih zde mají své opodstatnění, protože na diváka věrně přenášejí chaos a nepřehlednost z celé té vřavy, ale orientace mezi postavami je pak o to horší a to podrývá i logika vyprávění, která spoléhá až moc na náhody a scénáristickou svévůli (nakažení je tentokrát přitáhnuto hodně za vlasy). Výše zmíněné výtky vyplývají hlavně z toho, že 28 dní poté je o kus lepší a že kolem 28 týdnů poté se vyrojil až moc velký hype s výkřiky jako "nejlepši hororový film posledních let" apod. V podstatě platí, že tam, kde ve slabších chvílích má jednička Cilliana Murphyho, tam má dvojka brilantního Roberta Carlylea, který je bohužel trestuhodně nevyužit. (05.07.2007)

Agresívne, drsné, sebapožierajúce vlastnou nehumánnosťou. A ďaleko viac akčné, než hororové. Fresnadillo sa natoľko vyžíva v streľbe, dyme, plameňoch a výbuchoch, že bližšie než k hororovo-existenciálnemu originálu Dannyho Boylea má jeho dielo k vizuálno-atmosferickej videohernej adaptácii (Silent Hill a Resident Evil dokopy). Aj kvalitné herecké obsadenie vychádza v režisérovych rukách nazmar – postavy nemajú potrebnú hĺbku a slúžia iba ako sprievodcovia po dramatických stretoch so zombíkmi, či všetko živé likvidujúcimi vojakmi. (29.10.2010)

Pro všechny, kteří kdy přemýšleli o tom, jak by vypadala taková ‚pandemické after-party‘, přináší Juan Carlos Fresnadillo velmi (ne)uspokojivou odpověď. Zázraky tenhle španělský talent sice neumí, ale napumpovat film dynamikou, vyházet cokoliv, co byť jen zavání kompromisem, a vše okořenit pořádnou porcí beznadějné atmosféry zvládá na jedničku. Za doprovodu perfektní Murphyho hudby a s ansáblem výborných herců (Jeremy Renner se do uniformy na plátně narodil) nabízí vysokou porci adrenalinové zábavy, korunované hned několika vrcholy. Vyčítat tomu sice lze mnohé, ale ten film je jako zdatný chameleon, kterého budete obdivovat o to více, jestliže do jejich pavilonu nechodíte třikrát týdně. (05.08.2009)

║Rozpočet $15miliónov║Tržby USA $28,638,916║Tržby Celosvetovo $64,238,280▐ Tržby za predaj DVD v USA $32,486,459 //počet predaných kusov 1,631,764║ Režisér Juan Carlos Fresnadillo natočil v celku podarené pokračovanie, tiež s počiatku budujúce zaujímavý príbeh, keď sa začína budovať nový systém vo vyľudnenom meste, vo vyhradenom a vojakmi stráženom Districte 1... , pohľady na ľudoprázdne mesto vypadá úzkostlivo a beznádejne, lenže ak sa potom príbeh pustí opäť do zbesilej naháňačky zombii po nenakazených ľuďoch, neponúkne nám nič nové než každým ďalším momentom budujúce sa klišé, čo vyznie tematický už zbytočne tuctovo, dej je postavený na nevýraznej jednoduchosti a predvídateľnosti. Nuž zamrazí to, lebo mohlo sa v deji viac experimentovať iným smerom a nie len väčšinu deju vystužiť už niekoľkokrát videnou naháňačkou, ďalej v určitých bodoch to vyznie ako kópia Romerovho nedávneho filmu Krajina mŕtvych(2005). Rozsekanie zombíkov vrtuľou vrtuľníka tu už bolo tiež a presne v nedávnom Planet terror, tam to vyznelo pre parodovaný príbeh fajn ale tu nikoli, nad nezmyselným prevedením nevyplávajúcim z deja to nemôže ináč ani vyznieť len s pousmiatym. "Potenciál to jednoznačne malo ale opäť zlyhala nápaditosť a prišlo len uspokojenie s dejového kopírovania iných filmov." /60%/ (12.01.2008)

Kdykoliv došlo k přímé konfrontaci zombies a lidí, stala se situace natolik nepřehlednou a chaotickou, že jsem si to jaksi nestihl užít. Jasně, z pohledu těch, kteří jsou in, to takhle nějak určitě bude, ale právě díky tomuhle pohledu jsem byl občas dokonale out. Taky se tam příslušníci oné ústřední rodinky spolu až příliš často náhodně potkávali, což mi při tom všem zmatku připadalo poměrně nereálné. 28 dnů na mě jako celek fungovalo přece jen lépe. Tam to ovšem bylo pro změnu kaleno dosti nepraktickým jednáním hlavních hrdinů. Zatímco u 28 dnů jsem nadělil silnější tři hvězdičky (už jen za tu parafrázi na Den trifidů), tady dávám sice tři, ale hodně slabé. Spíš 2 a 1/2. (20.05.2008)