28 týdnů poté

Klimbající ultrarychlí magoři znovu v akci. První Boyleův výlet si pamatuji jen hodně matně. Vím, že to bylo docela dobré (tři hvězdy), ale i tu mírnou hořkou pachuť si vybavuju. Vyprázdněné ulice Londýna se vrátily, dlouho jsem tenhle kousek přehlížel a teď jsem vlastně i rád, že je tu nějaký Španěl Juan Carlos Fresnadillo. Jeho dítko ukazuje Británii částečně vyčištěnou od infikovaných krvežíznivců a do Londýna se pomalu vrací „normální“ život. První minuty jsou výborné. Atmosféra vylidněného (a přesto „vzkvétajícího“) Londýna je velmi působivá, rodinná linie neruší. Jenže pak se přitvrdí. Naneštěstí v době, kdy bylo asi už dávno po půlnoci a scénáristé měli raději vypnout počítače a jít spát. Nákaza se totiž začne dál šířit (promakaný vojensko-vědecký systém, kdy všechno má svá přísná pravidla, naruší několik hodně nesmyslných momentů) a divák si přeje návrat úvodního komorního ladění. Sice jsme v permanentním pohybu, ale ty nesmyslné lapsy (uvidíte sami) prostě nejdou jen tak přejít. Naštěstí je tu režisér, který má nápady, akce je intenzivní, drsná a docela nápaditá, i když šílené trhání kamerou je zřejmě jeho oblíbený postup. Technicky toho ale jinak vytknout moc nejde, herecky zrovna tak. Poznáme Roberta Carlyla, Imogen Poots, Rose Byrne nebo Jeremy Rennera, některé z nich ještě v hereckých plenkách. I tak potěšili. Na slušné tři hvězdy.. (29.07.2014)

O mnoho slabší, než 28 dní poté. První díl si zachoval mírný odstup od klasických zombie hororů posledních let. Byl zkrátka jiný. Člověk sice za celý film viděl 10 zombíků, ale atmosféra a zatraceně svinští vojáci Jejího Veličenstva bohatě stačili. Dvojka mi přišla jako kombinace Resident Evil - Apocalypse se Zemí mrtvých. Úvodní scéna, kdy se Rob Carlyle vysloveně vysral na svojí ženu, byla dokonalá. Bohužel jsem ale od té doby nezaznamenal kvalitnější scénu. Trochu nelogicky také vyznělo zamknutí civilistů do místnosti, kam se mohl jeden nakažený dostat pouhým šťouchnutím do dveří. Od doby, kdy se Carlyle změnil v zombíka, už neměl děj smysl žádný, protože popíral dravost a primitivnost nakažených. Místo toho nám ukázal, že kvalitní herec dokáže přemýšlet i když je zombie. Konec byl tradičně "šokující". Nic originalního se bohužel v tomto žánru vymyslet nedá, tak proč neustále tlouct to samé obilí. 60% (25.10.2008)

Kdykoliv došlo k přímé konfrontaci zombies a lidí, stala se situace natolik nepřehlednou a chaotickou, že jsem si to jaksi nestihl užít. Jasně, z pohledu těch, kteří jsou in, to takhle nějak určitě bude, ale právě díky tomuhle pohledu jsem byl občas dokonale out. Taky se tam příslušníci oné ústřední rodinky spolu až příliš často náhodně potkávali, což mi při tom všem zmatku připadalo poměrně nereálné. 28 dnů na mě jako celek fungovalo přece jen lépe. Tam to ovšem bylo pro změnu kaleno dosti nepraktickým jednáním hlavních hrdinů. Zatímco u 28 dnů jsem nadělil silnější tři hvězdičky (už jen za tu parafrázi na Den trifidů), tady dávám sice tři, ale hodně slabé. Spíš 2 a 1/2. (20.05.2008)

Stejně jako jiný evropský tvůrce, který ovládá španělštinu a který svou sociálně břitkou (post)apokalyptickou vizi natočil ve Velké Británii, Alfonso Cuarón se svými Potomky lidí, i Juan Carlos Fresnadilo se snaži o něco víc než jen natočit žánrovou podívanou s velice jednoduchou fabulí. Jenže tvůrce velice ceněného, vypravěčsky nedotáhnutného a utahaného Intacta sedí zbytečně na dvou židlích, protože žánrové momenty působí buď rušivě (v lepším připadě) nebo dokonce jako nástavba pro pokračování (v horším připadě), sociální komentář z filmu až moc trčí a paralela s Irákem a americkými vojsky, které podělají, na co přijdou, je až moc laciná a hloupá. Vyšši rozpočet se podepsal (v dobrém slova smyslu) i na tom, že si tentokráte vychutnáme více působivých záběrů vylidněného Londýna, z nichž snímek hlavně čerpá atmosféru, a několika vynikajících, převážně akčních scén - shazování napalmu či akce s vrtulí. Bohužel ty nepřekonají úvodní scénu filmu, která nastaví laťku až moc vysoko a kterou nelze udržet po celou dobu, když následně představené postavy dětí a později i vojáků jsou veskrze nezajímavé a s letmo nahozenými typy nejde jenom tak sympatizovat. Kinetická kamera a frenetický střih zde mají své opodstatnění, protože na diváka věrně přenášejí chaos a nepřehlednost z celé té vřavy, ale orientace mezi postavami je pak o to horší a to podrývá i logika vyprávění, která spoléhá až moc na náhody a scénáristickou svévůli (nakažení je tentokrát přitáhnuto hodně za vlasy). Výše zmíněné výtky vyplývají hlavně z toho, že 28 dní poté je o kus lepší a že kolem 28 týdnů poté se vyrojil až moc velký hype s výkřiky jako "nejlepši hororový film posledních let" apod. V podstatě platí, že tam, kde ve slabších chvílích má jednička Cilliana Murphyho, tam má dvojka brilantního Roberta Carlylea, který je bohužel trestuhodně nevyužit. (05.07.2007)

Anglická fotbalová liga si už asi nikdy finále ve Wembley nezahraje, zato Fresnadillova bych klidně nechal se na tomhle žánrovém písečku ještě chvíli vyblbnout. Atmosféra a hlavně samotný děj (jen těžko si jakákoliv z postav získá divákovy sympatie ve stejné míře, jako tomu bylo u Cilliana Murphyho) jsou tentokrát silně nevyvážené stránky v porovnání s prvním dílem. Pokud bych měl použít POMOvu stupnici napětí, tak prolog je za čistých 100, poté to ústavičně kolísá mezi 0 až 70 a končí na pěkně kulatých 80. Pokračování je to ale více než důstojné a ústřední melodie spolu s režisérovou zručností tomu dodává ten správný survival depresivní feeling. Palec nahoru, chci trojku. (02.06.2010)