28 týdnů poté

Kdykoliv došlo k přímé konfrontaci zombies a lidí, stala se situace natolik nepřehlednou a chaotickou, že jsem si to jaksi nestihl užít. Jasně, z pohledu těch, kteří jsou in, to takhle nějak určitě bude, ale právě díky tomuhle pohledu jsem byl občas dokonale out. Taky se tam příslušníci oné ústřední rodinky spolu až příliš často náhodně potkávali, což mi při tom všem zmatku připadalo poměrně nereálné. 28 dnů na mě jako celek fungovalo přece jen lépe. Tam to ovšem bylo pro změnu kaleno dosti nepraktickým jednáním hlavních hrdinů. Zatímco u 28 dnů jsem nadělil silnější tři hvězdičky (už jen za tu parafrázi na Den trifidů), tady dávám sice tři, ale hodně slabé. Spíš 2 a 1/2. (20.05.2008)

Krvežíznivé rychlonožky se opět přemnožily v pokračování působivého Boyleho "zombies" opusu. Jistě, Fresnadillo to vzal za akčnější konec, ale jelikož znatelně přitvrdil (více gore, jeden nechutný způsob zabití dobře známý z "jedničky" neváhá několikrát pěkně v detailu zopakovat), tak 28 týdnů poté obsahuje všechny potřebné žánrové ingredience, aby mohl zaujmout horrorové fandy a diváky, kterým se líbil Boyleho film a kupříkladu remake Dawn of the Dead od Snydera. Na ten Fresnadillovo dílko nestačí, ale i tak skýtá pár hodně slušných a dobře zapamatovatelných sekvencí. Vybydlená zóna v Londýně, chaos při přílivu nakažených, tradičně hrdinská oběť či skvělý masakr "vzteklounů" pomocí vrtulníku. Kinetické útoky nakažených jsou krapet nepřehledné, ale čiší z nich nekompromisnost a brutalita, díky které mají u mě krvelačné "stíhačky" navrch nad Romerem, jehož zombíci mi připomínají slet důchodců neústupně pajdající za zlevněnou šunkou. 28 týdnů poté není žádné veledílo s nadstavbou, nepočítáme-li slušný výkon Roberta Carlylea. Mé horrorové choutky však bez problémů ukojilo. 7/10 (22.06.2007)

Scénář: Rowan Joffe, Juan Carlos Fresnadillo, Jesús Olmo .. Z tohoto snímku si budu jistě pamatovat skvělý hudební motiv. A pak už jen pár drobných detailů jako je úvod, napalmové bombardování ulic, nové Wembley nebo toulky po liduprázdném Londýně (které jsou mnohem obsáhlejší než ve 28 dní poté). Jinak je to ovšem v příběhové kostře stereotypní honění přeživších lidí s nakaženými zombies a do toho zase ta armáda, které se vše vymkne z rukou.. Komorní nádech prvního dílu je ty tam, rozpočet byl evidentně bohatší a tak je vše (jako ve správné "dvojce") impozantnější, akčnější, zamotanější, ale bohužel ve výsledku spíše horší. 50%. (16.06.2007)

Stejně jako jiný evropský tvůrce, který ovládá španělštinu a který svou sociálně břitkou (post)apokalyptickou vizi natočil ve Velké Británii, Alfonso Cuarón se svými Potomky lidí, i Juan Carlos Fresnadilo se snaži o něco víc než jen natočit žánrovou podívanou s velice jednoduchou fabulí. Jenže tvůrce velice ceněného, vypravěčsky nedotáhnutného a utahaného Intacta sedí zbytečně na dvou židlích, protože žánrové momenty působí buď rušivě (v lepším připadě) nebo dokonce jako nástavba pro pokračování (v horším připadě), sociální komentář z filmu až moc trčí a paralela s Irákem a americkými vojsky, které podělají, na co přijdou, je až moc laciná a hloupá. Vyšši rozpočet se podepsal (v dobrém slova smyslu) i na tom, že si tentokráte vychutnáme více působivých záběrů vylidněného Londýna, z nichž snímek hlavně čerpá atmosféru, a několika vynikajících, převážně akčních scén - shazování napalmu či akce s vrtulí. Bohužel ty nepřekonají úvodní scénu filmu, která nastaví laťku až moc vysoko a kterou nelze udržet po celou dobu, když následně představené postavy dětí a později i vojáků jsou veskrze nezajímavé a s letmo nahozenými typy nejde jenom tak sympatizovat. Kinetická kamera a frenetický střih zde mají své opodstatnění, protože na diváka věrně přenášejí chaos a nepřehlednost z celé té vřavy, ale orientace mezi postavami je pak o to horší a to podrývá i logika vyprávění, která spoléhá až moc na náhody a scénáristickou svévůli (nakažení je tentokrát přitáhnuto hodně za vlasy). Výše zmíněné výtky vyplývají hlavně z toho, že 28 dní poté je o kus lepší a že kolem 28 týdnů poté se vyrojil až moc velký hype s výkřiky jako "nejlepši hororový film posledních let" apod. V podstatě platí, že tam, kde ve slabších chvílích má jednička Cilliana Murphyho, tam má dvojka brilantního Roberta Carlylea, který je bohužel trestuhodně nevyužit. (05.07.2007)

Těžké rozhodování mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami: 28 Weeks Later nedrží diváka tak silně pod krkem jako Boyleův film kvůli slabší identifikaci s postavami, méně přehledné režii a šílenému střihu, díky čemuž se snižuje orientace v akčních scénách. Na druhou stranu jsou "Týdny" podstatně rozmáchlejší, takže si člověk apokalyptického Londýna fakt užije. Ke čtyřce se nakonec kloním kvůli neskutečně nářezové poslední třetině (bombardování, plyn, helikopsekačka atd.) (23.07.2007)