Volání o pomoc

Vážný Sandler rozhodně není nic pro mě a teď už to vím víc než jistě. Scénář je zbytečně zdlouhavý. V kratší verzi by asi nebyl špatný. Způsob podání a herecké obsazení je ale příšerný. Spousta scén zbytečně přehraná a některé zase nedodělané. Film mě nijak nenaplnil a dotkl se mě opravdu jen pár slovy, které zřejmě stejně brzy zapomenu. (20.07.2011)

Příběh je obdařen vzácnou kombinací vlastností pocitů a vztahu založených na přátelství, kde faktický dobrý přítel pochopí, že nesmí opustit trpícího přítele, který byl, poznamenám ztrátou rodiny zákeřným teroristickým útokem z 11. září 2001. Děj příběhu je příjemným obrazem dobrého kamarádství, který mě fakticky oslovil. Vše je zahráno velice realisticky a vsazené do reálné doby s její aktuální atmosférou. Použiji citát, nevím od koho je, ale je dokonale vystižný. Chovejme se ke svým přátelům tak, jak si přejeme, aby se oni chovali k nám. (18.10.2007)

Je to ošizená pětka hlavně díky úplně zbytečnýmu a prvoplánovýmu strojení za pomoci 9/11/11 (nic lacinějšího už použít opravdu nešlo), navíc mi vadila pointová rozkolísanost v závěru, ale dávám stejně plnej, protože se jedná o pravdou a nefalšovanou tragikomedii, ve které jsou si obě složky rovnocenné. Don Cheadle je vynikající herec, ale tady naprosto neuvěřitelně válí Adam Sandler, strhávající všechnu pozornost na sebe. Já se na tyto filmy moc nedívám, ale tohle nemůže zklamat nikoho. Doporučuju! 85% (13.11.2015)

Celkem atmosférické drama/komedie, které staví na zajímavých hereckých výkonech obou hlavních představitelů, jenž také výsostně těží z urputné snahy neustrnout ve vodách banálnosti a klišé - částečně se daří, částečně ne. Byť lze vyčítat téměř obsesivní optiku zaměřenou jen na dva hlavní hrdiny, což zapříčiňuje určitou neplastičnost vedlejších "zajímavějších" figurek (psycholožka a její pacientka), je to jímavě kluzký až unikající příspěvek k sortě hrdinů trpících PTSP. Co mě však opět lehce rozladilo je "americky nutná" zmínka o 11. září. 60%. (05.04.2009)

Sandlerovi role podivínů jdou báječně, až je ho pro komedie škoda. Po Andersonově Punch-Drunk Love, kde ho o zdravý rozum připravuje kupa sester je tu postava Charlieho Finemana, který naopak o všechny milované holky přišel. V zapomínání na tu bolest mu pomáhá hraní Shadow of the Colossus (předpokládám, že tuhle gamesku ještě nedohrál, protože pak by jeho depka byla ještě větší) a muzika do uší, která přehluší cokoliv, co nechce slyšet. Ale jednou se prostě musí Charlie rozpovídat .. (27.01.2013)