Volání o pomoc

Reign me over je přesně ten typ filmu, který je naprosto úžasný, ale dostanete se k němu úplně náhodou, lehce tušíc o jeho existenci. Trvalo mi týden, než jsem se k tomu filmu odhodlal, teprve komentáře na CSFD mne zlomily a hle, spatřil jsem něco nádherného. Všude se pouze řeší jak jsou teroristé špatní, jak se válka vyhraje atd. Mike Binder to vzal ale z opačného konce a výsledek budu mít v hlavě ještě hodně dlouho. Ukazuje normální lidský příběh, ze kterého se nesnaží mačkat emoce jak z citronu, jen jej nechá hezky plynout, však ono se to dojetí díky skvělým hercům dostaví samo. Ti jsou totiž až odporně skvělí, sympatičtí a každého z nich si člověk ihned oblíbí. Postava Dona Cheadla opravdu působí jako ten typ "hodného člověka". Bez problémů se mu dá uvěřit, že se snaží pomoci starému kamarádovi. Liv Tyler je v roli psychiatričky naprosto dokonalá, ostatně na to má talent a jak ve filmu poznamenali "nádherný kozy". Saffron Burrows, jenž balancuje v mezi komické a dramatické postavy je k popukání, z ženského obsazení pro mne nejoblíbenější. Vrcholem filmu se pak stává Adam Sandler, který (parafrázuji Shadwella) "Hraje sám sebe, losera poznamenanýho nehezkým xichtem, a tedy zákonitě i psychikou". Jeho výstupy, dialogy, pohyby, tohle všechno naprosto, ale naprosto perfektní. Několikrát mi dokonce přišel na mysl i legendární Rainman Dustina Hoffmana. Po dlouhé době vznikl ne-americký film s geniálním scénářem, skvělými herci a originální myšlenkou. Lidský film o lidech. (29.12.2008)

Lákadlem bylo už jen to, že v hlavní roli je "vážný" Adam Sandler. U těhle komiků je to trochu zavádějící, celej život se pitvoří a pak to chvíli nedělaj a už se mluví o oskarovým výkonu. Adam Sandler taky překvapil, ale nezklamal, skutečně herectví na 5*. Ty neustále zamlžený opuchlý oči a zašlej vzhled a jak se usilovně snažil popírat co se stalo.... Ta bolest z něj fakt byla cejtit. Don Cheadle rozhodně není v jeho stínu, ale hraje stejně precizně a ty dva se dokonale doplňujou. I hudba se povedla a utváří takovej hezky smutnej, sladkobolnej pocit při sledování. Jenom mě teda dost štvala Cheadleova manželka, co se naprdla když byl její muž v noci u kámoše, místo aby s ní doma skládal puzzle, no co to je? Chudák chlap... (13.04.2011)

Spíš 3 a 1/2. Binder první hodinu trochu přešlapuje na místě a nutí člověka mít rád postavy, o kterých vlastně nic neřekne. Ke konci se naštěstí všechno malinko zvrtne a emoce pořádně vyplují na povrch. Cheadle se Sandlerem hrají bezchybně, ale kdyby měl film malinko rychlejší tempo a tlačilo se víc na emoce, určitě by mu to prospělo. (07.10.2007)

Mike Binder natočil skvělé drama, na které jen tak nezapomenu a které ve mne zanechalo velký vnitřní pocit. Velice sugestivní pohled na člověka, kterému 11. září změnilo život, když přišel o celou svou rodinu a zanechal všeho na čem mu alespoň trochu záleželo. Don Cheadle nás o tom, že hrát umí přesvědčil už dávno. Adam Sandler zde předvádí zatím svůj životní výkon a doufám, že tímto každému dokázal, že je to skvělý herec. Zatím asi nejupřímější a nejsmutnější pohled na den, který otřásl celým světem. (04.12.2007)

Patrně nejlepší a emocionálně nejsilnější reflexe 11. září v americkém filmu, jakou jsem měl možnost vidět. V malém, téměř komorním dramatu, schována kdesi v druhém plánu, probublávající v kolektivním podvědomí jako symptomy posttraumatického syndromu... Nemluvím teď vlastně i o jednotlivci?...O jednom z hlavních hrdinů filmu Volání o pomoc? Ano, obé se prolíná, obé lze zaměnit... O pomoc totiž volá nejenom hrdina - ovdovělý manžel a otec, jehož rodina seděla v uneseném letadle z Bostonu, ale také americká společnost. I ona trpí zjevně příznaky posttraumatického syndromu - je raněná, přišla o část sama sebe, dokonce o tu nejdůležitější, o vlastní pocit bezpečí a nezranitelnosti, s ní přišel strach a ten velmi změnil hierarchii uspokojování základních potřeb... Máme tu tedy zjevně zraněnou a traumatizovanou společnost, pozorujeme reakce a obranné mechanismy, které zranění samovolně nastartovalo, máme tu jednoho jejího symbolického zástupce a jeho podmíněný reflex vše ze svého vědomí vytěsnit, izolovat se od zraňující reality a pravdy, únik do světa zábavy, laciných, ale účinných drog a závislostí - hudby, počítačových her, rituálů... (,,Myslel jsem, že nemáš návykový sklony. To byla hláška večera, kámo. Jsi závislák...") O pomoc v tomhle filmu ale v podstatě volají všichni - zlomení rodiče, jež trápí skon dcery a vnoučat, černošský zubař Alan, který si nechce připustit přicházející stereotyp v dlouholetém manželství, zubařova nová pacientka, řešící nabídkou orálního sexu své dlouholeté trauma z nepodařeného partnerského svazku, zubařovi rodiče, otec, soužící a trápící se ve městě a matka zas stresovaná jím, mladá psychoterapeutka podléhající traumatickému světu svých pacientů... Celá společnost trpí problémy, na jejichž existenci k filmařské reflexi poukázal normotvorný pohled Americké krásy... Kořeny jsou hlubší, pracovně je nazvěme krizí západní materialisticky založené kultury, ale katalyzátor je jen jeden - teroristické útoky na Spojené státy... Volání o pomoc ... Nádherný a hluboký film, jehož poselství zůstává - Bylo to hrozné... Bolí to... Ale je třeba se otřepat, zapomenout a jít zase dál... V závěru mého komentáře nelze opominout herecké výkony téměř všech zúčastněných herců a hereček, nejvíce mne ale uchvátil Adam Sandler, kterého jsem doposud zvolna přehlížel maje ho zaškatulkovaného v nicneobjevujících komediálních rolích - ztvárněním Charlieho Finemana mi skutečně vyrazil dech... Zřejmě jde ve stopách Jima Carreyho pomalu v sobě objevující skutečný herecký talent... Neméně přesvědčivý a nenuceně šaramantní byl výkon Dona Cheadleho a velmi mě překvapila i menší role Liv Tyler, která uhrála na malé ploše opravdu velký part... Režisér Mike Binder skutečně zachytil soudobé volání o pomoc a svým výtečným snímkem pomohl k sebereflexi pacienta, který ještě možná neví o svém vážném stavu... Soudím, že tohle již není jen další z následovníků Americké krásy, to je svébytné a autentické Volání o pomoc... (31.10.2007)