Noc patří nám

Od první scény je zřejmé, že Bobby má (rád) věci ve svých rukou. Tahle jistota, kterou od prvního dějového zvratu prudce ztrácí (až k notně nejistému bloudění dýmem) odráží pochyby Spojených států koncem 80. let. Padouchy jsou sice v duchu studené války Rusové (Sověti), ale pro vznikající multikulturní kotel přestává být národnost směrodatným rozlišovacím prvkem. Důležité jsou postoje, politika a zejména vztahy. Vztahy v rámci rodin i „rodin“. Zákon je překážkou. Jenom dvě věci spojují Bobbyho s mnohem zásadovějším Joem: autoritativní postava otce a náboženství. Aby našel k bratrovi cestu, musí přehodnotit svůj postoj k obojímu. Primárním tahákem We Own the Night není jedna a půl akční scény, jsou jím myšlenkové pochody dobře prokreslených hrdinů. Sledovat proměnu jejich chování je vtahující zásluhou herců i stísňující atmosféry, jež je obklopuje. Zločin číhá všude kolem, v bezpečí jsou jenom rodiny semknuté. Z dlouhých sekvencí tušíte něco zlého a víte, že co se má stát, stane se. Tato fatalistická „danost“ veškerého dění filmu dodává rysy antické tragédie, do které zapadá i zpomaleně snímané utrpení. Na americké mainstreamové poměry pozoruhodně pomalému, smutnému a pronikavému krimi škodí jenom pár hloupých momentů (před chvíli jsi byl skoro drogovým dealerem, ale teď ti dovolíme být poldou, protože musíš splatit svůj dluh). Jinak se doporučuji podívat také na předchozí Grayův film The Yards, který rozvíjí podobné téma a svým obsazením (Walhberg, Phoenix) k němu má také hodně blízko. 75% Zajímavé komentáře: betelgeuse, Radko (26.03.2018)

Už úvodná jemne erotická scéna podfarbená hitom Heart of Glass od skupiny Blondie nastavuje kurz filmu priamo do osídiel uvoľnenej atmosféry nočných klubov. Dá sa povedať, že scenár pôsobí trocha predvídateľne, a to najmä v jeho druhej časti, keď sa znepriatelené strany dostávajú do priamej konfrontácie. Prvú časť vypĺňa ortodoxne opojná atmosféra, ktorú Gray podfarbil jednak dobovou hudbou, jednak množstvom citlivo použitých spomalených záberov, či režisérsky výborne zvládnutými scénami, z ktorých vyniká najmä skľučujúca naháňačka v lejaku. (10.12.2012)

Soundtrack Wojciech Kilar: 1. Heart of Glass ,2. Let's Dance ,3. Rapture ,4. Message to You Rudy ,5. A Little Bit of Soap ,6. Que Pasa/Me No Pop ,7. Should I ,8. Maraca ,9. I Ain't Got Nobody ,10. Mambo Diablo ,11. I'll Be Seeing You ,12. Club Raid ,13. Dad Visits Bobby ,14. Bobby Gets News ,15. Bobby Sees Joe ,16. Bobby Kiss Amada ,17. Bobby Breaks Leg ,18. Vadim Escapes ,19. Burt Dies ,20. Funeral ,21. Bobby and Joe Talk ,22. Planning the Bust ,23. Vadim Dies ,24. End Credits , (16.05.2011)

Poctivá a drsná kriminálka, která jakoby vypadla ze 70. let. Úplně jsem cítil jak je Phoenix vynervovanej a přestřelky a honičky byly taky takový neučesaný. Nic tam není přikrášleno, možná jen by se Bobby nepřidal hned tak k policii. Tu celkovou nekompromisnost skvěle vyjadřuje závěrečná scéna, když si Joaquin Phoenix myslí že zahlédl v davu Evu Mendes. Perfektní žánrový film, který je podle mě velmi nedoceněný. (22.04.2009)

Tak mám pocit, že u některých scénáristů je jejich stávka to nejlepší, co nás mohlo potkat .... James Gray sice jako reřisér úplně nezklamal, ale jako scénárista poslal logiku na mnoha místech totálně do kopru a to pak padá úroveň celého filmu ... Ještě štěstí, že si sehnal do hlavní role Joaquina Phoenixe, který jediný snese přísnější měřítka - hlavně proto, že má CO hrát. Ostatní tu jenom "přicmrndují".... Pro mě dost velké zklamání - 50% (05.02.2008)