The Last Full Measure
Najvyššia pocta
The Last Full Measure
The Last Full Measure
The Last Full Measure
Režie:
Todd RobinsonScénář:
Todd RobinsonKamera:
Byron WernerHudba:
Philip KleinHrají:
Sebastian Stan, Christopher Plummer, William Hurt, Ed Harris, Samuel L. Jackson, Dale Dye, Peter Fonda, LisaGay Hamilton, Jeremy Irvine, Diane Ladd (více)Obsahy(2)
Skutečný příběh zdravotníka amerického letectva U.S. Air Force, Williama H. Pitsenbargera, jehož statečnost zachránila ve Vietnamu desítky životů. V roce 1966 se poblíž Saigonu odehrála jedna z nejkrvavějších bitev vietnamské války. Během záchranné mise 11. dubna se jednadvacetiletý medik přezdívaný Pits rozhodl dobrovolně opustit relativní bezpečí záchranného vrtulníku, aby pomohl vojákům na zemi. S neobyčejnou odvahou a odhodláním osobně zachránil a dopravil do bezpečí více než 60 mužů 1. pěší divize americké armády. Poté, co mu bylo nařízeno využít místo v posledním vrtulníku, odmítl a zůstal se zbytkem armády uprostřed těžké palby. O 32 let později dostane ambiciózní byrokrat z Pentagonu Scott Huffman na starost dokončení posudku, který má rozhodnout, zda údajné hrdinské činy vojáka Pitsenbargera zaslouží nejvyšší ocenění za statečnost – Medaili cti. Huffman sbírá svědectví armádních veteránů, kteří byli přímými účastníky bitvy. Během jeho vyšetřování vyplouvají na povrch závažné utajované skutečnosti, jejichž zveřejnění může Scotta stát víc než jen kariéru… (Bioscop)
(více)Videa (1)
Recenze (107)
film dvou tváří.Na jedné straně je to trochu zbytečně ukecaná a zdlouhavá nuda plná patosu,ale na straně druhé je to film,který se občas dokáže najít a nabídnout poměrně silné momenty.Těch je ovšem méně než toho zbytku,takže žádná nová válečně dramatická klasika se nekoná.Sebastian Stan v hlavní roli odvádí průměrný výkon a skoro v každé scéně je přehráván někým jiným (Plummer,Hart,Jackson,Harris)...60% ()
Pozeral som to kvôli Samuelovi L. Jacksonovi (ten tu má minimum priestoru), ale mohol som to oželieť. Príbeh je ako podľa šablóny - je tu právnik/úradník/či čo to je, ktorý má spraviť posudok o tom, či si nejaký vojak z Vietnamu zaslúži po smrti ocenenie. Tomu vojakovi to už môže byť celkom jedno, ale jeho rodičom a jeho spolubojovníkom to jedno nie je. Ale späť k právnikovi/úradnikovi/či čo to je (ďalej už len skratka PÚČ).Takže tomuto PÚČovi sa do tejto pridelenej práce veľmi nechce, keďže má vyššie ambície. Postupne ako rozpráva s kolegami mŕtveho vojaka a počúva ich zážitky z vojny (zobrazené ako nemastné-neslané flashbacky), tak samozrejme mení svoj postoj k tejto veci. Z PÚČa sa stáva uvedomelý vlastenec, ktorý kvôli posmrtnej medaile riskuje dokonca aj vlastnú kariéru, keďže postupne zisťuje, že niekomu vysokopostavenému môžu jeho zistenia ublížiť a PÚČ je na to vopred slušne upozornený vyhrážkami. PÚČ zažije klasický moment, kedy váha, či bojovať za to, čo je správne alebo sa radšej sústrediť na kariéru. Našťastie je tu ale ešte PÚČova tehotná žena, ktorá ho v správnej chvíli povzbudí a dovedie ho na správnu cestu. PÚČ potom na pohovore odmietne ponúkaný kariérny postup a naplno sa sústredí na zisk ocenenia pre mŕtveho vojaka (ktorému je to stále jedno). Príbeh vrcholí vo veľkej sále, kde vojak nakoniec ocenenie dostane a je tam aj kopec ľudí a kopec silných emócií (u tých ľudí, nie u diváka). Takže je tu happy end a žiadne oko správneho amerického vlastenca neostane suché. ()
Z traileru to bolo trochu cítiť, no film je toho plný. Čoho? Patriotizmu, sĺz, cti, tlieskajúcich Američanov po stojačky...V podstate som dostal to čo som očakával, ale v kútiku duše som dúfal, že to snáď bude lepšie. Pripomína to rozprávku o dobrom úradníkovi z Pentagonu, ktorý našiel správnu cestu. Neveril som tomu čo vidím. Ja chápem, že musí byť niekto , kto to ocenenie musí overiť, ale aby sa s každým objímal, oplakával, púšťal večer lampióny..., to je možné len v americkom filme. Bojové scény boli celkom fajn, ale nebolo ich mnoho. U mňa bol vrchol trápnosti rozhovor úradníka s J. Hurtom tesne pred záverom, to bolo až otravné. Tlieskajúci záver po stojačky ma už neprekvapil, dal iba klinec do rakvy už aj tak slabého filmu. Dobrí a známi herci filmu nepomohli, toto by nezachránil ani Al Pacino. Váhal som v hodnotení, dve hviezdy by asi boli prísne, tak dávam také slabé tri. 50%. ()
Docela mě překvapuje to nízké hodnocení tady (65%) a celkem malý počet hodnotících (169). Mě osobně tenhle příběh pohltil a bavil. Nečekejte žádná válečná jatka nebo spoustu akce. Je to jen příběh jednoho vojáka, který se obětoval pro jiné a to je vždy lákavé téma pro hollywoodské filmaře. Za mě poctivé 4 hvězdy. ()
Galerie (58)
Zajímavosti (7)
- Během bitvy padlo nebo bylo zraněno 80 % ze 134 vojáku Charlie Company, 2. praporu, 16 pluku. 34 vojáků bylo zabito a 71 bylo zraněno, Někteří zranění později podlehli svým zraněním. (ARI50)
- Filmovanie snímky prebiehalo na viacerých miestach v USA, Thajsku a Kostarike. Celkovo trvalo od 7. apríla 2017 do 30. júna 2017. (MikaelSVK)
- Film je založen na skutečné události. (ARI50)
Související novinky
De Niro s Malkovichem v produkci Petra Jákla
Po skončení natáčení Jana Žižky se režisér a producent Petr Jákl začal více věnovat zahraničnímu filmovému trhu. Po svých producentských počinech Best Sellers s Michaelem Cainem, Axis Sally s Alem… (více)
Zemřel Christopher Plummer
Z Ameriky přichází velmi smutná zpráva. Dnes ráno ve svém domě v Connecticutu zemřel legendární kanadský herec a držitel Zlatého glóbu i Ceny akademie, Christopher Plummer. Populárnímu tvůrci známému… (více)
,,Veteráni za nás všechny nesou kříž. Vzali na sebe hanby války, popírání, hněv... Proto jsou medaile tak důležité, pomáhají nás spojovat, vyprávět příběhy... '' ------ Nejvyšší pocta čpěla americkým patriotismem už na dálku stejně jako čpí liščí kotec. Z toho jsem měl strach, protože ačkoliv Amíky v jejich oddanosti vlajce a zemi respektuji (a leckdy i obdivuji), nějak vnitřně cítím, že je to u nich krapet za hranou. A všelijaké ty tleskající scény ve stoje pod rozvinutou vlajkou s hvězdami a pruhy (ideálně potrhanou tornádem, poleptanou emzáky či prostřílenou nepřátelskou palbou) ve filmech nesnáším. Film sám je natočený docela nezáživně a i když se v něm objeví herecká esa, divák tak nějak cítí, že ho to vlstně ani moc nezajímá. Podobně jako dnešní mileniály nezajímá konflikt ve Vietnamu a traumata těch co se z války vrátili. S radostí jsem ale ve filmu viděl Plummera, dědulu Harrise, Jacksona a Johna Savage, který snad nestárne. Člověk si zase uvědomil, že doba je jinde.. Že stejně s Vietnamem odchází pomalu tito skvělí herci a člověk se tak nějak v duchu ptá a co bude po tom ? Bohužel postavy nemají dost prostoru pro vysvětlení toho co a jak dělají a tak neznalému divákovi mladší generace může přijít, že se z Vietnamu vrátili jen vyšinutci, případně nervově úplně rozsekaní chlapi patřící někam na oddělení krizové intervence. Válečné scény ve filmu působí hrozně uměle, ale ten Huey potěšil. Bohužel dojde několikrát i na slzičky a samozřejmě na zlé byrokraty a prozření hlavního hrdiny zda se zachovat čestně, nebo jako kariérista. Tleskačka na závěr už nepřekvapila... Ale abych jen nehaněl, film měl sem tam i silnější moment, třeba předání dopisu ... Mně spíše zaujal svojí myšlenkou. Má to smysl? A proč? Proč zařizovat někomu desítky let mrtvému vyznamenání v tomto případě nejvyšší... K čemu to je? Pro příbuzné? Pro potomky? Že je to tak správné? Před rokem jsem se účastnil takového setkání, které organizoval potomek jedno z mužů bojujících v RAF. Statečně bojoval za války a zemřel v komunistickém žaláři. Vím o něm vše. Mám dokonce knihu vzpomínek jeho ženy. Díval jsem se po ostatních, většinou starších než jsem byl já a kladl si otázku zda mají taková setkání smysl. On je mrtev. Zemřel jak zvíře, nedoceněn, opuštěn, sám... Jemu by se mělo dostat poct tenkrát. K čemu jsou vyznamenání in memoriam? Druhá světová válka je ještě dál než Vietnam... Zemřeli již skoro všichni účastníci a vypravěči jsou ti co tam nebyli. Vyprávějí vyprávěné, ne své zážitky. Přesto jsem si tam uvědomil, že ty příběhy mají smysl. A trochu to padlo i na konci tohoto filmu. Ti lidé žijí dál v osudech ostatních. V osudech těch, které zachránili, kterým pomohli či těch, kteří se dnes jen čistě zajímají o jejich příběh. Tím skutečně žijí dál a svými odvážnými činy, svojí obětí mohou být inspirací i dnes. A nemusí to být jen ve válečném konfilktu. A tak si odpovídám. Ano smysl to má. Jen doufám, že tam nahoře těm všem odvážným, kterým tady dole často neřekl nikdo ani obyčejné -děkuji- to vše bude vynahrazeno. Nejsem věřící, ale jim bych to moc a moc přál. Dávám za 3 motýly. * * * () (méně) (více)