Mr. Brooks

Je to trochu překombinované a přitažené za vlasy, postava Williama Hurta mi tam trochu vadila (i když je fakt, že to byly jediné odlehčené a zábavné momenty, takže to nakonec beru), ale má to i spoustu kladů - Costner v netradiční roli, kdy kolísáte mezi sympatiemi a odporem, Demi Moore obvykle nemusím, ale ta její policajtka byla celkem fajn a celé to pobavilo a rychle uteklo, takže nakonec tomu přilepším na slabší 4*. (06.01.2008)

Mrzí mě, že scénář Mr. Brookse nebyl lepší, protože Costner po letech konečně hraje natolik dobře, až jsem se zavrtal do sedačky a věřil mu každou pozici jeho maniakální mašiny. Evans není vůbec špatný režisér a ač se asi nevyklube na nic víc než průměrného rutinéra, pár momentů vypadá úžasně (teď nemyslím tu otřesnou přestřelku v setmělé chodbě). Jak jsem řekl, Costner je vynikající v rámci mezí, Dane Cook v přízemní roli také není ubohý a William Hurt si své labužnické alter-ego vyditelně užívá. Osekat scénář o tři z osmi motivů, zaměřit se především na Brookse a vyhodit Demi Moore (ta ženská už kvůli Botoxovým opichům nemůže používat mimické svaly). Podle tohohle receptu by mi Mr. Brooks chutnal mnohem víc, ale ani tak to nebylo kyselé pošušňání. Na případnou dvojku se těším. (14.08.2007)

Charismatický sériový vrah, to je filmová sázka na jistotu. Kevin Kostner už dávno nemá takové postavení jako v 90. letech a Mr. Brooks je jeden z těch nadějnějších pokusů vrátit se na výsluní. Svého zabijáka z potěšení hraje přesvědčivě, a kdyby jeden zlosyn nestačil, vedle dalších vrahů a násilníků si scénárista vypomohl i halucinogenním alter egem pana Brookse ve stylovém podání Williama Hurta. Dialogy hlavního hrdiny se svým nekompromisnějším a přímočařejším já jsou nakonec tím nejzajímavějším z celého filmu. Scénář je sice poněkud přepísklý, ale co se dá dělat, v dnešní inflaci filmových titulů zkrátka musíte něčím upoutat pozornost. Panu Brooksovi nakonec nejvíc škodí absence protihráče na úrovni - Demi Moore jím bohužel není. Ani ne tak kvůli matnějšímu herectví jako spíš kvůli scénáři, který jí nedává tolik prostoru a příležitosti. Celkový dojem: 60 %. (16.11.2013)

Jakkoliv je film ze začátku značně nezajímavý a působí v rámci schizofrenních filmů poslední doby naprosto standartně, s přibývajícími minutami zraje jako víno. Po technické stránce je doveden prakticky k dokonalosti (především skvělé nasvícení a výborná hudební složka), příběh se zajímavě vyvíjí (i když ke konci sklouzává k drobné schizofrenii) a také herci, kteří na začátku působili vágně, svůj výkon v průběhu filmu pilují a pilují (obzvlášť markantní je to u Demi Moore). Nakonec tedy velmi solidní 7/10 (02.08.2007)

Mr. Brooks je váženým, bohatým a úspěšným mužem, chápavým otcem a vzorovým manželem v dobře situované rodině. Má ovšem i alter ego – jistého Marshalla, který se vyžívá v prostém zabíjení. Náhodných lidí, náhodných osudů. Mr. Brooks je sériovým vrahem, svoje tajemství uznává jako návyk, kterého se chce zbavit. Ale marně. Přichází noc dalšího řádění, souložící pár, jenž si nezatahuje rolety – tentokráte ale zazněla kromě výstřelů i spoušť fotoaparátu. Přes ulici ve svém bytě byl ještě někdo, někdo, jenž nemá zájem na tom, vydírat nebo vydat Mr. Brookse policii. Naopak – u dalšího zabíjení chce figurovat jako divák, protože se domnívá, že jej to bude vzrušovat víc, než pozorování sousedů při sexu. Je tu ještě zkušená policajtka Atwood (nevýrazná Demi Moore), která našeho antihrdinu hodlá pozlobit. Mr. Brooks je zejména filmem Kevina Costnera. Sic byla jeho kariéra na vrcholu už na přelomu 80. a 90. let, kdy natočil po sobě jdoucí Neúplatné, Tanec s vlky, Krále zbojníků Robina Hooda, JFK nebo Osobního strážce, nyní se vrací ve velkém stylu. Na to, co se v jeho filmografii odehrávalo v druhé polovině 90. let, raději zapomeňme. Poslední dobou je totiž jeho jméno spojeno s relativně kvalitními filmy, disponujíc zajímavými scénáři. Ať mám na mysli jeho další režijní počin Krajina střelců, slušné drama The Guardian nebo skvělá role ostříleného požitkáře ve snímku Co je šeptem.. s Jennifer Aniston v hlavní roli. Hlavním problémem u Mr. Brookse je, že se s kontroverzním tématem dalo pracovat přece jenom zručněji, některé scény mohly vyznít podstatně rafinovaněji, režii by neuškodila špetka větší drzosti a samotnému režisérovi více seběvědomí. Ústřední postava nabízela širší spektrum scénáristova zájmu, ten ji však nechal hnít v šedi průměru. I jeho psychopatické alter ego mohlo být mrazivější; ono je, ale to jen díky Williamu Hurtovi, nikoli díky tvůrcům. Kdykoli se na plátně po boku Mr. Brookse vynoří, atmosféra o poznání zhoustne. Jejich společné scény si tak kradou největší kus divákovi pozornosti. Nic výjimečného tedy nevzniklo, ale přesto se druhý film Bruce A. Evanse spolehlivě usadí v daném žánru do slušného nadprůměru. (10.08.2007)