Funny Games USA

To, čo tuná väčšina kritizuje - previnutie časti deja sťaby VHS kazety a priame odkazy hercov divákom filmu sa mi ako isté hravo experimentujúce prvky páčili. Žiaľ, bolo ich málo. No vďaka za ne. Ako-tak oživili jednotvárny príbeh o ohrození domu. Ten vždy končí rovnako: a) napínavým vyslobodením sa aspoň jednej postavy spod zovretia votrelcov, b) vyvraždením komplet osadenstva. Keďže koncept nemal veľmi čo ponúknuť, musela to byť forma a spôsob zobrazenia ohrozenia. Voči samotnému spôsobu technicky niet výhrad, na to je Haneke skúsený režisér. No nedokázal ponúknuť nič iné, len prehliadku sadistického psychoteroru. No a k prieskumu dnešnej brutálnej spoločnosti a "proroctiev, že dnešní mladí sú tak krutí" len toľko: ide o klasické a generáciami sa opakujúce skuhranie na morálnu skazenosť mládeže, nepotvrdené oficiálnymi štatistikami, ktoré dokladujú, že počet trestných činov síce neklesá, ale počet násilných trestných činov áno. (01.08.2013)

Majstrovsky zaranžovaný psychologický teror bez hudby, so statickou kamerou a minimom strihu. Znepokojivé, drzé a bezohľadné, povýšenecké, desivé, nepríjemné. Michael Haneke je režijný génius a možno tak trochu diabol. Od prvej do poslednej minúty som bol ako zmrazený. Iba scéna „diaľkový ovládač“ a pomrkávanie do kamery mi trochu znížili výsledný dojem. Režisér tu príliš okato a hlavne zbytočne zdôražnuje know-how, na ktorom stojí celé jeho dielo. Prečo narúšať intenzívnu a originálnu thrillerovú jazdu prívlastkom "filmový experiment"? Funny Games však i tak ostávajú rebelantským, bravúrne obsadeným majsterštykom, ktorého hodnotenie po usporiadaní si myšlienok zdvíham na maximum. (25.08.2008)

Jako nadýchaný ovocný koláč s bohatým zásypem a sladkou polevou, nad kterým se sbíhají sliny, ale jakmile se zakousnete, zjistíte, že se vůbec nerozplývá na jazyku, jak by se na první pohled mohlo zdát. Těsto je suché a sražené, chuti mdlé a nevýrazné. A stejné je to i s filmem. Haneke s divákem rozehrává zajímavou hru, ve které jasně dominuje výborná kamera a zvláštní intimní atmosféra (žádná hudba), tradičně skvělá je i Naomi Watts, všechno je tam, kde by mělo být. Ale ne tak, jak by mělo být. Dvojice pošuků, Pitt-Corbert, není příliš přesvědčivá, vcelku nevýrazná je i rodinka v ohrožení - víc ´sem se bál kreténů sedících za mnou, že na mě vysypou popcorn, než o nebohé terorizované -, no a druhé polovině tak nějak dojde dech úplně. Onen minimalismus začíná štvát, režie zbytečně tlačí na pilu, hraje si víc s divákem než s hrdiny a objevují se neuvěřitelné logické lapsy (a tím nemám zrovna na mysli dálkový ovladač). A ne, nezachrání to ani poslední desetiminutovka. (24.11.2008)

Původní verzi jsem neviděl, ale nejspíš si ji seženu, min. na porovnání (takže pokud bylo režisérovým záměrem upoutat pozornost na jeho předchozí dílo, u mě se mu to celkem podařilo). Tohle je zvláštní film. Nevím, nebyl jsem nějak extra zděšený předvedeným násilím, navíc ho ani moc ukázáno nebylo (podobných snímků mé divácké oko sice moc nespatřilo, ale některé z těch dosud viděných byly v tomhle ohledu působivější). Mě na Funny Games U.S. upoutala spíš atmosféra, psychologie postav (a také samotného režiséra, protože do teď přemýšlím, co tímhle filmem chtěl doopravdy říct a snad mi nato lépe odpoví rakouský originál) a hereckých výkonů (Pitt, Cobert a Watts byli excelentní, trochu mě jen zklamalo podivné herectví Tima Rotha, protože jeho postavu jsem mu fakt nežral). Co se týče samotného konce, trošku mě štvalo, že jsem si přečetl zdejší poněkud zavádějící obsah, přesněji "oficiální text distributora" (konkrétně pasáž: "Anna vypráví příběh své rodiny..."), protože pak bych se díval na vše, co se událo od scény se zde často zmiňovaným ovladačem (ano, i takhle se dá velmi dobře zlikvidovat napínavá atmosféra), krapet jinak. No, prozatím hodnotím slabšími 4* a po případném zhlédnutí originálu hodnocení poupravím. P.S. Po obstarání rakouské verze strhávám Funny Games U.S. 1* a vzniknutí tohoto remaku považuju víceméně za zbytečné. (08.05.2010)

Ústřední duo je krajně otravné a čekání na první konflikt je až zvrhle zábavné. Přes některé trošku nevěrohodné situace se film snaží o bezprostřední autenticitu a hercům se nedá prakticky nic vytknout. Škoda že kamera často nesnímá věci tak jak by měla a tak jako jediný brutálnější moment je zde představena rána brokovnice do prsou, za kterou se ovšem skrývá úskočný podvod na diváka. Naomi Watts je stále kočka a věk její atraktivitě pranic neubírá. Tim Roth je zde víceméně do počtu. K lepšímu hodnocení film nedostrkal ani zajímavý nápad a úvodní podařená půlhodinka. Zbytek se už víceméně táhne jako žvýkačka. PS: Nerozumím tomu, proč se stejný režisér tohle rozhodl pro americký trh znovu natočit. To v Americe nemají titulky? 60% (25.01.2009)