Interview

60% - Steva Buscemiho mám moc rád, a toto jeho dílko jsem si užil. K nadšení jsem měl ale daleko. Jedná se o komorní konverzačku, v níž se však po té „konverzační“ stránce tolik zajímavého neděje. Během příjemných osmdesáti minut divák zažije několik náladových obratů, které po hříchu časem nepřekvapují a pateticky nudí. Něco na tomto filmu je scénaristicky nedotažené. Nevím, zda-li je to nepříliš velká přesvědčivost celé situace, či absence nějaké pointy, nebo oboje. Jisté je, že jsem z kina odcházel s pocitem, že jsem byl svědkem podivného chování dvou lidí,že mi to přišlo docela zábavné, ale taky bohužel „kde já už jsem to jen viděl...?“. (18.09.2007)

Uživ.Renton to napsal zcela výstižně. Nezbývá než dodat...AMEN. Povrchní pasáže se tu jak na běžícím páse střídají s velmi intimními, ústřední duo podává civilní nenucené výkony, „konverzačky“ mám hodně v oblibě, stejně jako S. Buscemiho a S. Miller. Tak proč to 3,5* ohodnocení? Protože SCÉNÁŘ. Steve, velká škoda, zde to chtělo zapracovat, zvlášť když se jedná o remake. 70% s dovětkem, že jde o těžce nevyvážené dílko. Jsou zde působivé pasáže (za 90%), v kontrastu s tím (dvojnásob zamrzí) „vata“ (za 40%). Přičemž, na vině nejsou samotní herci, ale ten zpropadený scénář....velká škoda. (22.06.2011)

Interview režirované Stevem Buscemim je první z trojice předělávek filmů holandského tvůrce Theo van Gogha, který chtěl přetočit své filmy na americké půdě - konkrétně v newyorskyćh lokalitách - s americkými známějšimi herci, ale s holandským původním štábem a se zachováním stejného tvůrčiho přístup, který jeden kritik v připadě Theo van Gogha nazval "novým filmovým jazykem" - snímat třemi kamerami jednu dialogovou scénu (první snímá detail jednoho herce, druhá detail druhého a třetí celek). Z úcty k tvůrci výše vytčené podmínky byly dodrženy a v Interview si malou cameo roličku střihla i Katja Schuurmanová, která v originale hrála onu bulvární hvězdičku se schopností lidmi manipulovat a zneuživat svůj intelekt za povrchní vystupování blondýny; potěši i narážky na režiséra originálu (o podpis herečce v restauraci si přijde jistý "Theo" a projíždějící kamion s jménem režiséra je také nepřehlédnutelný)._____ Zatímco van Goghova verze byla více psychologická a dala se rozlousknout prostřednictvím freudovského klíče (to, co postavy dělaly v minulosti a jakou měly výchovu má vliv na to, co dělají a jak se chovají v součastnosti), Buscemi do přiběhu lépe zapracoval výdobytky moderní technologie a jeho snímek, i díky rychlejšimu řetězení událostí posouvajícímu film k narrative twistu a kratši stopáži je tak divácky vděčnější. Víc vypovídá o tom, co nám média sdělují a jakým způsobem nám to podávají či spíše upravují._____ Vznik originálu podnítila samotná Katja Schuurmanová, která se chtěla zbavit nálepky soap-operové herečky známé jenom díky bulvárním zprávám o ní, v předělávce si zahrála Siena Millerová, atraktivní a chytrá i pohledná mladá herečka se šťastnou volbou rolí (anebo dobrým agentem?), která si nepotřebuje nic potvrzovat a utváři tak rovnocennějši "pár" s Buscemim. Škoda těch přidaných záběrů v závěru (eh), které až moc naznačují, v jinak velice věrné předělávce, která je snad ještě lepší než originál. (17.12.2007)

Ambiciozní a zkušený novinář Steve Buscemi versus úspěšná béčková a arogantní herečka Sienna Miller vedou spolu 80 minutovou slovní bitvu plnou osobních zpovědí, ale i záměrných lží v rámci jednoho interview pro prestižní časopis. Zpočátku chladně odtažitý přístup obou hlavních protagonistů se poté co se shodou okolností z luxusní restaurace přesune do bytu herečky se změní ve slovní souboj na ostří meče, kdy oba před sebou otevírají 13 komnatu, ale nelze rozpoznat komu se právě hodí více o sobě zalhat. Mezi herečkou a novinářem postupně vzniká nezvyklý "neprofesionální" vztah jehož rozuzlení je logickým vývojem událostí, protože snímek po celou dobu dost balancuje na tenké struně věrohodnosti. Steve Buscemi (film nejen režíroval ale je i spoluautorem scénáře) a Sienna Miller jsou ve svých rolích naprosto strhující a těžko říct kdo z těch dvou je lepší, ale bude to asi Sienna Miller, protože ze své role dokázala vytřískat víc než bych čekal a její zásluhou se její postava zbavila povrchnosti. Drama Interview jen dokazuje, že čistě konverzační film nemusí být čistá nuda. Mé hodnocení: 70% (23.02.2010)

Buscemi je zabehnutý týpek, ktoré mu to svedčí jak pred tak za oponou a keď sa znenazdajky ocitol pri kormidlovaní jednej z troch holandských prerábok, tak som jeho angažovanie vrelo uvítal. Nutno napísať, že nesklamal, ale ani neočaril. Jeho interiérové “Interview” spĺňa niekoľko predpokladov jedného z tvorivých procesov nezávislého filmu - má ukotvený model kontinuálneho rečnenia medzi minimálne dvoma, navzájom sa ovplyvňujúcimi osobami, z 95% sa koná na vyhranenom zázemí priestraného apartmánu, inam sa nepresúva a ťažisko problému neupriamuje na tzv. temporary pleasure diskutujúcej/koketujúcej dvojice, ale na ich podvedomé pochody a pudové nuanse. Chýba mu však to zlomové - uveriteľnosť a obsahuje to škodlivé – predvídateľnosť. Nenudí pri sledovaní, ale štípe pri zamyslení. Nezúrim, zvládam, no neodpadávam. (06.01.2011)