Can-Can
Režie:
Walter LangKamera:
William H. DanielsHrají:
Frank Sinatra, Shirley MacLaine, Maurice Chevalier, Louis Jourdan, Juliet Prowse, Marcel Dalio, Leon Belasco, Nestor Paiva, Peter Coe, Jeffrey Sayre (více)Obsahy(1)
Konec devatenáctého století, Montmartre, Paříž. V poněkud prudérní francouzské společnosti je kankán ještě stále zakázaným tancem. V kabaretu mademoiselle Simone Pistache (Shirley MacLaine) se ovšem tančí beztrestně každý večer (kromě neděle, to je podnik zavřený), s pařížskou policií to půvabná majitelka už prostě umí. Až razantní zásah nového člena soudu, staromládeneckého seladona Philipa Forrestiera (Louis Jourdan), obrátí zaběhnuté pořádky vzhůru nohama. Simone se proto zpočátku nekompromisního soudce rozhodne porazit typicky ženskými zbraněmi, a pomáhat jí v tom má její přítel, renomovaný advokát François Durnais (Frank Sinatra). Monsieur Durnais ale na rozdíl od pana soudce Forrestiera do chomoutu nespěchá! (dopitak)
(více)Recenze (15)
Muzikálově mě to absolutně neoslovilo a příběh je celkově naprosto obyčejný s poněkud nečekaným a tak trochu zklamajícím koncem. Frank Sinatra má sice kouzlo, MacLaine tančí dobře a je správně "tlučhubá", ale na nic víc než na průměrnou podívanou z zlatého věku amerického muzikálu to nemá. Dabing zcela nový z roku 2014 v čele s Otakarem Brouskem ml., který se mi na Sinatru teda vůbec nehodí. ()
Americký muzikál situovaný na konec 19. století do Paříže. Simone Pistache (Shirley MacLaine) je majitelkou kabaretu a aby se odlišila od jiných podniků ve městě uvádí i nový tanec kankán. Sice je to zakázaný tanec, ale všichni ho chtějí vidět. Se soudními zákazy a problémy ji pomáhá její přítel právník Francois Durnais (Frank Sinatra), ale zakouká se do ní i nový soudce Philipe Forrestier (Louis Jourdan). Soudce Paul Barriere (Maurice Chevalier) je obdivovatelem kankánu, stálým návštěvníkem Simonina kabaretu, Francoisovým starým přítelem. Novému kolegovi Philipovi se snaží radit v pracovních i milostných otázkách. Shirley MacLaine se předvedla jako skvělá herečka i tanečnice. Příběh je jednoduchý a krátky, natažený písněmi i tanci, které jsou inscenované jako představení na scéně. ()
Zákaz nožek odhalených. Kankán jako hlavní viník, jako garde šantánu nelegálního hříchu. Račte na parket "mademoiselle Montmartre," na parket hříšného tance v nedbalkách rušných kulis kabaretních, budoáru komuniké dokonalosti, vyzývajících partnera k nastudování dialogu perfekcionismu choreografických scénických čísel k pobavení i k lásce zalíbení. Show v tančírně kumštýřů, v konfetách za paravánem exhibice soudního tribunálu. Povolení melodií zakázaného ovoce, produkce mravů bujarých, na jevišti muzikálové revue. Kanón rozjařených kanýrů, bez kaněk. ()
Sladká Paříž, Francie. Jistě, vykreslená je tato země trochu idealisticky, jak to nejen v této době bývá. Ovšem krásně. Faktem je, že jsem moc nepochopil, proč zrovna tento tanec byl zakázaný, ačkoli holé nohy tanečnic nejspíš opravdu mohly někoho pohoršovat, spíše v tom ale byla určitá závist. Správně je tu satiricky poukázáno na fakt, že i ta nejvyšší smetánka se v klubech pohybovala, ale pokrytecky to dělali tajně, aby jejich přítomnost nevyšla najevo. Určitě vznikly lepší muzikály a to i hudebně. Ale jak obsazení, tak i humorem nebo kostýmy sledujeme moc pěkný film, který se mě líbil. A to i přes sladký, naivní závěr. ()
Můj patnáctistý přírůstek do filmotéky :-) Film, muzikál a balet. Choreograficky úžasné, hudebně uvědomělé, dějově ucházející. Srovnatelné snad jen s legendárním Moulin Rouge. Exteriéry jsou trochu lacinější, ale umělecké provedení všech tanečních a konec konců i hudebních čísel hravě převáží rozpačitý dojem některých dekorací. Dialogy a některé písničky jsou velmi vtipné. Sinatrův standardní výkon, zaujme Louis Jourdan v roli soudce Forrestiera, starší generaci osloví spíše Maurice Chevalier, všechny bez rozdílu pak výborná (a svůdná) Shirley MacLaine coby tanečnice a majitelka kabaretu Simone Pistache. Tohle bude asi první film, který si znovu pustím na budoucím projektoru. ()
Reklama