Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street

Takhle malinko zbývá ke čtvrté hvězdičce. Bohužel ale krev a lidské maso není nic pro mě, takže ji dát nemohu. Nechybít tomu Burtonova zvláštnost, prapodivnost a divnost. Muzikální stránka je víc než povedená. Johnny hraje neskutečně skvěle, Helena Bonham Carter snad ještě líp. Ale druhá polovina je na mě příliš. (27.06.2011)

Jsem chlapík celkem prostého hudebního vkusu, což se projevuje především jistými nároky na libozvučnost. V návaznosti na to musím říct, že Stephen Sondheim je asi blázen, a že do divadla bych na Sweeneyho Todda opravdu nešel. Nemůžu se vyhnout srovnání s přeskvělým Fantomem Opery Andrew Lloyda Webbera, který dokázal titulního démonického antihrdinu vybavit hudbou rovněž mrazivě děsivou a přitom podstatně poslouchatelnější než Sondheim, ale jemuž na druhou stranu Schumacherovo filmové zpracování dalo svou hooodně rozkolísanou kvalitou nepříjemnou kopačku na ledviny. Režisérské kvality Tima Burtona především co do obrazových kompozic nelze zpochybňovat a ani po Sweeney Toddovi pro to nebude sebenepatrnější záminka - kontrast barevňoučkého snu jako obvykle k sežrání příšerně vymóděné Heleny Bonham Carter se "špínou, hnusem a slizem" Londýna je sice tou největší, ale stále jen jednou z mnoha libovek, které zatím poslední Buřtoňovo dílo nabízí. Maličké postavičky v obřích, podivně pokřivených prostorech jsou přítomny i zde, takže tleskejme, jásejme, dokud je k tomu důvod. Ve scénách s otravným naivně pohádkovým (kupodivu příběh vpřed posunujícím) kníkáním zamilovaného námořníčka a jeho vybělené Zlatovlásky totiž tyhle důvody zalezou někam do kouta a budou se tvářit, že ty dva tragédy v životě neviděli. Což je mimochodem další důvod, proč bych se do tyjátru nešel ďábelsky oholit ani za to příslovečné zlaté prase. Čímž se dostáváme k dalšímu nezanedbatelnému aspektu této morbidní story - krve tu je jako z celého stáda prasat, a i když je to o něco nechutnější než ve Sleepy Hollow, pořád je to svým zvráceným způsobem legrando grando:) A závěrem nutno dodat, že přes to, co jsem napsal, není Sweeney Todd žádnou prvoplánově zábavnou podívanou, naopak - svým námětem a především závěrem, který je okamžitě po vyvrcholení příběhu utnut pomyslnou břitvou, dává divákovi nečekaný prostor pro úvahy namířené podobným směrem jako třeba v Oldboyovi. K hercům se nevyjadřuju proto, že hudebního sluchu mi nebylo naděleno příliš štědře a herecky je to jako obvykle;) Výsledek = 80% (10.08.2008)

Nemůžu si pomoct... Tim Burton natočil špatný film. Jendotlivé muzkálové výstupy jsou brilantni (i když je vidět, že obzvlášť ze začátku se ještě maestro tršičku hledal), jako celek ale nedrží a příběh se nesune. Sweeney je Nuda. Brutika začne být velmi záhy nechutná, až odporná a konec je vyloženě utrpení, navíc vzhledem k ději úplně na prd. Jsem zklamán a to těžce. Snad ještě víc, než u Zlatého kompasu. (09.02.2008)

Souhlasím s nářky, že se Burtonův styl okoukává, ale to mi rozhodně nebránilo v tom si Sweeneyho užít od prvního do posledního songu. Deppovi to zpívání dvakrát nejde, ale Burton dokáže nedostatky vyvažovat hravostí, zábavností a složitostí textů, jež se navzájem prolínají i ve chvílích, kdy zdánlivě nedávají smysl, ale ve skutečnosti dávají na odiv, že tady vzniká něco velmi hutného a tragického (v dobrém smyslu slova). Narušování muzikálové struktury je osvěžující, Helena Bonham Carter "okouzlující" a Alan Rickman v roli dalšího záporáka jako vždycky jedinečný. A to mi v tuhle chvíli ke štěstí dost dobře stačí. 9/10 (31.01.2008)

Tim Burton a jeho tradiční řemeslnický rukopis. Tmavé město, postavy, syrový příběh a oblíbenci Burtona dělají tento film opět nadprůměrným. Johnny Depp hraje výborně a stejně tak dobře zpívá. Velice mě pobavila a potěšila přítomnost Cohena a na hudebních a hereckých výkonech všech přítomných se nedá toho moc vytknout. Dobrý muzikál, který mě nezklamal i když se muzikálům vyhýbám. Mé hodnocení 4 hvězdičky... (07.02.2008)