Pokání

O Pokání mi řekli, že je to film, který jako mlaďas asi pobrat moc chtít nebudu, ale já jsem se na něj chystal jako na film roku a taky jsem ho tak bral. Nakonec jsem ale sledoval drama, které se odehrávalo mezi dvěma válkama a absolutně jsem pochopil to, co mi o něm řikali. Nedokázalo mě to tak urvat, ale abych se přiznal, taky jsem se na něj dlouho připravoval. Hezké na tom všem jsou ty obrázky války, to pozadí příběhu, to mě teda dokázalo dostat, ale samotný příběh pro mě přišel příliš vážný, až možná přehnaný, ale o tom to také právě všecko je. Vážné a přehnané a abych pravdu řekl, nic pro mě. Každopádně chápu proč je Pokání tak velkolepým filmem. Dokáže chytnou, dokáže zaujmout a nakonec dokáže rozbrečet, a když film dokáže rozbrečet, tak je to zaručený fakt, že tenhle film je prostě pecka. Jen na pět hvězd u mě rozhodně nevyhrál. (07.08.2008)

Silně intelektuální zážitek, to bych od apriori romantického filmu věru nečekal. Režisér Joe Wright si ovšem postmoderně pohrál s daným žánrem a nabídl syntézu tradičního britského historického kostýmního dramatu a moderně laděného konceptu artového filmu. Z tohoto tvaru se jakoby logicky ve finále vytratil rozměr velké (tragicky překažené) romantické lásky a romantického činu z jejího překažení vzešlého. Vtip je totiž v pointě celého příběhu - pokání ne coby fyzické podřízení běhu svého života účinné lítosti, ale pouhý intelektuální akt, fabulační složka naračního světa. Nechci spoilerovat, ale (dokonale postmoderní) pointa mne přivedla k úvaze, co vlastně bylo v příběhu reálné a co už jen vyfabulované překvapivou hlavní hrdinkou (samozřejmě při vědomí, že vyfabulované je tu kompletně vše už ve fázi románové předlohy Iana McEwana :-)). Kde je ona hranice, kdy končí prezentovaný příběh a začíná jeho fiktivní část... Joe Wright chytře divákovi již od začátku dává několikrát najevo, že tentokráte je tomu trochu jinak, než jak bývá obvyklé (vracení se v ději, konfrontace úhlů pohledu na tutéž skutečnost) a že si s ním tak trochu pohrává... Rozhodně to není na škodu. Velmi osobitý film a důstojná adaptace výjimečného románu Iana McEwana... (01.06.2009)

Tragický příběh o tom, jak lehce se dá změnit osud….. Film o neštěstí, které přivodí další neštěstí, na jehož konci musíte být zákonitě nešťastní, bude brát útokem Vaše city. Tím spíš, že K.Knightley a J.McAvoy si Vás na 100% získají. A přestože je mé hodnocení ,,nízké“, stojím si za tím, že je to proklatě dobrá filmařina! Mě vadilo, že silný okamžik vystřídalo dlouhé intermezzo, které občas přešlo v nudu. Možná si protiřečím, ale takový jsem měl (a stále mám) pocit. Nevím, kdo (co) za to může, ale JÁ si dám raději Pýchu a předsudek. (18.06.2008)

7/10... Skvelý McAvoy a bravúrne filmové remeslo (kamera, strih, hudba a zvuk). A potentovaný scenár, ktorý sa po sľubnom rozbehu (úvodné dejstvo až po štvorročný skok je vynikajúce nielen formou, ale aj obsahom, napätie a emócie z plátna doslova tryskajú) zvyšných cca 70 minút už len bezradne potáca, potkýna, blúdi a snaží sa to zamaskovať nejakou "nehollywoodskou nedoslovnosťou". Emócie sa postupne vytrácajú, prichádza chlad a nuda. Príbeh o "nikdy nepovedaných a nedoriešených veciach" nemožno komponovať tak, že príbeh nedopovieme a nedoriešime. Rozprávanie tety v televíznom štúdiu je len maličkou, z prsta vycucanou náplasťou, ktorá je pôsobivá len preto, že je nám ľúto tých sympatických postáv, ale skutočná katarzia to rozhodne nie je. A tak celý scenár zostáva len nemastnou-neslanou (len občas pikantnou) omáčkou okolo dvoch jednoduchých myšlienok: 1, klamať sa nemá; 2, keď chcete pretiahnuť Keiru Knightley, nepíšte jej slabošské ospravedlňujúce dopisy, ale chlapsky úprimne vyjadrite túžbu po jej sladkej vlhkej kundičke. Na "oscarový film" (dúfam, že ho nakoniec nedostane) trochu málo. Dobre, Wright je rozhodne dobrý režisér, ale napríklad blúdenie plážou plnou vojakov na jeden záber je čistý onanizmus, samoúčelný a z hľadiska príbehu načisto zbytočný. Dal by som mu natočiť nejaký čistý hollywoodsky popcorn, trebárs Transformers 2 alebo Harry Potter 7, tam by sa jeho zručnosť komponovať krásny audiovizuál bez obsahu dokonale uplatnila. (02.02.2008)

Na můj vkus až příliš kýčovité, ale i tak psychicky drásavé drama, které rozkládá (a to nejen v závěru) na atomy a doslova a do písmene pohlcuje. Jen ta Keira by se občas už vážně mohla najíst. 9/10 UPDATE ONE YEAR AFTER: Jediné, co mi zůstalo v paměti, je finále. Trochu málo na film, jenž bojoval o Oscary a má mohutných 84%. Jedna z bublin, které praskly. 7/10 (28.01.2008)