Pokání

Tento film jsem sledoval asi jako kdybych četl knihu, kde člověk je zabořen do čtení a nemůže se od příběhu odpoutat a chce aby pokračoval dále a dále a o pauze se nedá ani mluvit. Asi tak jsem se cítil na konci filmu, jak u dobře napsané knihy plné emocí. A tak Pokání hodnotím 5 hvězdičky jelikož mě Joe Wright opět svou prací nadchnul... (19.02.2008)

Jedno malé nedorozumění, jeden nesprávný dopis, jedno pošetilé dítě, jedno křivé svědectví a jedno obrovské utrpení vytvoří příběh, který chytne za srdce. Škoda jen, že se vedle výtečné Keiry postavil James. Ačkoli proti tomu herci nic nemám, neseděl mi k ní a kazil mi atmosféru. Když u jeho srdce rvoucích scén nebrečím, tak je někde problém a tentokrát jsem si jistá, že v mém přijímači to nebude :o) Jinak je Pokání stejně jako Pýcha a předsudek z režisérského a hudebního hlediska u mě na jedničku :o) klap, klap :o) (19.07.2010)

I gave them their happiness. Vzhledem ke vzdálenosti vytyčeného cíle nebývale svižná procházka rozlehlým venkovským sídlem, přilehlou zahradou, válkou zmítanou Francií a rušným Londýnem. Osvěžující ponoření do kašny, ve své dravosti něžná milostná scéna nebo dunkirkská plážová odysea jsou možná jenom formálními výstřelky, ale formálními výstřelky tak dokonalými, že budete svůj tep těžko přesvědčovat, aby se nezrychloval. Kýč nekýč. A nebyla to žádná z postav, která mě přiměla mlčky sedět a tiše doufat, nýbrž vypravěč. Po těch dvou hodinách jsem měl pocit, že jej znám dost dobře, abych si troufnul mu tykat. Takže - skvělá práce, Joe! 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Nathalie, castor, Torrance, Martyr, TomBar, Kvico (06.02.2008)

Je s podivem, že v době kdy je filmaři przněna jedna kvalitní kniha za druhou, tak se již řadu let soustavně daří tvůrcům kvalitně adaptovat díla Iana McEwana. Každá z pěti dosavadních adaptací jeho děl se v zásadě povedla a tři dokonce tak, že hodně. A to včetně Pokání, což je McEwanův nikoli nejlepší, ale zřejmě nejznámější román. Joe Wright roste do veliké persony současné kinematografie. Pokud si myslíte, že McAvoy je pouze hejsek se sexy přízvukem, tak vás vyvede z omylu. Tolik silných scén propojených v jeden působivý celek, který funguje na mnoha úrovních se jen tak nevidí. A to, že vás Pokání jen tak mimochodem protáhne všemi odstíny emocionálních pocitů, tak to již je jen třešnička na dortu. (01.01.2008)

I gave them their happiness..“ Obscénní dopis, který neměl být nikdy doručen a zaslepená dětinská žárlivost předchází pokání, konanému jako veskrze sobecká očista vlastní duše nesoucí věčný stín. Wright stvořil nového Anglického pacienta plného nádherných exteriérů, objasňujících retrospektiv, skoků v čase a záběrů plynoucích pozpátku, ale bohužel krom překvapivého závěru emočně podobného figuře Keiry po vydatném obědě. Nicméně za krásný balicí papír, v kterém je Pokání zabaleno a mimořádně přesné výkony McAvoye a Ronan oči své, slz prosté, nakonec mhouřím.. (29.01.2009)