Pokání

Srdce se sevřelo, prsty se hluboko zaryly do sedačky a poslední zvuky psacího stroje pomalu doznívaly na velkém plátně. Už tehdy jsem věděl, že tenhle filmový zážitek, bude jeden z těch neopakovatelných. Kdyby byl Joe Wright architekt, tak postaví Noter Dam. A kdyby bylo Pokání tím posledním filmem, co jsem kdy viděl, ani v nejmenším bych nezalitoval. (21.12.2007)

Krásné vizuální zpracování a perfektní herecké obsazení, půvabná Keira Knightley, roztomilý James McAvoy, kouzelná Saoirse Ronan, s tou svou andělskou, nevinnou tváří, jako víla z pohádky a také fenomenální malá rolička Benedicta Cumberbatche. Jeho postava pobude na plátně sice jen pár okamžiků, ale o to je jeho "performance" dokonalejší. Scéna, v níž hovoří s Juno Temple, netrvá ani dvě minutky, ale i z té chvilky mě z jeho výstupu mrazilo a byla jsem zcela uchvácena. Ten jeho pohled... Jako Paul Marshall, jakkoliv byl slizký a odporný ve svém činu, stejně tak byl hypnotický a přitažlivý, když se díval na Lolu způsobem, který by se dal označit za zvrhlý, ale když jej začala svádět, veškeré slušné mravy šly stranou a já si užívala celý ten moment. Jakmile poté Robbieho odvedou, jakoby se tím uzavírala první kapitola příběhu. Druhá část filmu je věnována především vojenské kariéře Robbieho a jeho službě vlasti:) Také se zde objevuje o pět let starší Briony, která začne zpytovat svědomí nad tím, co udělala. Mistrovsky a zároveň apokalypticky působí několik minut trvající, a na jeden dlouhý záběr natočená scéna zobrazující zničený Dunkerque. No a pohled na zničeného Jamese mě dostává. A ještě, když se mu začnou oči zaplavovat slzami, je mi ho hrozně líto a trpím s ním:) (27.02.2012)

║Rozpočet $30miliónov║Tržby USA $50,927,067║Tržby Celosvetovo $128,457,093▐ Tržby za predaj DVD v USA $15,209,836 //počet predaných kusov 949,666║ Takže čo tomuto filmu asi chýba najviac? Lepšie vykreslenie hlavných postáv, je to tak strašne útržkové, že takmer nevieme čo sú tí ľudia zač... Námet je fajn prešpikovaný, vizuál takmer bez chyby, hudba neopočúvaná,... ale ako celok to až na také chválospevy nie je, film nemá až takú hlbokú citovú formu akú by mohol mať a potenciál na to mal obrovský len asi sám režisér Joe Wright trošku precenil svoje schopnosti. Nominácie na ceny hercov ako James McAvoy a Keira Knightly sú irelevantne premrštené, na tom priestore čo vo filme mali nie je to až taká kompabilita výkonov. /70%/ (29.03.2008)

Už před 2500 lety vědělo klasické trojhvězdí řecké tragédie – Aischylos, Sofokles a Euripides –, že drama nedělají postavy, ale interakce a vztahy mezi nimi. Vztah Cecilie, Briony a Robbieho připomíná trojúhelník s příliš vzdálenými stranami – sesterská láska a zášť se dala vygradovat mnohem více, stejně jako náklonnost mezi Cecilií a Robbiem. Což může být alibisticky přičteno emocionální vyhraněnosti doby, o které vyprávěla Jane Austenová (sňatek z lásky byl jen bláznivou pohádkou, hlavní hybnou silu představovaly peníze a pro mladou anglickou dámu byl životním cílem sňatek s bohatým mužem). Může to být ale přičteno i directorovi Wrightovi. Pro mě je Pokání každopádně spíš formalistickým filmem než emocionálním. Třeba tím, jak podtrhává roztěkanost a chování hrdinů jejich okolím (gramofon, voda, cigareta). (27.12.2007)

Kategorie uvěřitelnosti byla pro mě vlastně klíčovou. „Pokání“ obsahuje scény, které bych bez mrknutí oka označil za strhující. Těch několik minut válečných výjevů patří k tomu nejlepšímu a filmařsky nejvybranějšímu, co jsem k tématu viděl. Bez jediného výstřelu, s neobyčejnou váhou na výpovědní sílu obrazů, bez přikrašlování, bez patetických slov, které by člověk dozajista našel v produkci americké... Vybroušenou formou dokáže zkrátka film zaujmout a vtáhnout do děje, nabídnout prvotřídní vizuální požitek z vyprávění. Dovede vzbudit sympatie díky dobře zahraným postavám. Jediným a zásadním selháním Wrightova melodramatu je tak z mého pohledu příběh, který svou schematičností dusil všechno civilní a doslova mě tlačil před sebou, znemožňoval mi plně vstoupit do děje, ztotožnit se s ním, soucítit. V závěru, který vše vygraduje do tragického crescenda, už jsem na film hleděl pouze s nezúčastněností pozorovatele, který odmítá nabízenou katarzi. Bezesporu silný moment, ve kterém se ukáže, že jediným skutečným pokáním Briony je setrvávající přesvědčení o očistné síle fabulace, jsem prožil spíše hlavou než srdcem. Z mého pohledu nejvíce utrpěl Wrightův snímek mnohomluvností a zbytečným brnkáním na city tam, kde stačilo nechat film mluvit svými specifickými prostředky a ne mu diktovat vysokou míru literárnosti a sladkobolných frází (jakkoli je mi sympatické, že se tyto fráze hlásí více ke klasické anglické literatuře než k hollywoodské tradici). Samozřejmě, je to jen můj osobní problém, ale myslím si, že pár nezasažených se nás asi najde. A nebude to náhoda. [6.5/10] (03.02.2008)