Pokání

Scénář: Christopher Hampton .. Když jsem před dvěma lety odcházel nadmíru spokojen z kina z filmu Pride & Prejudice, tak jsem si k milované herecké hvězdě Keira Knightley přidal jméno ještě jedno, tehdy úplně nové - režisér Joe Wright. Jeho nový projekt, dokonce se zmíněnou herečkou, se tak automaticky ihned po anoncování zařadil mezi mé vůbec nejočekávanější. Pravda, čekání bylo dlouhé (několikrát odsunutá česká premiéra mne donutila vzít těsně před koncem roku za vděk s projekcí jen na vlastním domácím kině - doplněnou po premiéře i o klasickou kino projekci), ale čeho jsem se na jeho konci dočkal se jen stěží popisuje. Emocionální koncentrát té nejlepší současné (evropské) filmařiny, vizuální lavina nádherně nasnímaných scén, citlivě skládaná kresba příběhu (místy může působit seřazení jistých scén podivně, ale po skončení vám nezůstane jediná z nich neobjasněná a všechny mají v ději své pevné místo), prostě stěžejní filmový zážitek roku 2007 a že takových letos mnoho nebylo. Keira Knightley předvádí opět svůj osobitý herecký koncert a jen podtrhuje zaslouženou první příčku v oblibě. Tyto role jsou pro ní jako stvořené, dámy z vyšších/staroanglických kruhů zvládá bravurně. Prostoru sice nemá tolik, protože v příběhu vystupuje jen na několika místech, ale každé políčko zaručeně rozjasní ještě o něco více než to dělá pan režisér. Její herecký partner, James McAvoy, na tom naštěstí není o nic hůře a s Saoirse Ronan / Romola Garai dotváří stěžejní trojúhelník postav. Atonement se rozprostírá pomalu, stejně jako když údery psacího stroje zaplňují prázdný list papíru, ale v okamžiku, kdy stroj utichne a všechny stránky se spojí v celek tak silně působí. Kde končí možnosti příběhu o lásce, tam nastupuje um filmařského tvůrce a kde končí oku lahodící obrazy nastupuje úchvatný hudební doprovod Dario Marianelli. A přestože není Atonement po celou dobu bezchybné, na konci ten blahý pocit dokonalosti přesto nejspíš mít budete. 90%. (27.12.2007)

Romantické filmy rozhodně nepatří k těm, které bych nějak vyhledával, ale občasné nahlédnutí do žánrů, jež mi nejsou blízké, nezavrhuji. Takže jsem se dnes odhodlal ke zhlédnutí nejlépe hodnocené romance roku 2007, tedy Pokání. A výsledek je ten, že většinu stopáže jsem se nudil, byl jsem rozmrzelý a těšil se, až to skončí. Režie je špičková, film obsahuje spoustu nádherných záběrů, ale na mne to prostě nijak neúčinkovalo. No a potom příběh skočil do přítomnosti, přišel závěr a ten mě rozsekal. Takže veškerá rozladěnost je náhle tatam a já můžu říct, že nelituju, že jsem si tento snímek pustil. 70% (24.08.2008)

I gave them their happiness..“ Obscénní dopis, který neměl být nikdy doručen a zaslepená dětinská žárlivost předchází pokání, konanému jako veskrze sobecká očista vlastní duše nesoucí věčný stín. Wright stvořil nového Anglického pacienta plného nádherných exteriérů, objasňujících retrospektiv, skoků v čase a záběrů plynoucích pozpátku, ale bohužel krom překvapivého závěru emočně podobného figuře Keiry po vydatném obědě. Nicméně za krásný balicí papír, v kterém je Pokání zabaleno a mimořádně přesné výkony McAvoye a Ronan oči své, slz prosté, nakonec mhouřím.. (29.01.2009)

Je s podivem, že v době kdy je filmaři przněna jedna kvalitní kniha za druhou, tak se již řadu let soustavně daří tvůrcům kvalitně adaptovat díla Iana McEwana. Každá z pěti dosavadních adaptací jeho děl se v zásadě povedla a tři dokonce tak, že hodně. A to včetně Pokání, což je McEwanův nikoli nejlepší, ale zřejmě nejznámější román. Joe Wright roste do veliké persony současné kinematografie. Pokud si myslíte, že McAvoy je pouze hejsek se sexy přízvukem, tak vás vyvede z omylu. Tolik silných scén propojených v jeden působivý celek, který funguje na mnoha úrovních se jen tak nevidí. A to, že vás Pokání jen tak mimochodem protáhne všemi odstíny emocionálních pocitů, tak to již je jen třešnička na dortu. (01.01.2008)

Jak kdybych sledoval dva filmy. Prvnich 50 minut je absolutne stupidnich, to uz musi mit tvurce talent, aby prakticky celejch tech 50 minut byly na scene hlavni postavy a presto se o nich clovek nic nedozvedel a milostna linie absolutne nefungovala, navic proste ty jednotlivy situace jak kdyby vymyslel nakej idiot, neverohodny, nudny, o nicem. Jenze. Pak pride druha polovina a kdyz pominu fakt, ze to obcas blbe skace mezi mistama a casama a je to tak nekdy zmateny a ze se to rozpada jen na takovy sceny vytrzeny z kontextu, je to cely neskutecne pusobivy. Naprosto uzasna vizualni stranka a skvela hudba, ktera perfektne zvysuje napeti. Jen to tukani na stroji, ktery mi ze zacatku prislo fantasticky, zacne bejt pozdejc lehce otravny. No a to porad jeste neni vsechno, pak se tvurci vytasi se zaverem, kterej jednak vysvetli par scen, ktery sem predtim moc nepochopil, kdy se jakoze odehravaj a zaroven je to proste strasne silnej zaver. A navic se film muze oprit o fantastickyho McAvoye a skvely Garai a Ronan. O Keiru moc ne, jednak mi prisla jeste plossi nez obvykle a proste mi tady nak moc nesedla, tu jeji lasku k Robbiemu sem ji dvakrat neveril a misty lehce prehravala. Prvni pulka je tak na dve hvezdicky a uz sem mel skoro chut to vypnout, ale druha to neskutecne vytahne a spolu se silnym zaverem to da pekny 4*. (15.01.2009)