Pokání

Král kostýmů podruhé a úplně jinak. Bylo by snadné a alibistické srovnávat s upovídanou Pýchou. Atonement totiž jede po úplně jiných kolejích, s jediným shodným aspektem. Oba filmy jsou pro mě natolik osobní, že s každou další projekcí rostou. A tak přestože Wright režisér a vizuální perfekcionista stále občas překonává Wrighta vypravěče, výtky mizí právě proto, že audiovizuální stránka překonává ve velkolepých nebo naopak komorních scénách drtivou většinu toho, co jsem v životě viděl. Právě Pokání, jehož knižní předloha je jednou velkou intimní psychologickou studií, není žádným bonbonkem pro adaptaci. Mistr Joe je mezi současnými tvůrci v jednom ohledu naprosto jedinečný. Dokáže vést herce tak, že ve svých rolích naprosto splynou se svou postavou a z plátna tak křičí touha, láska, skryté emoce a bezmocnost. A já cítím, jak křičí právě ke mně a to TAK hlasitě - a já jim rozumím. V tuto chvíli se mi proto zdá, že některá pokání budou činěna navěky. Štěstí je totiž někdy hrozně daleko. (14.03.2008)

// Distribútor: Focus Features // Počet premietajúcich kín v USA: 1,400 // Otvárací Víkend USA: $4,221,866 // Prvých 45 a posledných 10minút mi pripadalo omnoho zaujímavejších a lákavejších, ako celý hodinový dej medzi tým. Tiež mi tu trošku chýbalo to emotívne búchanie do diváka, ktoré dokáže tak nekontrolovane dojať. Lenže bez réžie Joa Wrighta, hereckého predstavenia hlavných aj vedľajších hercov, kamery a krásneho soundtracku, by sme nedostali tak príjemnú romantickú drámu, akou je Atonement. (29.04.2012)

Je s podivem, že v době kdy je filmaři przněna jedna kvalitní kniha za druhou, tak se již řadu let soustavně daří tvůrcům kvalitně adaptovat díla Iana McEwana. Každá z pěti dosavadních adaptací jeho děl se v zásadě povedla a tři dokonce tak, že hodně. A to včetně Pokání, což je McEwanův nikoli nejlepší, ale zřejmě nejznámější román. Joe Wright roste do veliké persony současné kinematografie. Pokud si myslíte, že McAvoy je pouze hejsek se sexy přízvukem, tak vás vyvede z omylu. Tolik silných scén propojených v jeden působivý celek, který funguje na mnoha úrovních se jen tak nevidí. A to, že vás Pokání jen tak mimochodem protáhne všemi odstíny emocionálních pocitů, tak to již je jen třešnička na dortu. (01.01.2008)

Příliš přeceněná romance, která nevyvolává tolik emocí jak si myslí, ale spíše velké rozčarování. Snímek mi připomněl divadelní hru mající tři dějiství. První je o rozvratu vztahu sluhy a dcery bohaté rodiny, který zapříčiní její hloupá a naivní sestra, která však moc dobře ví, co dělá. Tato část je skvělá až přímo úžasná, hlavně její hudba, která nemá naprostou chybu a dokazuje čeho je dnes hudební skladatel schopný. Obsahuje výborné herecké výkony, hlavně mladičké dívenky, která změní osudy několika lidem. Celé vizuální pojetí v první části nepřekáží a dobarvuje umělý svět bohatých. Druhá část je o dopadu rozvratu jedné lásky. Technicky skvěle zvládnuté, konečně režisér představuje i několik nádherných záběrů a jeden dlouhý bez jediného střihu. Tento moment už trochu nudí svou "neoriginalitou", ale přesto je kvalitně vytvořen a potěší. Bohužel tato část je nudná a nic se v ní prakticky neděje kromě hledání odpuštění. Poslední díl je už sám o sobě malý vtip. Do snímku se moc nehodí a celý film podle mě sráží. Nechci a nebudu spoilerovat, ale překvapí vás to je jisté, ale možné i zarmoutí jako mě. James McAvoy je skvělý jak jen může být, Keira Knightley mi není tak příjemná jako v jejím předchozím snímku Pýcha a předsudek a na závěr je tu milé překvapení, Saoirse Ronan, která je naprosto skvělá a strká všechny ostatní do své maličké kapsičky na boku šatiček. Pokání je velký film, barevný a technicky krásně zvládnutý, ale prázdný a to hlavně vzhledem k pocitům, které ve mě nevyvolává příběh (od polovičky snímku) a ani postavy. Nepřesvědčivé postavy, které nejsou pravděpodobně chybou herců, ale scénáře a režie, vedle divného závěru ve mě nechávají průměrný pocit z nevydařené šance jak se stát filmem roku. PS: je mi jasné, že se najdou všichni Ti poeticky a citově naladění, kteří na tento film nenechají dopustit, přeji jím to, ale podle mě hodně ztrácí na objektivnosti, protože tento film není dokonalý a je dost přeceněný. Doufám, že mu brzy dám druhou šanci, nejlépe v kině, a přesvědčím se zda mám pravdu či první shlédnutí na mém malém monitoru bylo pouze mým nepochopením autora. "Omluva, ať je sebekrásnější a obsáhlejší, nikdy nevrátí čas." (31.12.2007)

Joe Wright po jednom z nejbritštějších filmů všech dob, Pýše a předsudku, opět do hlavní role obsadil Keiru Knightleyovou a Pokáním potvrzuje, že je jeden z nejlepších filmařů součastnosti, kteří nemusí být umělci - stačí být opravdu zdatnými tvůrci, kteří umí vyprávět, popř. si s vyprávěním pohrá(va)t._____ Mírné výtky by směřovaly k tomu, že přece jenom osudy postav jsou mírně předvídatelné, pokud dáváte opravdu pečlivý pozor, a jak struktura vyprávění za použití nespolehlivého vypravěče a "vracecěk, které lhaly" slouži k zakrytí jednoduchého příběhu o lásce dvou lidí, kteří nemohli být spolu... ale když ono je to tak geniálně natočené._____ Zatímco v Pýše a předsudku Joe Wright prokázal, že obrazy mohou být krásné a divák potřebuje klasické hollywoodské vyprávění s příchutí austenovské ironie a šarmu i romance, v Pokání dokazuje, že obrazy mohou zraňovat (a nejenom obrazy, ale i špatně volená slova) a v součastnosti je klasické hollywoodské vyprávění útěkem od reality. Klíčové události přiběhu, které se zprvu zdají nepodstatné, máme možnost zhlédnout z více perspektiv, vyprávění, které se zdá býti podáváno mladou a nezkušenou, žárlivou holkou s přebujelou fantazií, která viděla něco, co neměla, se z literárního pojetí překlopí v závěru bezešve do té filmové s až ohromnou sebereflexivností užitých narativních postupů: potřebujeme šťastné konce, abychom mohli uniknout od všednodenní černobílé, popř. šedé reality._____ A přestože dlouhá scéna na vojenské pláži, kdy se časový rámec rozevře, je famózní, do vyprávění moc nezapadá a epilog je k filmu dost násilně přilepen, Joea Wrighta si řadím přesto k těm nejzajímavějšim a nejlepšim narativním experimentátorům posledních let. Hned vedle Marca Forstera, jenže na rozdíl od něj netématizuje ve svých filmech smrt, ale lásku. 70% (07.12.2007)