Pokání

Jedno malé nedorozumění, jeden nesprávný dopis, jedno pošetilé dítě, jedno křivé svědectví a jedno obrovské utrpení vytvoří příběh, který chytne za srdce. Škoda jen, že se vedle výtečné Keiry postavil James. Ačkoli proti tomu herci nic nemám, neseděl mi k ní a kazil mi atmosféru. Když u jeho srdce rvoucích scén nebrečím, tak je někde problém a tentokrát jsem si jistá, že v mém přijímači to nebude :o) Jinak je Pokání stejně jako Pýcha a předsudek z režisérského a hudebního hlediska u mě na jedničku :o) klap, klap :o) (19.07.2010)

Silně intelektuální zážitek, to bych od apriori romantického filmu věru nečekal. Režisér Joe Wright si ovšem postmoderně pohrál s daným žánrem a nabídl syntézu tradičního britského historického kostýmního dramatu a moderně laděného konceptu artového filmu. Z tohoto tvaru se jakoby logicky ve finále vytratil rozměr velké (tragicky překažené) romantické lásky a romantického činu z jejího překažení vzešlého. Vtip je totiž v pointě celého příběhu - pokání ne coby fyzické podřízení běhu svého života účinné lítosti, ale pouhý intelektuální akt, fabulační složka naračního světa. Nechci spoilerovat, ale (dokonale postmoderní) pointa mne přivedla k úvaze, co vlastně bylo v příběhu reálné a co už jen vyfabulované překvapivou hlavní hrdinkou (samozřejmě při vědomí, že vyfabulované je tu kompletně vše už ve fázi románové předlohy Iana McEwana :-)). Kde je ona hranice, kdy končí prezentovaný příběh a začíná jeho fiktivní část... Joe Wright chytře divákovi již od začátku dává několikrát najevo, že tentokráte je tomu trochu jinak, než jak bývá obvyklé (vracení se v ději, konfrontace úhlů pohledu na tutéž skutečnost) a že si s ním tak trochu pohrává... Rozhodně to není na škodu. Velmi osobitý film a důstojná adaptace výjimečného románu Iana McEwana... (01.06.2009)

Scénář: Christopher Hampton .. Když jsem před dvěma lety odcházel nadmíru spokojen z kina z filmu Pride & Prejudice, tak jsem si k milované herecké hvězdě Keira Knightley přidal jméno ještě jedno, tehdy úplně nové - režisér Joe Wright. Jeho nový projekt, dokonce se zmíněnou herečkou, se tak automaticky ihned po anoncování zařadil mezi mé vůbec nejočekávanější. Pravda, čekání bylo dlouhé (několikrát odsunutá česká premiéra mne donutila vzít těsně před koncem roku za vděk s projekcí jen na vlastním domácím kině - doplněnou po premiéře i o klasickou kino projekci), ale čeho jsem se na jeho konci dočkal se jen stěží popisuje. Emocionální koncentrát té nejlepší současné (evropské) filmařiny, vizuální lavina nádherně nasnímaných scén, citlivě skládaná kresba příběhu (místy může působit seřazení jistých scén podivně, ale po skončení vám nezůstane jediná z nich neobjasněná a všechny mají v ději své pevné místo), prostě stěžejní filmový zážitek roku 2007 a že takových letos mnoho nebylo. Keira Knightley předvádí opět svůj osobitý herecký koncert a jen podtrhuje zaslouženou první příčku v oblibě. Tyto role jsou pro ní jako stvořené, dámy z vyšších/staroanglických kruhů zvládá bravurně. Prostoru sice nemá tolik, protože v příběhu vystupuje jen na několika místech, ale každé políčko zaručeně rozjasní ještě o něco více než to dělá pan režisér. Její herecký partner, James McAvoy, na tom naštěstí není o nic hůře a s Saoirse Ronan / Romola Garai dotváří stěžejní trojúhelník postav. Atonement se rozprostírá pomalu, stejně jako když údery psacího stroje zaplňují prázdný list papíru, ale v okamžiku, kdy stroj utichne a všechny stránky se spojí v celek tak silně působí. Kde končí možnosti příběhu o lásce, tam nastupuje um filmařského tvůrce a kde končí oku lahodící obrazy nastupuje úchvatný hudební doprovod Dario Marianelli. A přestože není Atonement po celou dobu bezchybné, na konci ten blahý pocit dokonalosti přesto nejspíš mít budete. 90%. (27.12.2007)

// Distribútor: Focus Features // Počet premietajúcich kín v USA: 1,400 // Otvárací Víkend USA: $4,221,866 // Prvých 45 a posledných 10minút mi pripadalo omnoho zaujímavejších a lákavejších, ako celý hodinový dej medzi tým. Tiež mi tu trošku chýbalo to emotívne búchanie do diváka, ktoré dokáže tak nekontrolovane dojať. Lenže bez réžie Joa Wrighta, hereckého predstavenia hlavných aj vedľajších hercov, kamery a krásneho soundtracku, by sme nedostali tak príjemnú romantickú drámu, akou je Atonement. (29.04.2012)

7/10... Skvelý McAvoy a bravúrne filmové remeslo (kamera, strih, hudba a zvuk). A potentovaný scenár, ktorý sa po sľubnom rozbehu (úvodné dejstvo až po štvorročný skok je vynikajúce nielen formou, ale aj obsahom, napätie a emócie z plátna doslova tryskajú) zvyšných cca 70 minút už len bezradne potáca, potkýna, blúdi a snaží sa to zamaskovať nejakou "nehollywoodskou nedoslovnosťou". Emócie sa postupne vytrácajú, prichádza chlad a nuda. Príbeh o "nikdy nepovedaných a nedoriešených veciach" nemožno komponovať tak, že príbeh nedopovieme a nedoriešime. Rozprávanie tety v televíznom štúdiu je len maličkou, z prsta vycucanou náplasťou, ktorá je pôsobivá len preto, že je nám ľúto tých sympatických postáv, ale skutočná katarzia to rozhodne nie je. A tak celý scenár zostáva len nemastnou-neslanou (len občas pikantnou) omáčkou okolo dvoch jednoduchých myšlienok: 1, klamať sa nemá; 2, keď chcete pretiahnuť Keiru Knightley, nepíšte jej slabošské ospravedlňujúce dopisy, ale chlapsky úprimne vyjadrite túžbu po jej sladkej vlhkej kundičke. Na "oscarový film" (dúfam, že ho nakoniec nedostane) trochu málo. Dobre, Wright je rozhodne dobrý režisér, ale napríklad blúdenie plážou plnou vojakov na jeden záber je čistý onanizmus, samoúčelný a z hľadiska príbehu načisto zbytočný. Dal by som mu natočiť nejaký čistý hollywoodsky popcorn, trebárs Transformers 2 alebo Harry Potter 7, tam by sa jeho zručnosť komponovať krásny audiovizuál bez obsahu dokonale uplatnila. (02.02.2008)