Moje borůvkové noci

Hlavní příběhová linie zobrazující vznikající romantický vztah mezi Judem a Norah,která se táhne od začátku celým filmem je dost rozvláčná a nevýrazná. Naštěstí jsou tu i dvě světlá místa a to když se příběh přiklání k vedlejším postavám,které vlastně zaujmou mnohem víc.První je Rachel Weisz, která se snaží ukončit nefungující manželství a uniknout ze stereotypu venkovského zapadákova.Druhým pak kapitola s Natalií - karetní hráčkou,která Noře vstoupí do cestování po státech a využije její společnost k vyrovnání se se vztahem k vlastnímu otci.Borůvková romantika bohužel příliš neučinkuje,takže nebýt dvou zmíněných "oživení",byla by to nuda k uzoufání. (02.04.2011)

Od "Wong gok ka moon" točí Wong Kar-wai stále jeden a ten samý film o osamělosti jedince v hektickém moderním světě, o nesnadné a často marné cestě za láskou a k sobě samým. S audiovizuální estetikou, která bere dech. Proto i banální, předvídatelný, lineáně vyprávěný příběh v dimenzích americké popkultury může působit inovativně. Jeden režisér, jeden autor, jeden příběh, jeden sen, jeden film. Moje borůvkové noci. Dokonalý kruh. (08.06.2010)

Nevím, proč tohle někdo vydává za artový snímek (asi kvůli asijskému jménu a původu režiséra...exotika je sama o sobě vnímána jako art), coby zástupce žánru romantický film je to však snímek nadprůměrný a hodně povedený. Jde o ten progresivní přístup, neortodoxní rámec, který Kar-wai Wong i coby scénárista, svému romantickému dramatu dává. Dva se sice na začátku potkají a na konci to skončí podle očekávání, ale vše mezitím je dosti osobité - narativní složka si chytře pohrává s osudovostí, konec předznamenává začátek druhého, nově vznikající vztah je potřeba konfrontovat se vztahem právě dohořivším (výtečná dějová odbočka v podobě rozpadu manželství notorického alkoholika-policisty a alkoholičky), sama sebe je hrdinka nucena konfrontovat se svým charakterovým opakem, aby došla k racionální sebereflexi... Dějová linka je koncipována jako několik až přízračných barových zastavení (epizodičnost je pro tenhle styl zřejmě dogma...), opojný trip (road-movie) po barech amerického středozápadu, odér barové ospalosti a malátnosti (symbolizující i těkání hlavní hrdinky) je formálně tvořen zpomalenými záběry, které v tomhle snímku jednoznačně dominují. Zpomalení a detaily evokuje neustále příchod čehosi stěžejního, možná osudového...celé to barové bloudění je vlastně osudová cesta k nejmenovanému baru newyorskému... Do toho Kar-wai Wong přimíchal několik klipových sekvencí, dění v baru většinou snímal zpoza výkladního skla skrze sofistikované nápisy (symbolický ,,ključ" v azbuce), nádherně si vyhrál s obrazem a ozdobil Moje borůvkové noci silnou vizuální stránkou... Příjemný, neprávem podceňovaný romantický snímek... (12.04.2008)

Když jste na tom špatně, pamatujte, že je vždycky kolem vás ještě někdo, kdo je na tom hůř.. Kar-wai Wong naservíroval meditačně laděné defilé životních ztroskotanců, kde každý druhý záběr je zpomalen ve stylu Johna Woo (ovšem bez střelby) a já musím bohužel konstatovat, že s výjimkou tradičně výborného Strathairna postrádá tato neónově načančaná unylost potřebný drive. Holt, borůvky staví, Borůvkové noci uspávají.. Možná je to vždy momentálním nastavením nálady, ale asijské drámo-romance (pravda, tentokrát šmrnclé Hollywoodem) jsou pro mě jiný kontinent, jiný svět, nicméně uznávám, že pořád stejný vesmír.. (28.10.2010)

I když je zde tento film přijímán celkem vlažně, tak mně se líbil a nepřišlo mi, že by jediným světlým bodem bylo herecké obsazení, které jsem bral spíše jako přednost pro film. Všichni hlavní herci se mi líbili, pro mě do té doby neznámá Norah Jones mě překvapila a nejlepší výkon odvedly Natalie Portman a Rachel Weisz, nicméně ani pánové - Jude Law a David Strathairn - se nemají zač stydět. Každá postava měla své určité kouzlo, trápení a životní strasti, přes něž se buď dostala, nebo ne. (08.09.2012)