Moje borůvkové noci

Šmankote, šmankote... Kdy se ještě někomu podaří dostat na jedno plátno Norah Jones, Natalie Portman a Rachel Weisz? Má filmová duše krvácí, a to velmi. Kdybych Borůvkové noci stihl minulý rok v kině, napsal bych "největší zklamání roku". Jelikož se tomu tak nestalo, nepřestanu doufat, že jej letos alespoň jeden film překoná. Protože toto vážně bolí... (01.02.2009)

Také se Vám stává, že nemůžete v noci spát? Stejný problém má i Elizabeth, před kterou ční obrovská kopice nevyřešených odpovědí, na něž neustále klade otázky. Dosud se nevyrovnala z rozpadu dlouhotrvajícího milostného vztahu a její nitro prožívá ochromení. Jak jen se s nastalým chaosem vypořádat? Odcestovat a nechat vše za sebou? Zapomenout? Cesty je svedly, když byli na dně. Nejdřív prohodili pár slov, potom vět a nakonec celá souvětí… Nabalují se, až tvoří dokonalou pavučinku, která jim proplete osudy. Oba zhrzení, oba osamělí, smutní, jen těšící se na další návštěvu, kdy se zase posunou o kousek dál v roli objevování svých srdcí. Tón udáván vůní sladkého borůvkového koláče se zmrzlinou, který obměkčí nejednoho. Jsou si tolik podobní, hledají, tápou, chtěli by milovat a být milováni, ale jak dlouho ještě budou čekat, než přebolí zklamání, které utrpěli? Noc změní se v den, Elizabeth utíká. Na své cestě poznává tolik odlišných charakterů, skrze ně se učí poznávat samu sebe. Je jen němý pozorovatel lidských osudů, je svědkem nenávisti, hlouposti a zjišťuje, jak si lidé neváží bytostí, které milují. Berou je jako samozřejmost, ale když je ztratí, je pozdě a oni zjistí, že jim ani nevyjádřili své pocity, naposledy jim nevěnovali slůvka útěchy a porozumění. Procestuje celou zemi, aby zjistila, pro koho její srdce bije… Krásný příběh lásky, plný něhy, nádherných záběrů jak už zpomalenýcch (které mi zpočátku vadily, ale u nichž jsem ráda zjišťovala, kterým směrem nás chce režisér ubírat), nemluvě o snímání prostředí kavárny zpoza prosklených výloh. Pozadí prokresluje jemná, ničím nerušící hudba unášena v rytmu folku, na níž se podílela sama Norah Jones, Cat Power nebo Ry Cooder. Nechte se unést a zabředněte do světa symboliky… (20.05.2008)

Tenhle film možná ničím až tak moc nevyniká (ok, nebudu křivdit Natalii Portman - její postava tam byla nejspíš nejzajímavější), ale každopádně, ta noční setkání u borůvkového koláče byla moc pěkná a tak nějak lyrická. Kéž by mi nějaký kluk taky s takovou radostí naservíroval borůvkový koláč a pak se stejnou radostí sledoval, jak ho jím. Hehe :P ~(3,0★)~ (01.05.2013)

Elizabeth pochopila, že ji její přítel vyměnil za neokoukanou tvář a bez rozloučení od něj odcupitala. Cítila potřebu poznat nové lidi i srovnat si život a proto se vydala na třísetdenní praxi v roznášení krmě mlsným jazýčkům v nepřeberném množství amerických restaurací a jídelen. Z žádného místa však nikdy neopomněla poslat dopis tomu, se kterým si v těžkých chvílích v dokonalém souladu převalovala v dutině ústní borůvkový koláč. (02.10.2009)

Jen proto, že to je pěkně "umělecky" natočený drama nebudu řikat, že to je dobrý, protože mě to prostě nebavilo, přišlo mi to děsně o ničem, takovej ten film, kterej se snaží nést nějakou hlubší myšlenku, ale dojem z filmu je děsně nudnej a tak zbyde jen ta myšlenka, ale to je fakt málo, krom toho ta rádoby umělecká trhaná kamera byla fakt příšerná. Ovšem Portman, Weisz a Jones super a konec konců i Jude Law. (14.03.2008)