Mé noci jsou krásnější než vaše dny

Polský režisér ve francouzském převleku - jakoby inspirován o něco staršími obdobnými Wajdovými snahami - podává dokonalou anamnézu konzumismu v jeho čisté podobě. Cit, který by mohl být a snad by i byl hluboký a čistý, je od počátku deformován podivnými nálezky na obou stranách - velký programátor, odsouzený k smrti a odmítající vzít tuto skutečnost na vědomí, proti němuž stojí podivná dívčí prolnulina tanečnice a média, o níž je jisté jen to, že pro své mládí a nezkušenost je více řízena a následně deformována, takřka zbavena schopnosti prožívat po svém svůj vlastní život. Následky na sebe nedají čekat. To, co by za normálních okolností vedlo k rychlému rozpadu vztahu, tady paradoxně působí jako jeho velmi problematický a také nanejvýš dočasný tmel. V řadě scén, které se pohybují na hranicích normální psychiky, se postupně formuje tragický závěr, do nějž tato oboustranně věrně i virtuálně prožívaná láska nemůže nevyústit. Působivá forma, do níž toto ponuré téma režisér oblékl, je ozvláštňována mimořádnými výkony obou protagonistů - jak Jacquese Dutronca, tak zejména Sophie Marceauové. (26.12.2010)

Opravdu tak bizarní podívanou, která je svou formou předložení těžko srozumitelná a zřejmě musí být na takové snímky ta správná nálada. I přestože byla Sophie Marceau nesmírně krásná, tak já jsem až příliš často tápala a moje pocity jsou tudíž hodně smíšené. Velmi nezvyklé zpracování a oproti To The Wonder, které bylo také originálně zpracované, tak tady nesdílím takové nadšení. Asi si to budu muset pustit někdy ještě jednou, ale dnes je to pouze slabší trojka. (10.02.2014)

Milovat. Mít. Mlýnek na maso. Machiavelli. Chlapec a holčička. Cítit. Nahé ňadro na mokrém prostěradle. Blázen opilý láskou. Tento film. Milovat nebo nerozumět. Protože divadlo. Hra slov. Imprese přetékající extravagantností. Láska trpí, ohlodaná na kost. Potácí se opilá ve zboru vymyšlených kreatur. Verše ze rtů necitlivé jako život. Zpětné zrcátko odrážející krásu slunce. (01.08.2011)

Hra se slovy na pozadí intenzivní romance. Mindfuck, který drží pohromadě zejména díky ústřední herecké dvojici, respektive díky Sophie Marceau, která by svým charismatem utáhla i dokument o petangu. To, že byla autorka stejnojmenné knižní předlohy po zhlédnutí zděšená a nechala své jméno vyškrtnout z titulků, považuju za pomatení smyslů. Kult. (28.09.2014)

Tenhle snímek mi těžce nesednul, sice mě za začátku oslovila jakási kafkovitost dialogů a konání ústředních postav, ale jejich neustále veršování se mi brzy začalo mírně řečeno velmi nelíbit. Na jeden film je té poezie až příliš. Slovo, které se na to jak vidím tenhle film skvěle hodí je "přepí*ený". Ale uznávám, že oba herci, ale hlavně Sophie Marceau hrajou až na dřeň. (15.12.2013)