The Stepford Wives
Stepfordské paničky
Režie:
Bryan ForbesScénář:
William GoldmanKamera:
Owen RoizmanHudba:
Michael SmallHrají:
Katharine Ross, Paula Prentiss, Peter Masterson, Nanette Newman, Tina Louise, William Prince, Patrick O'Neal, Carole Mallory, Josef Sommer (více)Obsahy(1)
Vítejte v ráji mužů. Americký film podle známého románu Iry Levina.
Román oblíbeného amerického autora Iry Levina Stepfordské paničky (1972, česky poprvé 1975) má podobně jako jeho předchozí dílo Rosemary má děťátko ve svém středu ženskou postavu, která pod vlivem prostředí přestává rozlišovat, co je realita a co její zjitřená fantazie.
Joanna Eberhartová uvítá nápad svého manžela Waltera, aby se z rušného Manhattanu přestěhovali do klidného connecticutského městečka Stepfordu. V novém bydlišti se všechno zdá být dokonalým, možná až příliš dokonalým, především manželky ostatních stepfordských mužů, které chodí vždy perfektně upravené a jejich jediným koníčkem je starost o domácnost a o manželovo blaho. Jako by ani nebyly z tohoto světa.
Tvůrcem filmové verze (1975) byl anglický režisér Bryan Forbes (nar. 1926), který je u nás známý především dramatem z japonského zajateckého tábora Král Krysa (1965) a příběhem ochrnutého chlapce Běsnící měsíc (1970), obsadil do rolí ústředního manželského páru Eberhartových Katharine Rossovou a Petera Mastersona; jejich dceru Kim ztělesnila Mastersonova skutečná dcera Mary Stuart Mastersonová (která se později sama stala známou herečkou). V úlohách dokonalých stepfordských paniček se objevují např. Paula Prentissová (Bobbie) a Forbesova manželka Nanette Newmanová (Carol).
I když filmová adaptace nedokázala tak přesvědčivě jako předloha balancovat na tenké hraně mezi fikcí a realitou, vzniklo pozoruhodné dílo, které i po víc než třiceti letech dokáže zaujmout a také mírně vyděsit. Forbesova verze je každopádně mnohem vydařenější než její remake z roku 2004, který strašidelnou atmosféru originálu nahradil bujarou komedií.
(oficiální text distributora)
Recenze (123)
Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné románové předlohy Iry Levina. Velmi zajímavý film, u kterého se myslím povedlo totéž jako třeba u snímku Kramerová versus Kramer, tedy že je velmi věrnou zprávou o době svého vzniku a stavu tehdejší americké společnosti. (Osobně tedy celou tu šílenou posthippie éru sedmdesátek nemůžu ani vystát, ale uznávám, že tehdy v Americe vznikla celá řada skvělých filmů - a toto je jeden z nich). Film se vcelku věrně drží literární předlohy a více se od ní odchyluje pouze ve svém závěru, což není na škodu, protože je to zajímavé porovnat (film je v porovnání s románem více doslovnější a vysvětlující, aby vše došlo i intelektuálně nekomplikovanému divákovi). Jediné, co mi na tomto filmu - ale i jeho literární předloze - strašně vadí, je intenzivní pocit, že je to vlastně jen podruhé vyvařená látka z Rosemary má děťátko - STEPFORDSKÉ PANIČKY jsou skoro jak přes kopírák totéž, stejná zápletka, děj, postavy, gradace i závěrečné vyústění, jen na jiném místě, s jinými jmény postav a jiným ústředním motivem, a tato podobnost je tak nápadná, že mi brání jít na plné hodnocení a asi mi to dost vadí. Ne že bych si myslel, že zde Ira Levin vyloženě vykrádal sám sebe, ale prostě si myslím, že kdyby napsal jen Rosemary a dál nic, byl bych asi spokojenější. ()
Film je dosť scenáristicky nezvládnutý, napriek tomu, že sa poväčšine celkom verne drží knižnej predlohy, vychádza to nazmar, lebo to, čo fungovalo ako pomalé paranoidné stupňovanie napätia v knihe, tu pôsobí ako nudné rozhovory. Tam, kde sa s knihou rozchádza, je to skôr na škodu (vykreslenie charakteru Joanny, explicitnejšie náznaky záverečnej pointy počas celého filmu), naopak koncu, ktorý by možno až tak veľmi nesedel na plátne (a v knihe je úžasný koniec!), zmena pomohla a celá tá záverečná dvadsaťminútová pasáž je nádherné strašidelná a mrazivá. Každopádne celý film postráda atmosféru knižného Stepfordu a chýba tu i ten jemný čiernohumorno-satirický opar, ktorý robí knihu výnimočnou. ()
Zrejme postrach každej manželky. A to nechutne dokonalá, na nič sa nesťažujúca, na všetko pritakávajúca puťka. Ktorí z mužov, by nechcel mať doma niečo také? Pri sexe stoná a kričí ( a pravdepodobne nemá ani menštruáciu ), varí podľa gusta, je milujúcou matkou detí a domácnosť sa len tak leskne. Ira Levin mal zrejme z niečoho komplexy. Alebo to bol len vážne iba skvelý nápad? Rozhodne to však musí byť lepšie čítanie, pretože táto adaptácia je v podstate nezáživná a dáva prednosť motívom, ktoré veľmi od takéhoto žánru nečakáte. Takže dámy, viete čo máte robiť! ()
Kniha Iry Levina patří mezi jedny z mých nejoblíbenějších a možná právě proto jsem filmem zklamán. Hutná atmosféra, která byla prosáklá celou knihou tady totiž chybí. Film je, kromě konce, nemastný, neslaný. Hudba nicotná. Herecké výkony průměrné. Je to lepší než remake s Kidman, ale výborná předloha se dala natočit o hodně lépe. Takhle to je jen za 3*. ()
Viděl jsem verzi 2004, kdysi. Nedávno jsem si ji dal znovu, pro připomenutí, ale je to i nyní taková slátanina, příliš říznutá sci-fi a pitomostmi, že na víc jak ** to nedalo. ~ I řekl jsem si, porovnám s dřívější velkou filmovou verzí. A dopadlo to stejně, byť z lehce odlišných důvodů. Bylo to lehce víc hororové, ne jako ztřeštěná komedie, dokonce se i na Katharine koukalo líp :), ale bylo to neskutečně roztahané, ukecané a pěkně nudné. Dvě hodiny? Mě přišly jak 4. I když mi to chování a zvraty dávaly tady o něco větší smysl, furt se to tak tááááááhlo... Asi tak o desetinku lepší než 2004 verze, ale furt na nic. ()
Reklama