Vyšetřování skončilo, zapomeňte!

Velmi poutavé. Franco Nero hraje vypsychovaného slušného člověka ve vězení velmi dobře a je prostě vidět, že korupce a hierarchie je všech všech vězeních (alespoň filmových) stejná. Zde navíc postavy o svém jednání vždy tak nenápadně filosofují (hlavně vrchní bachař) aby ospravedlnily svoje činy. Hodně se mi líbil neučesaný konec. (03.11.2013)

I legendární Vykoupení z věznice Shawshank mělo své předchůdce, a za jeden z nich bychom mohli považovat právě tento italský krimi thriller ze staré "mafiánské" školy, skvěle vylepšený dokonalým českým dabingem (Filmové studio Barrandov dabing 1974, především Miloš Kopecký, František Němec, Soběslav Sejk a další). Nesouhlasím s Karlosem, není to mdlé ani nezáživné, jen hodně hodně tvrdé. Všimněte si, že co se za Vanzim zavřou vrata věznice, nemá snad pět minut klidu, pořád se kolem něj něco děje. Krutý konec je opravdu jen pro silnější nátury. Můj 600. obsah! (22.03.2012)

Italové nikdy neměl problém se střelbou do vlastních řad. Italské politické a kriminální thrillery byly za minulého režimu s oblibou hojně nasazovány do kin a televizního programu, protože takzvaně „nastavovaly zrcadlo prohnilému kapitalistickému zřízení“ (což nikdy neopomněla tehdy televizní uvaděčka před projekcí zdůraznit). A mezi nimi vynikaly díla Damiana Damianiho, jehož „Přiznání policejního komisaře prokurátorovi republiky“ a právě tento film, plně vražd, korupce, organizovaného zločinu a mafiánských piklí, patří mezi řemeslně nejzdatnější. Ke spočítání počtu jejich projekcí na tehdejším 2.programu Československé televize by možná nestačily prsty ani na obou rukách :o) (17.06.2012)

Sžíravou kritiku poměrů v italských věznicích a politice Damianimu trochu kazí pár nesrovnalostí v logice jednání zejména těch zlých. Všemocná koza Nozdra nechává bez povšimnutí jedinou příbuznou muže, který by ji mohl podojit. Řekl bych, že vydírání a únosy rozhodně patří do její denní krmné dávky. Nu což, po dlouhých peripetiích se nakonec rozhodne zarazit svůj roh do srdce onoho nešťastníka přímo. Načasování toho útoku však pro mne zůstalo záhadou, těsně před tím se totiž dozvěděla, že existují písemné důkazy jejího nekalého okusování rostlinstva na veřejných prostranstvích, přesto jí to bylo zcela u vemene a k likvidaci přistoupila. Hmm, minimálně trochu riskantní krok. Ponechám-li však stranou tyto a pár jiných podivností stran logiky, zůstane toho pořád dost, za co se dá tahle deprimující exkurze do světa korupce a moci pochválit. Zdařilý popis cesty od naivity k prozření či názorná ukázka toho, jak tenká je hranice mezi zbabělostí a pudem sebezáchovy. A nakonec jasně položená otázka, skutečně existuje něco, čemu obvykle říkáme svědomí? Damiani říká ne a já mu to věřím. Depresivní čtyřka. (09.12.2016)

S filmografií Franca Nera se to má jako s jízdou na horské dráze. Charismatický a schopný herec jeho formátu by si teoreticky mohl vybírat, ale Nero kýval na všechno, co mu přišlo pod ruku, nejen na začátku své kariéry. Spolupráce s Damianim nicméně patří k těm projektům, na které může být při zpětném pohledu pyšný. Vězeňské drama o návštěvníkovi z jiného společenského "vesmíru", který je postavený pod závažné morální dilema - pomoci spoluvězni a přivolat na sebe pomstu organizovaného zločinu, nebo být svině - a vrátit se rychle a beze šrámů do bezpečí exkluzivního postavení příslušníka vyšší střední třídy, šlape i po několika dekádách jako hodinky a nechává za sebou řadu na efekt vystavených rychlokvašených žánrovek. Snad jen míra naivity architekta, který má neodolatelnou schopnost chovat se v klíčových momentech jako slon v porcelánu, je poněkud vyšší než by se slušelo. A to stojí snímek jednu hvězdičku. Celkový dojem: 85 %. (18.02.2019)