Vyšetřování skončilo, zapomeňte!

Jedno z nejsyrovějších vězeňských dramat, které jsem v životě viděl. Vskutku bych v té době nechtěl být zločincem v Itálii a dostat se do podobného zařízení. Jako většina tehdejších italských či francouzských žánrových filmů levicově zaměřený a silně společensko-kritický. Depresivní atmosféra, několik (nejen na svou dobu) brutálních scén, hořký závěr. Ani dnes nic pro slabé povahy s výborným Frankem Nerem v hlavní roli. 80%. (04.05.2024)

Zajímavý snímek z vězeňského prostředí s velmi dobrým Francem Nerem (zde prokázal, že je skutečně kvalitní herec a vyvrátil tak mé pochyby), který je však až příliš rozvláčný a nedokáže si udržet pozornost po celou dobu stopáže. Mám také jisté pochyby o realističnosti vězeňského života, jenž je nám zde podán – nemyslím korupci a mafii, ale spiš ty vztahy mezi vězni. I chování některých postav (včetně hlavního hrdiny) mi připadalo trochu zvláštní, ovšem konec byl naprosto perfektní. A s ním související vývoj Nerova architekta. (06.08.2020)

Príbeh utrpenia jedinca v cudzom svete riadiacom sa vlastnými pravidlami. Scenár musel byť skvelý, no aby vznikol skvelý film tak to evidentne nestačí. Herci prehrávajú viac ako ochotníckych z kysuckých lazov, Moriccone si vybral slabší deň a režisér pri filme pravdepodobne iba riadil, kam treba postaviť kameru. Potenciál obrovský, výsledok úbohý. (23.09.2012)

Je užitočné pozrieť si zaujímavý film po desiatkach rokov. Ale výborné je, keď nemám potrebu znížiť mu pôvodné hodnotenie. A to je prípad tohto filmu. Stredná generácia obdivuje Vykúpenie z väznice Shawshank a Frajera Lukeho a možno má pocit, že im nič nepredchádzalo. My starší a so mnou iba 259 ďalších užívateľov ČSFD vie, že tomu tak nie je. A jedným z naozaj vydarených filmov je väzenská dráma s vynikajúcim Frankom Nerom v hlavnej úlohe a hrátkami mocných, keď im tečie do topánok v úlohách ďalších. Nakoniec nie je nám to také vzdialené, ako by sa na prvý pohľad zdalo, pretože sa menia iba krajiny a časové obdobia, metódy sú ako cez kopirák. Po skončení filmu som si uvedomil, že ma tak zaujala bezvýchodnosť situácie neadaptibilného architekta, že som prepočul hudbu môjho obľúbeného Ennia Morriconeho. (11.01.2017)

Tady jsem trochu na rozpacích. Film byl svým obsahem tehdy určitě velmi zajímavý, ve srovnání s některými dnešními vězeňskými dramaty už, bohužel, hodně mdlý, vyčpělý a místy nezáživný. Každopádně na tom, co nám tu zde bylo naservírované, měl velkou zásluhu právě fantastický výkon mladého Franca Nera (mimochodem již ve třetí spolupráci s režisérem Damianim, který se v té době podobně jako Rossi nebo částečně i Petri zaměřoval na filmy s proslulým politickým akcentem, viz jeho "Den Sovy","Confessions of a Police Captain" nebo později "Proč je zabit soudce" opět a naposledy s Francem Nerem v hl. roli) v roli za drobný delikt odsouzeného zbabělého intelektuálního architekta Vanziho, který v sobě nenajde mravní sílu svědčit o zákeřném zavraždění nepohodlného spoluvězně a nehumánních praktikách ve vězení. To všechno, včetně nelidského soudnictví, zkorumpovanosti státních úředníků, síly mafie, degradace jakýkoliv mravních hodnot, manipulací s lidmi, kupování lidí atd, se děje stále a mnoho se toho tedy v tomto ohledu nezměnilo. Zajímavou kriminální zápletku, která jakž takž udržuje diváka v napětí, pár vyhrocených scén spolu s velmi temperamentní italštinou a výkon Franca Nera vidím to za dobré 3*. Jedna z dalších taliánských krimošek, která tu byla kdysi za dob hlubokého socíku odvysílána. Hudba Ennia Morriconeho mě tentokrát moc nedostala, dá se říct, že jsem ji zde skoro ani nevnímal. (21.07.2010)