Nikomu to neříkej

Krásně zamotané a správně dávkované až do samotného závěru. Miluju, když je všechno vysvětleno na konci a já si můžu střípky skládačky konečně poskládat do mozaiky, která tak nabere definitivního smyslu. Moje mysl nepotřebovala poletovat po všech čertech, ale byla při vědomí a udržovaná v neustálém napětí. (16.06.2010)

Na začátku se stane něco, co vlastně není ani pořádně vidět, ale po chvilce resp. po osmi letech se dozvídáme, že to byla vražda. No a pak se začne dít něco, co zdánlivě nemá hlavu a už vůbec ne patu a i když se na to občas hezky dívalo, a to třeba i díky výborné nájemné vražedkyni či co to bylo, místy mě film fakt sral. Pak přišel závěr a během desti minut se všechno vysvětlilo a to tak, že to, co v uplynulé hodině a půl nedávalo smysl, najednou smysl dávalo. Ale já bych dal přednost tomu, kdyby mi režie či scénář nějaké orientační vodítko nabídli mnohem dřív. Škoda. Mělo to na víc. 55% (21.05.2015)

Tak jsem se na tenhle thriller podívala ještě jednou po delší době, abych mu náhodou v hodnocení nekřivdila, ale žel na mém mínění se nic nezměnilo. Mohl by to být skvělý thriller se, kde tomu všechny atributy až do poloviny filmu nasvědčovaly, ale pak Canetovi snad ujela ruka, když psal scénář, protože tu zápletku naprosto zbytečně zkomplikoval a závěr to už úplně zazdil. Je to strašná škoda, protože Francois Cluzet byl v roli Alexe vynikající, ale tohle si opravdu nezasloužil. A to tam bylo i spoustu hezký muziky. (08.07.2013)

Tenhle thriller má blíž k psychologické detektivce či dramatu, než k nějakému pobíhání s pistolí v ruce. Jeho zápletka je tak neuvěřitelně zašmodrchaná, že se divím, že se to puzzle podařilo poskládat za dvě hodiny. Ale je to velice dobře natočené a přesvědčivě zahrané, takže tomu odpustím i nepříliš podařený scénář, který nám na závěr ústy jedné z postav odvypráví, co se tady vlastně stalo. (12.08.2007)

Alex (výborný Francois Cluzet) je v řiti. Před pár lety mu totiž brutálně zavraždili půvabnou manželku a on se s tím faktem pořád nemůže vyrovnat. Po osmi letech, kdy se chudák čím dál častěji uchyluje k láhvi a jediný smysl jeho života představuje často nevděčná práce pediatra, mu přijde anonymní e-mail. Otevře ho a nemůže věřit obsahu videozáznamu, který mu Quicktime přehrává. Dál nebudu spoilerovat, ale vězte, že jsem vám přiblížil teprve samotný začátek filmu, a vás v průběhu čeká nejedno překvapení.  Vše se zlomí někde v polovině, kdy režírující Canet zamachruje velkolepou honičkou (nechápu, jak ji za těch pár peněz natočil), jako podkres se rozezní pecka od mojí milované Groove Armady a vy si začnete kousat nehty při tvoření vlastních teorií, jak to celé vlastně bylo. Udělalo mi to radost a Canet je borec. (09.03.2024)