Obsahy(1)
Původní partitura byla v žalostném stavu: noty nedbale znamenány, linky porušené, papír samá šmouha. Věnoval jsem rekonstrukci tu největší péči: šmouhy jsem vygumoval, linky podle pravítka obtáhl, bříška čtvrťových not začernil, k osminkám a šestnáctkám přidělal ocásky. Myslím, že dnešní podoba díla obstojí i před nejpřísnějšími měřítky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (156)
Přiznám se, že od téhle hry jsem toho zase tolik nečekal, přeci jen, je to opera, že. Ale naštěstí srozumitelná a s jasným dějem, takže já jsem si to opět neskutečně užil. Seminář, který tentokrát sice trvá celou hodinu, sice možná mohl být nepatrně kratší, ale takové klenoty jako Nechoď domů opilá, sestřičko má rozmilá, nebo V chaloupky stínu (Rozmysli si Jíro, rozmysli, na své štěstí dobře pomysli) nebo ta zvukotěsná záležitost pro cvičení na hudební nástroj, nebo to, jak se na sebe Vondruška neustále snaží upoutat pozornost různejma vysvětleníma a trapnejma vtipama, z něj dělají další nezapomenutelnou záležitost. A samotná hra, ve které Brukner celou dobu zpívá německy, Svěrák kandiduje na ministra švihlé chůze místo Johna Cleese, vykrádají se již známé melodie (nebo je tomu naopak?) a dělá se reklama na české výrobky samozřejmě také stojí za to a songy jsou naprosto famózní - zejména Plukovník Colonel, v bílých šortkách, řekne good, řekne well, a vše je ólrajt! 100% je opět málo. A choreografie opět naprosto geniální a mńamózní. ()
"Kolegové, smyčec není bicí nástroj." Jako skvělej matematik musím konstatovat, že statisticky vždycky musí být vždy někdo nejslabší. A nejslabší Cimrman je ten, kterej se pohybuje v říši hudby. Jenže to, že je nejslabší, neznamená, že je málo zábavnej nebo snad jen průměrně geniální. Tříjazyčná opera Úspěch českého inženýra v Indii mne zaujala zejména tím, jak zvučně znějí kuňkavý hlasy nezpěváků, kteří to mýmu neoblíbenýmu žánru zavařili opravdu solidně. Navíc jsem se dozvěděl, že G-ovce pocházejí z Bavor, jak se nepříliš úspěšně zkracuje anekdota a co to byla pověstná Cimrmanova Die Cirkulár Schule. Co chtít ve stínu chaloupky víc? ()
Musím říct, že si vůbec nepamatuju, jestli jsem kdy dala DJC nižší hodnocení než čtyři hvězdičky, ale u Říše hudby jsem ani na moment nepochybovala o tom, že víc než tři si to rozhodně nezaslouží. Také jsem u toho málem usnula, což se mi obvykle nestává, filmy založené na slově mě naopak probouzejí a nabuzují. Ne však nyní. ()
Trochu jiný Cimrman a bohužel druhou větou musím dodat trochu slabší Cimrman. Na hodinu natažená přednáška je vedena vtom nejlepším duchu a tradici.......vyrušující Vondruška funguje podle plánu.....to je všechno v pořádku. Problémem je samotná jednoaktová opera Úspěch českého inženýra v Indii (ještě, že pouze půlhodinová)......to není to pravé Cimrmanovské. Mluvené slovo je mluvené slovo a zpěv nedává takový prostor pro humor dvojice Svěrák - Smojlak, nemluvě o tom, že je limitován rýmovými mantinely. Každopádně minimálně palec nahoru za snahu o něco jiného, neotřelého (byť pouze z jedné třetiny).......každopádně (alespoň za mne) jeden pokus by stačil a dále už pouze vyšlapaných cestičkách. ()
Toto je dílo, které asi u mnohých nedojde pochopení. Je to dílo naprosto geniálních rozměrů, které ale může pochopit, podle mého skromného názoru, jen člověk, který je do věci zasvěcen a přece jen mu Bedřich Smetana a Richard Wagner něco řeknou.. Dovedu si představit, že když člověk v životě neslyšel Smetanovy opery – nebo opery všeobecně - a vážná hudba je mu cizí, tak Cimrman v říši hudby může působit poněkud hůře než jiné cimrmanovky. Ale pro diváka znalého věci se tímto dílem otevírá úplně nová dimenze Járy da Cimrmana. Vždyť genialita, preciznost a citlivost s jakou jsou jednotlivé scénky poskládány, mluví za vše! Pánové Smoljak, Svěrák, Klusák a Cimrman dokázali stvořit dílo nové a neokoukané a ještě dnes po mnoha zhlédnutích této hry nepřestávám kroutit hlavou nad tou překypující genialitou! Hlášky typu – Rozmysli si Jíro, rozmysli.., nebo V chaloupky stínu dobře, dobře, ..., dobře NÁM, atd. – mohou někomu určitě připadat jako zoufalý pokus o vtip, ale když člověk vidí, odkud byly vzaty a kam byly zasazeny, musím nad těmito pány smeknout svůj virtuální klobouk!! ()
Galerie (10)
Zajímavosti (14)
- Původně se v opeře část, ve které se zpívá: „Je to nápoj, zvláštní chuti,“ neopakovala. Při jednom představení se pásek, ze kterého jela hudba, zasekl právě v té chvíli, kdy měla opera pokračovat slovy: „Právě jste pili...“ Zvukař to vyřešil tak, že do stroje fláknul a pásek se vrátil zpět na začátek této pasáže. Během zpěvu problém s páskem vyřešil. Jaroslav Weigel, který v představení hrál plukovníka Colonela, opakovanou část ozvláštnil. Poté, co Vaněk zazpíval: „Lokněte si, ale pádně,“ vytrhl z Krišnovy ruky pivo a zazpíval: „Nechte mi tam aspoň na dně člověče!“ Tato pasáž ve hře zůstala dodnes. (mnaucz)
- Přídavky, které můžeme vidět na záznamu, si dodnes diváci můžou během představení vytleskat. Snad jen s rozdílem, že Árie Plukovníka Colonela se hraje s orchestrem a je tam ještě přídavek s inženýrem Wagnerem a krátký projev Zdeňka Svěráka. (mnaucz)
- Zde jsou všechna hudební témata z opery: Předehra, která používá dvě témata ze 4. věty 6. symfonie C dur Franze Schuberta, má klasickou sonátovou formu. Začíná v C dur čtyřikrát opakovaným úderným tónem C (v několika oktávách) v pozměněném rytmu. Následující téma je tvořené pouhým opakováním tónů C (tónika) a G (dominanta) směrem dolů v houslích a kontrabasu také s rytmickým obměňováním. To je pak přebráno fagotem ve vertikální inverzi – C a G směrem nahoru. Následně trubkou s přidaným tónem E. První téma tím vlastně od počátku inklinuje k tónickému akordu (C,E,G). Druhé téma je G dur stupnice vzestupně a sestupně po sobě. Toto téma postupně moduluje a vrcholí podpořeno výrazným tremolem smyčců, které by se dalo označit za začátek provedení. Na to navazuje kontrastní tišší provedení druhého tématu, které zazní pouze jednou a je přerušeno reprízou. Ta představuje obě témata a vrcholí opět nad dramatickým tremolem s náznakem fanfár z opery „Libuše“ Bedřicha Smetany. Celá opera v sobě skrývá množství hudebních manýr a převzatých známých i méně známých hudebních skladeb a melodií. Dalo by se spekulovat o původu každé melodie nebo rytmické figury a hledat její původ v celosvětové hudební tvorbě, ale jejich skutečný původ a důvod zařazení do opery zná patrně jen sám autor. Mezi ty nejznámější patří hlavní téma ze symfonické básně „Vltava“ z cyklu „Má vlast“ Bedřicha Smetany, na jehož melodii zpívá při příchodu na scénu český inženýr Vaněk, a na něj navazující téma ze symfonické básně Vyšehrad z téhož cyklu. Celý kontext je navíc uvozen motivem z předehry k opeře „Hubička“ rovněž od Bedřicha Smetany. Motiv z árie „Věrné milování“ z opery „Prodaná nevěsta“ téhož skladatele se zde objevuje dokonce dvakrát. Poprvé v árii inženýra Vaňka „Chytré hlavičky“, která chválí českou šikovnost a podruhé jako úvod slavnostního odhalení, že mok, který inženýr Vaněk přinesl do Indie, je české pivo. Při příchodu plukovníka Colonela na scénu můžeme poznat úvodní fanfáry z předehry k opeře „Vilém Tell“, jejímž autorem je Gioacchino Rossini. Při následující árii plukovníka „Když se hádáme“ zní v refrénu melodie z árie „Di quella pira“ z opery „Trubadúr“ od Giuseppe Verdiho. Z lidových melodií je nejznámější píseň „Andulko šafářova“, která je uvedená dokonce s původními slovy, pouze v úpravě z třídobého do čtyřdobého taktu a parafráze koledy „Slyšeli jsme v Betlémě“ nebo také „Hle hle támhle v Betlémě“. Mezi nejpůsobivější parafráze patří árie německého inženýra Wagnera, který na hlavní téma Valkýr (nazývané Jízda Valkýr, der Ritt der Walküren) z opery „Valkýra“ z cyklu „Prsten Nibelungův“ Richarda Wagnera zpívá slova Ich bin Ingenieur Wagner, píseň Indičtí sedláci, která je parafrází na píseň Jsme čeští sedláci z opery „Šelma sedlák“ Antonína Dvořáka a píseň „Posaďte se, jak je v Praze?“, která skrývá velmi zpomalenou verzi pochodu Vjezd gladiátorů od Julia Fučíka. Poslední a závěrečná árie „My dear“, ve které plukovník Colonel prozrazuje svou touhu stát se v příštím životě Čechem slovy a rov můj až zaroste mechem, chtěl bych se narodit Čechem…, v sobě skrývá nápěv české národní hymny (konkrétně se shoduje část se slovy… a rov můj až zaroste mechem… s… A to je ta krásná země…). Celou operu uzavírají fanfáry inspirované úvodními fanfárami z opery „Libuše“ Bedřicha Smetany, kterými se, mimo jiné, zahajuje festival Pražské jaro. (mnaucz)
Reklama