Obsahy(1)
Původní partitura byla v žalostném stavu: noty nedbale znamenány, linky porušené, papír samá šmouha. Věnoval jsem rekonstrukci tu největší péči: šmouhy jsem vygumoval, linky podle pravítka obtáhl, bříška čtvrťových not začernil, k osminkám a šestnáctkám přidělal ocásky. Myslím, že dnešní podoba díla obstojí i před nejpřísnějšími měřítky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (156)
Jako zanícený cimrmanolog, schopný hodiny a hodiny vyprávět repliky ze všech her krom Českého nebe, se kterým jsem ještě žel neměl tu čest, snad ani nemohu jinak. Mohl bych pár her vyzdvihnout, avšak žádnou bych nedokázal označit za slabší či méně oblíbenou. Stejně ode mne každá dostane "kilo", tak co... 100% ()
"Plukovník Kolonel v bílých šortkách, řekne mu well, a vše je allright." Coby milovník hudby a opery zvlášť moc nechápu, v čem je tahle Cimrmanova hra slabší. Za mě je to víc než allright. Díky hudbě Jana Klusáka se spoustou odkazů na známé hudební motivy (včetně toho závěrečného ze Smetanovy Libuše) je to vskutku úžasná parodie. Ale i samotný námět o českém inženýrovi, který je oslavován indickým plantážníkem i britským guvernérem víc pro české řečičky než české ručičky, je super. Možná tu nejsou klasické cimmrmanovské hlášky, ale pěkné operní repliky ("Radujte se Indové, nastávají dny nové", "Pivo dodá síly, Plzeň zdraví Díllí…") tu jsou určitě. A tak mám tendenci všem škarohlídům říct: "Rozmysli si Jíro rozmysli, na své štěstí pomysli..." ()
Já za to nemůžu, ale mě to prostě nebavilo. Já měl v paměti, že některá Cimrmanova hra mě vůbec nebavila a teď už vím, že to je tato. Ani ten seminář mě nijak nenadchl a našlo se jen málo vtipů, co mě pobavily. U některých herců jde vidět, že už jsou staří a třeba takovej Vondruška je dost trapnej. Né chtěně trapnej, ale nechtěně, bohužel. Akorát nevím proč, v hlavě furt mám "to jste divný chodec, že vám chybí bodec." Vtipné bylo asi jen vysvětlování schématu zvukotěsné kabiny, když vypustí "... k uchu 13", chch. Samotná opera pak už je silné kafe nudy, bez dobrých melodií a humoru pomálu. ()
Já mám ty kluky Cimrmanovský fakt rád, ale tohle si podruhé asi nepustím. Krom pár dobrých chvilek (začátek semináře), to za moc nestojí a musím, ač nerad, napsat, že při této hře jsem málem usnul a dokonce jsem i chvíli uvažoval o tom, že to vypnu. No, ale každý má právo na omyl. I ti naši Cimrmanové... ()
I když bych při srovnání tohoto kusu s jinými zábavnými kusy naší filmové scény mohl dát bez rozpaků pět hvězd, skončil jsem nakonec u čtyř - prostě proto, že jsem Cimrmany srovnával s tím nejnáročnějším - tedy opět s Cimrmany. A tady jsem musel uznat, že humor byl předkládán formou "smějte se", zatímco u jiných představení se předpokládá, že divák je dostatečně inteligentní, aby to pochopil sám. Ale možná je to jen můj pocit, a vyjádření čtyřmi hvězdami není spravedlivé...ale co je to spravedlnost v hodnocení? Kdybych měl samostatně hodnotit první a druhou část, tak ta první (přednáška) by u mne byla za 3 a druhá (opera) za 5 hvězd. Takže jsem zase na 4. ()
Galerie (10)
Zajímavosti (14)
- Ve hře se původně nacházela přednáška „Poezie pro mlynářské děti“, která byla vypuštěna z představení kvůli novým nápadům, které přidaly semináře a tenhle text zdržoval. (mnaucz)
- Zde jsou všechna hudební témata z opery: Předehra, která používá dvě témata ze 4. věty 6. symfonie C dur Franze Schuberta, má klasickou sonátovou formu. Začíná v C dur čtyřikrát opakovaným úderným tónem C (v několika oktávách) v pozměněném rytmu. Následující téma je tvořené pouhým opakováním tónů C (tónika) a G (dominanta) směrem dolů v houslích a kontrabasu také s rytmickým obměňováním. To je pak přebráno fagotem ve vertikální inverzi – C a G směrem nahoru. Následně trubkou s přidaným tónem E. První téma tím vlastně od počátku inklinuje k tónickému akordu (C,E,G). Druhé téma je G dur stupnice vzestupně a sestupně po sobě. Toto téma postupně moduluje a vrcholí podpořeno výrazným tremolem smyčců, které by se dalo označit za začátek provedení. Na to navazuje kontrastní tišší provedení druhého tématu, které zazní pouze jednou a je přerušeno reprízou. Ta představuje obě témata a vrcholí opět nad dramatickým tremolem s náznakem fanfár z opery „Libuše“ Bedřicha Smetany. Celá opera v sobě skrývá množství hudebních manýr a převzatých známých i méně známých hudebních skladeb a melodií. Dalo by se spekulovat o původu každé melodie nebo rytmické figury a hledat její původ v celosvětové hudební tvorbě, ale jejich skutečný původ a důvod zařazení do opery zná patrně jen sám autor. Mezi ty nejznámější patří hlavní téma ze symfonické básně „Vltava“ z cyklu „Má vlast“ Bedřicha Smetany, na jehož melodii zpívá při příchodu na scénu český inženýr Vaněk, a na něj navazující téma ze symfonické básně Vyšehrad z téhož cyklu. Celý kontext je navíc uvozen motivem z předehry k opeře „Hubička“ rovněž od Bedřicha Smetany. Motiv z árie „Věrné milování“ z opery „Prodaná nevěsta“ téhož skladatele se zde objevuje dokonce dvakrát. Poprvé v árii inženýra Vaňka „Chytré hlavičky“, která chválí českou šikovnost a podruhé jako úvod slavnostního odhalení, že mok, který inženýr Vaněk přinesl do Indie, je české pivo. Při příchodu plukovníka Colonela na scénu můžeme poznat úvodní fanfáry z předehry k opeře „Vilém Tell“, jejímž autorem je Gioacchino Rossini. Při následující árii plukovníka „Když se hádáme“ zní v refrénu melodie z árie „Di quella pira“ z opery „Trubadúr“ od Giuseppe Verdiho. Z lidových melodií je nejznámější píseň „Andulko šafářova“, která je uvedená dokonce s původními slovy, pouze v úpravě z třídobého do čtyřdobého taktu a parafráze koledy „Slyšeli jsme v Betlémě“ nebo také „Hle hle támhle v Betlémě“. Mezi nejpůsobivější parafráze patří árie německého inženýra Wagnera, který na hlavní téma Valkýr (nazývané Jízda Valkýr, der Ritt der Walküren) z opery „Valkýra“ z cyklu „Prsten Nibelungův“ Richarda Wagnera zpívá slova Ich bin Ingenieur Wagner, píseň Indičtí sedláci, která je parafrází na píseň Jsme čeští sedláci z opery „Šelma sedlák“ Antonína Dvořáka a píseň „Posaďte se, jak je v Praze?“, která skrývá velmi zpomalenou verzi pochodu Vjezd gladiátorů od Julia Fučíka. Poslední a závěrečná árie „My dear“, ve které plukovník Colonel prozrazuje svou touhu stát se v příštím životě Čechem slovy a rov můj až zaroste mechem, chtěl bych se narodit Čechem…, v sobě skrývá nápěv české národní hymny (konkrétně se shoduje část se slovy… a rov můj až zaroste mechem… s… A to je ta krásná země…). Celou operu uzavírají fanfáry inspirované úvodními fanfárami z opery „Libuše“ Bedřicha Smetany, kterými se, mimo jiné, zahajuje festival Pražské jaro. (mnaucz)
- Původně se opera hrála z pásku a ne s živými muzikanty. Nakonec to však zaměnili. Miloň Čepelka o tomto řekl: „...ale pak jsme si řekli, že to je lepší s živou hudbou. Za prvé to vypadá líp a zadruhé když někdo v opeře udělá chybu, tak si s tím dirigent poradí, kdežto pásek ten jedu furt dál a celá opera může jít... rovnou do háje. Jediná možnost je začít znova od místa, kde ta chyba nastala“. (mnaucz)
Reklama